Josef Pleskot je jedním z našich nejsvébytnějších architektů, který se v každé době snažil zanechat za sebou odpovědný architektonický otisk, jenž není pouhou výtvarnou exhibicí tvůrce, ale reálným a přitom esteticky harmonickým služebníkem člověka. Měl jsem to štěstí, že se naše kroky během posledních 30 let několikrát protly.
Nebyly to pouze naše šumné pátračské akce, kdy jsme očichávali architektonické perly, ale mnohdy nás osud zavál do různých porot a komisí, kde jsem si ověřil Josefův neochvějný názor, jeho představy dokonalé architektury, ruku v ruce se smyslem pro spravedlnost. Když však někdo v komisi předvedl rozbředle alibistický nekonkrétní blábol, dokázal Josef tvrdě, asertivně na žvanila zaútočit. Zažil jsem jeden jeho ostrý smeč, volejbalový rychlík, proti blahosklonně kličkujícímu historikovi, který byl po salvě tak překvapen, že málem překousl nezodpovědně dýmající fajfčičku mlžného památkářství. Možná, že právě ve spojení přísnosti a laskavosti je jeho architektonická síla, se kterou dokáže dotahovat projekty do finálních řešení a přesvědčovat nejen objednatele, ale především úředníky o výtvarném působení architektury.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později