Česká věda zažívá tučné roky. Nyní sem z evropských fondů přitéká obrovské množství peněz. Jde o to, zda se v období blahobytu nebudeme jenom nesmyslně přejídat, ale zda si vytvoříme i nějakou šikovnou tukovou zásobu na další léta.

Za vědu a výzkum se v Česku celkově ročně utratí přes 70 miliard korun. Skoro 12 miliard dostáváme z EU, více než 26 miliard přitéká ze státního rozpočtu, zhruba stejně velkou částku investují české podniky. Další peníze dodávají zahraniční firmy.

Naše investice do vědy a výzkumu činí skoro 1,9 procenta hrubého domácího produktu, takže se pohybujeme jen mírně průměrem Evropské unie, který činí 2,1 procenta. Cílem Evropské unie jsou tři procenta do roku 2020. Finsko se už dostalo na 3,5 procenta, Švédsko na 3,4 procenta. Téměř splněno má Dánsko nebo Německo. Je otázka, kdy a zda vůbec se nám podaří k vysněné trojce propracovat.

Můžeme se utěšovat tím, že řada států je na tom ještě hůř. Třeba Rumunsko, Bulharsko, sousední Slovensko a Maďarsko. To by se však dalo očekávat. Méně než Česko na vědu v porovnání s hrubým domácím produktem však dává také Itálie a Španělsko (1,3 procenta) nebo Norsko (1,7 procenta).

Na zem člověka ale usadí zcela jiné srovnání: Když sečteme výdaje českého státu a českých firem na vědu dohromady, dostaneme se k částce mírně přesahující 50 miliard. „Zhruba stejně investovala do svého výzkumu a vývoje potravinářská firma Unilever,“ upozorňuje předseda Akademie věd Jiří Drahoš. A přidává další zajímavé číslo:
Výdaje celé České republiky na výzkum a vývoj, včetně zdrojů ze zahraničí, jen o málo převyšovaly výdaje francouzské automobilky Peugeot.

„Vládě i podnikatelům by proto mělo být jasné, že ani pár dalších miliard korun vydaných vládou na podporu výzkumu a vývoje ve firmách nemůže jejich mezinárodní konkurenceschopnost proti takovým hráčům viditelně ovlivnit, pokud podniky samy dramaticky nezvýší své vlastní výdaje na výzkum,“ poznamenává Drahoš. Tak uvidíme.

Související