Češi se bojí budoucnosti. Uzavírají se před okolím, nebo cestují do světa

Češi mají ke spokojenosti - například ve srovnání s lidmi v sousedním Německu - daleko. Alespoň podle sociologů. Pracují dlouho, déle než například v USA, ale bez nadšení a většina - plných 57 procent - z nich se navíc bojí o své zaměstnání. Zejména ti po čtyřicítce.

Ani společenský život je neoslňuje a tak se, podle společnosti TNS Aisa, většinou upínají na rodinu. Ta však není pevná, protože ji ohrožuje vysoká rozvodovost. Navíc jde do značné míry o proklamaci, vždyť mnoho z nich - mladých lidí a zvláště žen nad padesát - žije osamoceně.

Starší se tak uzavírají před okolím na svých zahrádkách, chatách a chalupách, ti aktivnější z nastupující generace zvažují, zda před snahou o postupné budování kariéry doma nemají dát přednost nejistému, ale pestrému životu v západních velkoměstech.

Průzkumy tak pouze potvrzují dlouho známý fakt, že v České republice panuje blbá nálada, o níž kdysi mluvil Václav Havel. Jejím hmatatelným projevem je ostatně podoba současné politiky; nekonečný souboj mezi příznivci a odpůrci prezidenta, oslabení a někdy doslova rozval klasických politických stran a jejich hektické nahrazování neustále se obměňujícími uskupeními založenými nejen na slibech a marketingu, ale rovněž na populismu a koncentraci protestních hlasů.

Nespokojenost srovnatelná se Slovenskem a jinými postkomunistickými zeměmi je do značné míry výrazem národní povahy a také odrazem velkých očekávání a o poznání slabších výsledků ekonomiky. A je bohužel setrvalým stavem. Výjimkou bylo jen nadšení po pádu komunismu, kdy všichni spoléhali na náhle získanou svobodu a možnost podnikat. A snad ještě mírný optimismus za růstu na počátku tisíciletí, za jakéhosi českého hospodářského zázraku, který se však rychle rozplynul.

Sociologové sice tvrdí, že se nálada přece jen zvedá, tak jak odeznívá recese, budoucnost nicméně zůstává nejistá. Čechům proto asi nezbývá než se podívat pravdě do očí a na novou - méně optimistickou - perspektivu si zvyknout. Očekávání, že kdosi mávne kouzelným proutkem a vše se rázem změní k lepšímu, není namístě.

Naopak. Výraznější a hlavně dlouhodobější ekonomický růst, jakému se Západ těšil v šedesátých letech minulého století, je v Evropě i v Česku minulostí, což ohrožuje samotné základy sociálního státu s jeho dávkami, bezplatnými službami a také s rostoucími dluhy.

Navíc dosavadní domácí, sice zachmuřený, ale stále ještě vcelku pohodlný poklid, může docela snadno rozvrátit vlna uprchlíků; jak z islámských zemí, tak z Ukrajiny, která se Praze asi nevyhne.

Týdeník Ekonom má exkluzivně k dispozici průzkum společnosti TNS Aisa, který vypovídá mnohé o dnešních Češích.

Jak a kde žijeme? Jak nakupujeme? Jaké máme vzory? V co věříme? O co v životě usilujeme? Jaký máme vztah k zemi a k práci? Co nás zajímá? A co nás brzdí v rozletu? Dozvíte se v hlavním tématu prvního letošního čísla Ekonomu.

Objednat si jej můžete i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání i na iPadu a iPhonu a tabletu Samsung.