Těžko, ale zcela neřešitelný problém to není. Mezi první kroky by patřilo vyšší využití obnovitelných zdrojů včetně dosud opomíjené geotermální energie a maximální možné úspory ve spotřebě energetických zdrojů.
Chybějící ropu i plyn lze nahradit vyšším využitím uhlí, které lze těžit metodou podzemního zplyňování a následně jej využít k výrobě náhražky zemního plynu (pamětníci si vzpomenou na svítiplyn) a k produkci motorových paliv a plastů. Spoustu uhlí lze ušetřit tím, že Česko přestane vyvážet pětinu vyrobené elektřiny za hranice, ale bez otevírání nových dolů bychom se neobešli.
Problém nastane také s uranem, české jaderné elektrárny jsou dnes stoprocentně závislé na dovozu palivových souborů z Ruska. Tady bude náprava těžší. Zkušenosti s obohacováním uranu a výrobou jaderného paliva v Česku chybí, navíc vyrábět "v malém" jen pro jednu zemi by se moc nevyplatilo. Rozhodně by stálo za úvahu vybudovat takové kapacity společně se státy Visegrádské skupiny.
V extrémním případě lze tedy dosáhnout úplné energetické nezávislosti, hlavním problémem je však faktor času. Když vezmeme v úvahu délku všech možných řízení, od posouzení vlivu na životní prostředí přes územní řízení a samotnou realizaci, k prvním výsledkům bychom se mohli dobrat tak za deset let.
To je samozřejmě pozdě. V té době bude Rusko opět spolehlivým obchodním partnerem a dodavatelem surovin - a nebo se rozroste do démonické podoby nového Sovětského svazu.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
David Tramba



