Díky vaší poradenské činnosti vidíte klien­tům hodně pod kůži. Jak je na tom nyní česká ekonomika? Je už vidět ono světlo na konci tunelu?

V principu je tam to světlo už hodně dlouho. Pouze je nepochopitelné, proč se úplně nerozednívá. Já to ilustruji příkladem poradce, který byl u svého klienta. Ten během krize obrovsky snížil náklady, má miliardu obratu, žádné dluhy a třetinu obratu na účtech. Poradce se ho zeptal, do čeho chce investovat, kde vidí rozvoj. A klient odpověděl, že nebude dělat nic, že počká, co bude. To je postoj českých výrobců, zaměstnavatelů a domácností. To je ten mechanismus, který pověstné světlo na konci tunelu odsouvá.

Možná, že kdybychom si o krizi méně povídali, tak nebude tak velká.

To jsem i několikrát psal. Ale já si myslím, že tam hraje velkou – a v posledních letech převážně negativní – úlohu vláda. Ta dlouho strašila, potom jsme zase měli období, kdy vláda vlastně nebyla. Přitom je hodně důležité, aby vládnutí v naší zemi dostalo nějaký pevný obrys, pevný bod. To, co jsme zažívali hodně dlouhou dobu, byly spí-
še tekuté písky.

Takže jde o nějakou předvídatelnost pro podnikatele…

Příkladem je Slovensko. Člověk nemusí být nadšený řekněme z obsahu tamního vládnutí, ale ono je jasně definované, každý ví, kam co vede. A výsledek je, že rostou. Já si prostě myslím, že predikovatelnost – a euro k tomu – Slovensko nakopla více než co jiného.

Jak z hlediska té predikovatelnosti hodnotíte poslední intervenci proti koruně?

Mně se nelíbila, protože si myslím, že důležitá je stabilita. Kdyby národní banka řekla, budeme intervenovat tak, aby se kurz nehnul od 26 nebo 25,50 za euro, kde tehdy byl, tak bych řval nadšením. Intervence, jak ji udělali, mi ale přijde jako laboratorní experiment: pořád říkáme, že je důležité mít měnovou politiku, tak my ukážeme, jak tou měnovou politikou zapáčíme. Přitom ta úvaha byla hodně opřená o tradiční, učebnicové interpretace toho, jak ekonomika funguje, to znamená „zlevním domácí měnu, zvýším vývozy“ a tak dále. Ono to tak také funguje, ale kromě toho máme něco, co v těch učebnicích není, a to je plně globalizovaná ekonomika, ve které se rozhodnutí dělají někde relativně daleko. A když se něco takového děje, tak u Česka člověk hodně rychle narazí na to, že neví, na čem je.

Myslím si, že by nám slušel větší konsenzus na základní věci napříč politickým spektrem.

A stačily by jednoduché diskuse. Teď je to často utržené do zdánlivé sofistikovanosti, a přitom se nebavíme o triviálních věcech. Konsenzu však lze dosáhnout. Dám příklad Irska: to si před desítkami let dalo za cíl přilákat různé centrály, zahraniční podniky, outsourcingová centra a tak dále na to, že budou mít predikovatelný, nízkodaněný systém. Přišli na mizinu – nikoli kvůli tomuto modelu –, a nikoho ani nenapadlo ten model nízkých daní bombardovat. Protože věděli, že na tom ekonomika stojí a opět se na tom postaví – a také se na nohy postavila. Zatímco my jdeme ode zdi ke zdi. A jestli se nezačneme bavit o základních kamenech hospodářské politiky státu, budeme tím posledníčkem navždy.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

AlterEko s Josefem Kotrbou a Martinem Burdou

Přehrát video

Projekt Alter Eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.

Související
Zobrazit