A stát si libuje, že firmy konečně stlačují své zisky a že ušetří. Takový postoj připomíná situaci, kdy si zákazník koupí letenku u nízkonákladové letecké společnosti a až na letišti zjistí, že musí zaplatit za každé kilo zavazadel navíc. Hádá se pak s celníkem, zda vyhodit z kufru opalovací krém nebo nafukovací lehátko.
Přesně takhle probíhají dohady mezi Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) a firmou, u které si objedná stavební práce. Pokud zakázku svěří tomu, kdo nabídl nejnižší cenu, nemůže se pak divit, že se bude chtít zahojit jinde. Třeba na kvalitě odvedené práce nebo stavebních materiálech. Nebo si přilepšit nějakou tou víceprací. ŘSD to pak řeší na poslední chvíli formou náhodných a chaotických reklamací.
Když už stát ušetřil na tom, že mu někdo udělá zakázku za polovinu ceny, tak by si také měl pohlídat, že to nebude na úkor kvality. Bohužel to nedělá. O změnu se pokoušel exministr dopravy Dobeš, podle jehož návrhu mělo rostoucím nákladům při výstavbě nebo kvalitě odvedené práce zabránit zvýšení počtu kontrolorů z řad zaměstnanců ŘSD. Z původního záměru 150 lidí jich ale není ani desetina. Navíc, bude mít zaměstnanec s hrubým platem s bídou 30 tisíc korun motivaci k poctivé kontrole staveb v miliardovách hodnotách? Řešením nejsou, zdá se, ani soukromé firmy, které si stát najímá na dozorování staveb. Jak zjistili kontroloři těchto kontrolorů, soukromí hlídači byli až příliš napojení přímo na stavební firmy.
Zřejmě ani zvýšení platů dozorců z řad ŘSD není samospasitelné – kdo zabrání tomu, aby nepodlehli korupci, bez ohledu na to, jaký mají plat? Možná by stát za peníze, které ušetří na podseknutých zakázkách, mohl najmout armádu kontrolorů, kteří by kontrolovali morálku kontrolorů staveb.
A možná by bylo nejlepší, kdyby stát přehodnotil, zda hledět jen na cenu. Pokud jde firma do tendru s tím, že na tom bude bita, najde si způsob, jak si to vykompenzovat. Například tím, že „ošulí“ kvalitu stavby. A ani armáda kontrolorů s vysokými platy na straně investora to neuhlídá.