Může ropná velmoc zbankrotovat? Venezuelští soudruzi to už téměř dokázali

A s ním padá i argument mnoha levicových ekonomů, že tvrdý, centrálně plánovaný socialismus jihoamerického typu může být alternativou chamtivému západnímu kapitalismu. Nemůže. Při dostatečně nekompetentním vedení dokonce ani ve státě, kde stačí s nadsázkou kopnout do země a vyteče z ní černé zlato.

Ještě po úmrtí Cháveze na jaře 2013 ho mnozí idealizovali jako ikonu, která sociálními programy vyvedla statisíce lidí z chudoby. Prezident si prý navíc uvědomoval neúnosnou závislost země na ropě a snažil se ekonomiku diverzifikovat. Výsledek? Stačilo pár měsíců klesajících cen ropy a země krachuje.

Chávez nejenže znárodňováním a šílenou měnovou politikou způsobil, že investoři prchají ze země. Sociální programy navíc provozoval na úkor investic do ropné infrastruktury, a těžba černého zlata ve Venezuele tak v posledních letech klesala. Dnes, s nižšími cenami, ekonomiku už ropný průmysl neutáhne.

Maduro nevidí chybu u sebe. Za vše mohou diverzanti a kapitalisté, a proto se chystá vypovězení stovky amerických diplomatů. Fakt, že lidé vyvedení z chudoby už zase hladovějí, to ale vyřeší jen v hlavách paranoidních plánovačů.