Dodge: značka dvou bratrů

Americká automobilka Dodge neměla jednoho otce. Založili ji dva bratři, John Francis Dodge a Horace Elgin Dodge, kteří přes čtyřletý věkový rozdíl zůstali nerozlučnými druhy v dětství i dospělosti. Společně zázračně zbohatli, vedli divoký život a hodně pili. Oba pak záhy po sobě zabila španělská chřipka. Pohřbeni jsou v monumentální hrobce, kterou si nechali postavit ve stylu egyptských faraonů.

John Dodge se narodil v roce 1864, jeho mladší bratr Horace v roce 1868. Jejich otec a strýc vlastnili malou slévárnu a dílnu na údržbu a opravy lodních motorů v městě Niles ve státě Michigan. Chlapci trávili skoro veškerý svůj volný čas mezi stroji. Mladší Horace se v rodinném podniku dokonce vyučil, zatímco John a starší sestra získali vzdělání na místní střední škole.

Otcův byznys byl ovšem zcela závislý na tom, kolik lodí se plavilo po řece. Po vybudování železnice se význam lodní dopravy prudce snížil. Rodina, která ani předtím nebyla zámožná (otec totiž živil i děti z prvního manželství), zakusila opravdovou bídu. V roce 1886 se proto přestěhovala do Detroitu, kde na velké hraniční řece stále plula spousta parníků.

Na druhý břeh a zase zpět

Bratři si nejprve našli práci v podniku na výrobu kotlů. Pak se přesunuli na druhý břeh řeky Detroit, do kanadského města Windsor. Pracovali tam pro společnost Canadian Typograph Company, jež vyráběla i jízdní kola. Díky tomu, že John vynalezl speciální kuličkové ložisko, které odolávalo znečištění, stali se z bratrů partneři dotyčné firmy. Výrobu jízdních kol posléze převzali. V roce 1900 však svůj bicyklový byznys prodali a založili si mechanickou dílnu v Detroitu. Postupně se specializovali na výrobu automobilových dílů. Horace Dodge se staral o obchod, zatímco z Johna se stal výborný konstruktér.

V roce 1902 se Dodgeovi dohodli s podnikatelem Ransomem E. Oldsem, který se i díky jejich nápravám, převodovkám a motorům stal na čas největším výrobcem automobilů na světě. Dodgeovi ovšem vyráběli nejrůznější díly také pro mnoho jiných okolních automobilek. Byla mezi nimi rovněž firma Ford. Její šéf Henry Ford se opětovně pohádal se všemi svými společníky, došly mu peníze a nutně potřeboval, aby mu někdo půjčil a pomohl z bryndy.

Sňatek a rozvod s Fordem

Obchodně velice zdatný Horace uzavřel s Fordem smlouvu snů, podle které bratři získali 10procentní podíl v automobilce s tím, že pokud Ford Motor Company zkrachuje, mají nárok na veškerý Fordův soukromý majetek. Během následujících deseti let pak Dodgeové vyráběli převážnou většinu mechanických dílů všech fordek (včetně slavného modelu T). John Dodge byl z titulu spoluvlastníka zároveň viceprezidentem firmy Ford Motor Company.

Nesnášenlivý Henry Ford, který hodlal postavit nový závod a kvůli tomu nechtěl vyplácet dividendy, se nakonec dostal do sporu i s bratry Dodgeovými, ale byl jim nucen zaplatit odstupné ve výši 19 milionů dolarů. Dalších 25 milionů dolarů pak bratři získali výhodným prodejem svého akciového podílu. V dobovém kontextu šlo o obrovské částky.

V roce 1913, kdy John Dodge opustil post viceprezidenta společnosti Ford, oznámili bratři, kteří si mezitím postavili novou velkou továrnu, že sami začnou vyrábět celá auta. Nebyl to pro ně velký problém, protože jejich podnik uměl produkovat téměř všechny klíčové díly. Koncem roku 1914 představili spolehlivý čtyřválec přezdívaný "Old Betsy". Šlo o jeden z prvních automobilů na světě, který měl celokovovou karoserii.

Obrovskou příležitost pak bratrům poskytla první světová válka. Jejich firma ve velkém dodávala vojenská vozidla nejen americké, ale také například francouzské armádě. Přitom ovšem dokázala po celou dobu konfliktu prodávat rovněž civilní auta. Jedno z nich dokonce sehrálo drobnou roli v dějinách Československa - prezident Tomáš Garrigue Masaryk totiž během svého pobytu v USA, kde se v roce 1918 zasazoval za mezinárodní uznání práva Čechů a Slováků na nezávislý stát, používal malý vůz značky Dodge. Byl to údajně první automobil jeho života.

Paláce, jachty, pití a politika

Společnost Dodge se v poválečném období dostala na produkci 100 tisíc osobních aut ročně. Na obrovském americkém trhu se časem vypracovala na druhou pozici za Fordem, přičemž její vozy byly modernější a kvalitnější. Před bratry se tedy zdánlivě rýsovala perspektiva krásného života.

Oba se oženili. Mladší Horace měl syna a dceru. Johnova první žena, se kterou měl tři děti, zemřela v roce 1902 na tuberkulózu. John se pak oženil ještě dvakrát. Druhé manželství (s hospodyní) bylo tajné a záhy skončilo stejně tichým rozvodem. Se třetí ženou, jež pro změnu bývala jeho sekretářkou, měl ještě další tři potomky.

Rodina si pořídila rozlehlé pozemky s krásnými paláci ohromujících rozměrů. Horace si nechal postavit nádherné luxusní jachty. John zase díky svému bohatství získal vlivné slovo v politice; angažoval se v michiganské organizaci republikánské strany. Oba úspěšní bratři tedy mohli patřit ke společenské smetánce.

Mohli, ale nepatřili. Důvodem byly jejich svérázné "společenské" způsoby, které dobová elita považovala za přinejmenším příliš hlučné a neformální, respektive za neomalené, nevychované, nestoudné a neurvalé. Sourozenci například často navštěvovali bary a občas v opilosti nějaký zcela zdemolovali.

Jejich spotřeba alkoholu byla určitě naprosto přehnaná, ale na běžném chodu podniku se to kupodivu nijak neprojevovalo. Na rozdíl od diktátorského Forda se ke svým zaměstnancům chovali příkladně slušně a neobvykle velkoryse - nikdy totiž nezapomněli, že sami pocházeli z prostého prostředí.

Pro smrt si jeli do New Yorku

Na přelomu let 1919-1920 se však oba bratři nakazili v New Yorku španělskou chřipkou. Proti vražedné infekci jim jejich bohatství nebylo nic platné. John zemřel v New Yorku už v polovině ledna 1920; bylo mu 55 let. Pohřbili ho v gigantické rodinné hrobce vystavěné v egyptském stylu, kterou střeží dvě kamenné sfingy.

Horace dokázal s následky chřipky bojovat skoro celý rok a chvílemi se zdálo, že ačkoli byl ze ztráty bratra zcela zdrcený, mohl by nad zákeřnou chorobou zvítězit. Z nadměrného pití však trpěl cirhózou jater a tato kombinace se mu stala osudnou.

Zemřel v prosinci roku 1920 ve věku 52 let; bezprostřední příčinou smrti byl zápal plic. Spočinul ve stejném mauzoleu jako jeho bratr. Vdova ho přežila o padesát let.

Firma se ocitla ve velmi obtížné situaci. Bratři zakladatelé totiž byli zcela suverénními pány svého podniku. Prakticky úplně samostatně rozhodovali jak o celkové strategii, tak o řešení každodenních problémů. Měli v podstatě jen jednoho věrného souputníka, který to s nimi táhl už od dob, kdy ještě vyráběli bicykly. Jmenoval se Frederick Haynes. Vdovy ho pověřily řízením firmy, ta však začala zvolna vyklízet pozice a propadala se v žebříčku amerických automobilek.

Pod křídla Chrysleru

V roce 1925 se majitelky rozhodly prodat firmu investiční společnosti Dillon, Read & Co. Dostaly za ni 146 milionů dolarů, což byla do té doby největší hotovostní transakce v dějinách USA.

Investoři ale do řízení firmy nezasahovali a v podstatě nečinně přihlíželi, jak se někdejší automobilka číslo dvě propadla až na páté místo amerického žebříčku. Automobilka ještě spolkla firmu Graham, ale ani to nepomohlo a spojená firma klesla na sedmé místo.

To už bylo příliš i na majitele, kteří ještě nedávno hrdě odmítli lukrativní nabídku koncernu General Motors. V roce 1928 prodali automobilku společnosti Chrysler, a to za 170 milionů dolarů.

Walter Percy Chrysler budoval své průmyslové impérium jako konglomerát značek, které měly jasné místo, ale zároveň si měly částečně konkurovat. Nový přírůstek začlenil nad lidovější Plymouth a DeSoto a pod špičkový Chrysler (o několik let později si značky Dodge a DeSoto prohodily v koncernové hierarchii místo).

Spojení nalilo značce Dodge novou krev do žil. Úspěšně přežila důsledky velké hospodářské krize a v prodejním žebříčku začala opět stoupat, až se v druhé polovině 30. let stala čtyřkou na americkém trhu. Zároveň byla, společně s ostatními značkami skupiny Chrysler, jedním z průkopníků pasivní bezpečnosti. Například z přístrojové desky zmizely do té doby běžné mohutné kovové ovladače, které se při nárazu zarývaly do těl cestujících.

Sotva však společnost Dodge představila modelový rok 1942, Japonci zaútočili na Pearl Harbor. Firma ukončila civilní produkci a všechny síly vrhla na armádní. Válečná konjunktura jí přinesla obrovské zakázky. Dodge dodávala vojenské sanitky, štábní vozidla a malé vojenské nákladní automobily s pohonem čtyř kol, později také větší armádní vozidla se šesticí poháněných kol.

Spojeni s Daimlerem i Fiatem

V druhé polovině roku 1945 byla obnovena civilní produkce, přičemž až do roku 1948 šlo o lehce upravené předválečné modely. Dodge uspěla se svými klasickými šestiválci a v 50. letech se dokonce stala průkopníkem nových technologií - nabídla například plně automatickou převodovku vlastní konstrukce, která byla spolehlivější než konkurenční výrobky. Mnoho tehdejších vozů značky Dodge ostatně dodnes jezdí na Kubě v běžném provozu. Hlavními konkurenty vozů Dodge byla automobily značek Chevrolet (GM) a Ford.

Šedesátá léta ovšem v USA přála křižníkům silnic s velkými osmiválcovými motory. Také značka Dodge se vydala tímto směrem. Jenže v roce 1973 propukla velká ropná krize a poptávka po žíznivých silničních obrech prudce klesla. Dílčím opatřením byla spolupráce s japonskou automobilkou Mitsubishi. Například model Galant se začal v USA prodávat pod označením Dodge Colt.

Bylo to však jen částečné řešení. Problémy sice měla celá "velká trojka", ale koncern Chrysler byl oproti Fordu a GM v mnohem horší finanční situaci. V roce 1978 se ocitl na hraně bankrotu. Ani značka Dodge přitom firmu nepodržela, protože některé její modely měly vážné technické problémy, které nakonec vyústily v řadu drahých svolávacích akcí.

Spásu Chrysleru přinesl krizový manažer Lee Iacocca. Tomu se podařilo zvýšit kvalitu výrobků, zprůhlednit toky peněz a zároveň přesvědčit zákazníky, že značkám skupiny mohou důvěřovat.

Značka Dodge pak přežila dočasné spojení Chrysleru s německou automobilkou Daimler-Benz (v rámci koncernu DaimlerChrysler sehrála roli "levné" značky) i bankrot Chrysleru vyvolaný velkou americkou finanční krizí v roce 2009. Dnes Dodge patří do nové skupiny Fiat Chrysler Automobiles (FCA), která je sedmým největším výrobcem aut na světě. S výjimkou Evropy působí Dodge prakticky po celém světě.

Některé problémy z minulosti však firmu pronásledují dosud. Například letos v březnu musela FCA svolat do servisů téměř 470 tisíc aut Dodge Durango a příbuzných modelů Jeep Grand Cherokee kvůli potížím s palivovým čerpadlem, které mohou způsobit vypnutí motoru.

100 tisíc

Taková byla roční produkce automobilky Dodge po skončení první světové války.

První automobil značky Dodge z roku 1914; John a Horace Dodgeovi sedí vzadu za řidičem.

Reklama na kupé Dodge z roku 1932 slibuje například tiché řazení rychlostí.

Roadster z roku 1949 za 1635 dolarů. Jeho plastová boční okna se plně zatahují do dveří.

Foto: Profimedia.cz, ČTK, media.chrysler, archiv