ČSSD nebude řešit program, ale stranické funkce. Od osudu ODS ji dělí jen stoletá tradice

Před očima má Bohuslav Sobotka vzor koaličního partnera a největšího politického protivníka v jedné osobě Andreje Babiše, který ve svém hnutí ANO 2011 také neomezeně vládne.

O snaze, aby ČSSD mluvila jedním hlasem, mnoho vypovídá už  Sobotkovým týmem připravená zpráva o činnosti strany. Ačkoliv obsahuje i programové priority činnosti vlády, daleko největší pozornost věnuje vnitřním poměrům od posledního sjezdu, tedy v předchozích dvou letech.

Jmenovitě se na několika stránkách zabývá pak negativním vlivem prezidenta Miloše Zemana a rozkladnými postoji jeho zbývajících spojenců uvnitř strany, především hejtmana Michala Haška.

Právě jeho budoucnost v ČSSD v případě Sobotkova vítězství, které se zdá být jisté, nebude růžová. V uvedené zprávě se o něm píše jako o vůdci vnitrostranického puče (což je ovšem pravda) a zastánci zákulisních postupů, které jsou pro ČSSD i do budoucna zcela nepřijatelné.

Zemanovo křídlo je na odstřel a lze tedy čekat další štěpení sociální demokracie a odchody donedávna významných členů. Dělící linií může být jak postoj k prezidentovi, tak ke konfliktu Západu s Ruskem na Ukrajině, k evropské integraci nebo k byznysu a investicím.

ČSSD přitom není v situaci, kdy si úbytek členů a voličů může dovolit. Ve volbách nedosahuje na tradičních třicet, ale jen na 20 procent hlasů. A případný nedostatek plurality snadno může vést k dalšímu úbytku sympatizantů. Přitom nedávno zaznamenala těžké ztráty v severních Čechách a na severní Moravě, které v polistopadové minulosti patřily k jejím baštám.

Důsledkem je propad preferencí za ANO 2011. Pokud se zvýší, může se Babiš nakonec rozhodnout pro předčasné volby.

Ačkoliv je zápas o posty uvnitř strany i jedním ze způsobů prosazování idejí, existují také ryze věcné problémy, které personální boj nijak zvlášť kupředu neposune. ČSSD dost obtížně hledá cílovou skupinu. Ze setrvačnosti se stává hlavně stranou důchodců, které spolu s tím chybí potřebná dynamika a schopnost oslovit mladší generaci.

Jinou věcí je jasná ekonomická vize, například věrohodný projekt na podporu ekonomického růstu, jenž je pro zemi, která od roku 2009 hospodářsky v podstatě stagnuje, zcela klíčový. Situace je pro ČSSD o to složitější, že resort financí, post plně srovnatelný s pozicí premiéra, přenechala ANO 2011.

Vážným problémem ČSSD je rovněž její přitažlivost pro intelektuály. Příznačným faktem je, že například filozof Václav Bělohradský, který ještě před posledními volbami do poslanecké sněmovny na podzim 2013 i školil členy sociální demokracie, se nyní objevuje v blízkosti Andreje Babiše.

To vše připomíná vývoj v ODS před jejím propadem z postavení lídra vládní koalice do pozice malé a nevýznamné strany. To hlavní, co obě strany přece jen odlišuje, je tradice, která v případě ČSSD přece jen trvá úctyhodných 137 let.