Věk katastrof: Lidé často žijí tam, kde jim hrozí největší nebezpečí

Nabourávají ekonomiku a mají fatální dopady jak na osudy jednotlivých lidí, tak celých států. Například ekonomické ztráty spojené v USA s hurikánem Katrin se odhadují na 100 miliard dolarů a tři roky staré záplavy v Číně přišly dokonce na čtyřnásobek této sumy.

Problémem je už fakt, že lidská sídla často leží tam, kde ze strany živlů hrozí největší nebezpečí. Úrodná půda zase lákala rolníky ke svahům dřímajících vulkánů. Vlny hurikánů a tsunami vyvolané otřesy mořského dna ohrožují pobřeží. Nízké břehy velkých řek byly od nepaměti nejhustěji osídleny a kvůli dopravě na nich vznikala největší města.

Povodně na Žluté řece v hustě osídlené severní Číně proto zabily koncem 19. století skoro tři miliony lidí a ještě o milion více obětí si vyžádaly v roce 1931.

Výbuch indonéské sopky Tambora v roce 1815 usmrtil v jediném okamžiku vše živé v okruhu 65 kilometrů, celkem 92 tisíc lidí.

Nejde jen o minulost. Podle geologa Václava Cílka si na problémy se živly musíme zvykat. Na jedné straně jde o náhlé záplavy, na druhé o velká sucha, která už začínají trápit severní Čínu i jižní část USA. V obou případech jde o území, kde se ve velkém pěstuje obilí a tak se problémy tamních farmářů dotýkají skrz ceny potravin celého světa.

V Česku drahé potraviny ještě nepředstavují větší problém, když ale před dvěma lety zdražil chleba v muslimských zemích, přehnala se jimi vlna nepokojů, „Arabské jaro“, při němž se zhroutila řada tamních vlád.

Odborníci se navíc domnívají, že katastrofální výkyvy počasí jsou výraznější a častější. „Potvrzují to údaje, které v Evropě sahají nejméně tisíc let do minulosti,“ řekl Ekonomu Petr Pokorný z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky.

Kdo za tyto oscilace ale může? Ti co věří na globální oteplování, soudí, že hlavním problémem je skleníkový efekt, tedy lidská činnost a rostoucí koncentrace oxidu uhlíku. Tedy důsledek spalování uhlí, ropy a zemního plynu. Jiní oteplování spojují s periodicky se opakující vyšší výkoností Slunce. Petr Pokorný ale připomíná, že o podobně rozkolísaném počasí svědčí geologické stopy, například ukládání sedimentů, z doby, kdy v minulosti nastupovaly doby ledové. „Myslím, že právě to se děje i dnes. Klidná doba meziledová končí globální oteplení vlastně jen nepodstatnou peripetií nástupu daleko chladnějšího období,“ míní vědec.

Člověk tak sice může významně ovlivnit lokální podmínky, například katastrofálně snížit schopnost krajiny absorbovat vodní srážky, o zásadních změnách podnebí ale nerozhoduje. Za neustále se střídajícím oteplováním a ochlazováním by mohly stát astronomické faktory – zejména složité proměny oběžné dráhy Země kolem Slunce, tak zvané Milankovićovy cykly.

Klíčová je podle této teorie skutečnost, že na severní polokouli, kde je koncentrována většina pevniny, dopadá méně sluneční energie než v minulosti. A také to, že u klimatologických procesů tohoto řádu je nutné počítat s tisíciletou setrvačností.

Sám vesmír je další hrozbou. Malým připomenutím je meteorit nad Uralem letos v únoru. I když jeho exploze v atmosféře měla sílu 30 hirošimských atomových bomb, rozbil jen tisíce oken v Čeljabinsku. Avšak v roce 1908 nad sibiřskou řekou Tunguskou vybuchla deset kilometrů nad povrchem kometa a tlaková vlna vyvrátila či polámala 80 milionů stromů. Svět měl vlastně štěstí, protože šlo o liduprázdnou oblast. Kdyby kometa explodovala nad hustě obydlenými místy, třeba nad některým z evropských či amerických velkoměst, mohla připravit o život miliony lidí.

- Co Čechům hrozí od přírody v budoucnu?

- Jaký dopad budou mít povodně na trh s realitami?

- A mohou být povodně a další katastrofy přínosné pro ekonomiku?

Odpovědi najdete v novém čísle týdeníku Ekonom, které vyšlo ve čtvrtek 6. června.