Filmař, který vydělal na myši

Fenomenální americký kreslíř, filmař a podnikatel Walt Disney, otec myšáka Mickeyho a Sněhurky, po sobě zanechal místo pomníku obří firmu. Vybudoval ji nejen díky píli a notné dávce štěstí, ale i ochotě riskovat a schopnosti nalézat nové cesty. Jak v animaci, tak v obchodě.

"Jsem od přírody experimentátor," prohlásil o sobě Disney, když v roce 1966, krátce před smrtí, přebíral cenu za nejvýznamnější postavu showbyznysu. Jako pravý umělec dodal, že nevěří a nikdy nevěřil v logické závěry. Měl k tomu důvod: jeho hvězdnou kariéru tak trochu odstartovala náklonnost k myším, které se mnohým oškliví. A vybudoval zábavní impérium, které se stalo symbolem amerického snu a celého západního způsobu života.

Do světa fantazie

První léta života Walta Disneyho nebyla šťastná, což může být u člověka, který si z dětství učinil obchodní artikl, docela zvláštní. Jeho otec byl hrubián, který potomky bil a nutil je nádeničit. Když Waltovi bratři z domova utekli, trávil osamělý chlapec nekonečné hodiny tím, že si tužkou na papíře vytvářel vlastní imaginární svět. Kreslil si hlavně zvířecí přátele obdařené lidskými city a vlastnostmi. Jeho výtvarné nadání bylo brzy zřejmé, začal navštěvovat kreslířské kurzy a stal se i výtvarným redaktorem školních novin.

Když se vrátil z první světové války, snažil se prosadit jako karikaturista. V roce 1920 už pracoval pro nevelkou společnost, která vyráběla minutové animované inzeráty promítané při přestávkách v kinech. Disney ale měl podstatně vyšší ambice a odešel o tři roky později do Hollywodu. Začátky v centru světového filmu nicméně byly krušné: zaměstnat ho nikdo nechtěl, a tak musel s bratrem Royem založit vlastní firmu. Úspěch přišel s jeho nápadem - králíčkem Oswaldem. Udělal ale velkou obchodní chybu. Soustředil se na výrobu filmů a veškerá práva přenechal svému společníkovi a spolupracujícímu studiu Universal. Ti najali vlastní výtvarníky a Disneyho z úspěšného projektu vyšachovali.

Nevelké studio by zaniklo, kdyby nevymyslel spolu s jiným schopným animátorem Ubbem Iwerksem postavičku myšáka Mickeyho. "Myši mi byly vždycky sympatické. Padaly mi do odpadkového koše, tahal jsem je ven a choval v klíckách na psacím stole. Jedna z nich byla pro mě opravdový kamarád," vzpomínal Disney. Koncem roku 1928 Mickey, kterému propůjčil i vlastní pisklavý hlas, pobláznil celou Ameriku a prohnal se i světem. Jeho tvůrce každý měsíc točil nový díl a vydělával. Studio rozšířil a zakrátko již měl kolem 200 zaměstnanců. Stal se skutečným podnikatelem a dokázal svůj nápad zpeněžit i mimo stříbrné plátno. Nechal si vytvořil plán na využití komerčního vlivu svého filmového hrdiny a na jeho základě se zakrátko vyráběly v podobě myšáka zmrzlinové kornouty, a pak byly podobných kontraktů desítky. Disney si díky nim přišel na 300 tisíc dolarů ročního čistého zisku. Brzy se v kinech objevil i další hit, příběhy kačera Donalda.

Disney se stal se ve světě filmu uznávanou osobností: přijala ho britská královna a od univerzit v Harvardu a Yale dostal čestný doktorát. Nakonec přijal i vysoké ocenění od Ligy národů, předchůdkyně OSN.

Sláva a pád

Disney skutečně byl experimentátor a rozhodl se pro tehdy neobvyklý krok, natočení celovečerního kresleného filmu. Za rozhodnutím stála i obava, že větší investice do výroby krátkých filmů se nemohou vrátit. Vzal si úvěr a začal připravovat Sněhurku a sedm trpaslíků. Vybral si náročné animační techniky a rozpočet závratně stoupal. Nakonec překročil milion dolarů. Peníze na dokončení filmu dostal až poté, co pustil dosud natočený materiál viceprezidentovi Bank of America Joe Rosenbergovi. Ten zůstal po projekci ohromen a nakonec odjel se slovy: "Bude to bomba pro celý svět."

Uvedení Sněhurky bylo triumfální a na předvánoční premiéře v roce 1937 nakonec nechyběl nikdo, kdo v Hollywoodu něco znamenal. Náklady se hravě vrátily, vždyť při prvním uvedení v kinech vydělala přes osm milionů dolarů. Ve světě animovaného filmu si její autor načas dobyl téměř monopolní postavení a experti ho srovnávali s tím, co tehdy mezi automobilkami znamenal General Motors.

Disney mezitím začal na 20 hektarech stavět velkoryse pojaté studio kresleného filmu v Burbanku a utratil za ně všechny peníze. Akcie jeho společnosti šly dolů - z 25 na tři dolary - a jako první se jich zbavovali zaměstnanci, kterým šéf v roce 1940 zmrazil jinak vcelku slušné platy. Spor skončil roztržkou s odbory a nakonec stávkou, za níž rozezlený Disney viděl komunistické spiknutí. Příjmy nového studia utrpěly i kvůli mezinárodní politice. Filmy o myšákovi, který v jednom z dílů parodoval nošení pruské uniformy, zakázali v nacistickém Německu. O většinu evropského trhu přišel vzápětí za druhé světové války.

Sázka na přírodu

O humorné postavičky najednou nebyl takový zájem a skoro celý rok 1942 zůstala Disneyho studia zavřená. Pak začala točit především výcvikové a propagační filmy, typu "Pravidla lodní dopravy v přístavech a přilehlých prostorách". V jedné vlastenecké agitce dokonce kačer Donald vybízel diváky, aby včas platili daně.

I tak koncem války společnost vězela v dluzích a bylo nutné hledat co dál. Disney vsadil na výrobu zábavných dokumentů se zvířaty v hlavních rolích, které byly levnější než klasické animované příběhy. Za film Ostrov tuleňů získal v roce 1948 Oscara a k tomu slušně vydělával, takže následovala řada podobných půlhodinových snímků. Finanční výsledky ale zlepšilo až založení vlastní produkční společnosti Buena Vista.

Jeho podnikání prospěl i poválečný ekonomický růst v USA. Až pak se definitivně vytvořil obraz Disneyho jako žoviálního šéfa, který se kamarádí se svými podřízenými. "Tyto příběhy, v nichž se projevovala povaha správného chlapce ze Středozápadu, mu získávaly popularitu. Není v nich ale třeba hledat vypočítavost, Walt prostě měl rád úlohu otce," napsal autor monografie o filmovém magnátovi Boris Jachnin.

V polovině padesátých let Disney jako první v Hollywoodu navázal úspěšnou spolupráci s televizí. Hledal i nová témata. Slavného producenta například okouzlila možnost letů do vesmíru a v dokumentech začal vystupovat německý a pak už vlastně americký raketový inženýr Wernher von Braun se svými vizemi člověka na Měsíci a na Marsu.

Disney naopak nikdy do svých filmů nevpustil násilí a sex. Přesto jeho obraz v poslední době utrpěl. Nevycházel se všemi a jako přesvědčený antikomunista nesnášel americkou uměleckou levici. Ta zase vyrukovala s tvrzením, že je antisemita, rasista a nemá rád ženy a nechce je zaměstnávat jako animátorky.

Sen o Disneylandu

V padesátých letech minulého století si Disney uskutečnil dávný sen a vybudoval obří zábavní park. Nespoléhal ale jen na intuici a pověřil Stanfordský výzkumný ústav vypracováním důkladné studie. Z ní vyplynulo umístění takového podniku 25 mil na jih od Los Angeles, nedaleko dálnice. Jeho otevření se stalo celonárodní senzací. Za týden se přišlo podívat 170 tisíc návštěvníků a do dvou let deset milionů. Počet hotelů a motelů v blízkém Anaheimu se zvýšil se sedmi na 170. Šlo o největší zábavní komplex v zemi, o tematicky uspořádanou výkladní skříň všeho, co Disney za uplynulých třicet let vytvořil. Nejenomže tam nechyběla žádná ze známých postaviček z jeho filmů, lidé navíc mohli cestovat do budoucnosti nebo se zúčastnit simulovaného letu na Měsíc.

Park vznikl ve správnou dobu. V USA vrcholila populační exploze, za dvacet let od konce války se tam narodilo 80 milionů dětí, a ty chtěly vidět zhmotněný Disneyho svět více než cokoli jiného. V roce 1959 zábavní park navštívilo pět milionů lidí, více než takové přírodní atrakce jako Grand Canyon, Yellowstone či Yosemite dohromady. Každý tam v průměru utrácel pět dolarů.

Zájem byl také v zahraničí, dokonce sovětský vůdce Nikita Chruščov se do něj při státní návštěvě USA velice těšil a rozčilil se, když mu to hostitelé v obavě o jeho bezpečnost nedovolili.

Disneyho společnost, jež natočila už 500 filmů, se tehdy stala gigantickou firmou, která zasahovala do všech stran. Přibližně polovina zisku pocházela z filmů, třetina z Disneylandu (který zakrátko zcela převzala) a zbytek z televize a obchodních licencí. Obchody roztáčela od roku 1962 nová praxe, kdy se ještě před uvedením dalšího filmu rozběhla reklamní kampaň, která na něj upozorňovala pomocí knih, časopisů, gramofonových desek a televizních pořadů, jež z nového díla čerpaly. Pomáhalo i opakované uvádění dřívějších filmů, vždy kdy dorostla nová generace diváků. Tyto cykly byly stanoveny na sedm let.

V té době se již nemocný Disney upjal na výstavbu Disney Worldu, nového a daleko většího zábavního parku. V roce l965 ho začal stavět na Floridě, kde zakoupil 27 tisíc akrů půdy. Jeho otevření se nedožil, o rok později jako silný kuřák podlehl rakovině plic.

Mnozí Američané si nechtěli připustit, že už nežije, a rozšířila se dokonce smyšlenka, že se nechal zmrazit, aby se jednou dočkal pokroků v medicíně.

Ne všichni Disneyho odkazu podléhají. Podle americké mediální expertky Janet Waskové se za mýtem o velkém vizionáři skrývá příběh o přeměně nezávislého a kreativního studia na mocnou, ale po všech stránkách konzervativní The Walt Disney Company, jednu z mnoha už vlastně zaměnitelných mediálních korporací.

Josef Pravec

The Walt Disney Company

- Druhá největší multimediální společnost světa, která točí filmy a hudební pořady, provozuje zábavní a tematické parky, hotely, kabelové televize, televizní a rozhlasové vysílání a webové portály.
- Výroba filmů dnes společnosti zajišťuje necelou desetinu jejích zisků.
- Zaměstnává 170 tisíc lidí, její tržby loni dosáhly výše 45 miliard dolarů.
- V březnu koupila za půl miliardy dolarů Maker Studio, které se orientuje na You Tube. Společnost tak chce posílit svůj vliv na zákazníky-teenagery.

8 mil. USD
Tolik hned při prvním promítání vydělal film Sněhurka a sedm trpaslíků.

Nikdy nám nedojdou náměty. Walt Disney

Už koncem padesátých let pocházela třetina firemních příjmů z Disneylandu. Ročně ho navštěvovalo kolem pěti milionů lidí.

Foto: Profimedia.cz, Reuters, archiv