Rozkradená republika?! Tohle jsou vítězové a poražení české privatizace

Vítězové

Petr Kellner

Z kupónové privatizace se zrodila společnost PPF, která ovládla Českou pojišťovnu (v níž zaměstnal bývalého ministra financí Ivana Kočárníka) a postupně začala podnikat v Rusku a Číně. Skupina PPF podniká hlavně v bankovnictví, energetice, nemovitostech i maloobchodě. Petr Kellner, bývalý pomocný produkční z Barrandova, je považován za nejbohatšího občana Česka. V roce 2012 časopis Forbes ocenil jeho jmění na 8,2 miliardy dolarů, nyní se už odhaduje na více než deset miliard dolarů.

Pavel Tykač

Založil finanční skupinu Motoinvest, která se v době svého vzestupu po heslem „drobní akcionáři plačte“ orientovala na koncentraci kupónového vlastnictví a nákup podílů v investičních fondech. Za Motoinvestem přitom zůstala zbankrotovaná Agrobanka, což stát přišlo na nejméně 50 miliard korun. Mnoho peněz vydělal na růstu akcií ČEZ. Od roku 2006 je majitelem mosteckých hnědouhelných dolů Czech Coal, které mají hodnotu asi 20 miliard korun. Čelil obvinění, že pomáhal vytunelovat CS fondy (ztráta 1,3 miliardy korun), stíhání ale bylo zastaveno pro nedostatek důkazů.

Václav Klaus

Kupónová privatizace mu pomohla k politické kariéře, která trvá více než dvacet let. Pět let byl českým premiérem, deset let prezidentem. I jeho odpůrce, politolog Jiří Pehe, ho označuje za nejvlivnějšího domácího politika.

Remíza

Viktor Kožený

Příslib jeho Harvardských investičních fondů o desetinásobného zhodnocení tisícikoruny vynaložené na nákup kupónové knížky, na který nalákal 800 tisíc lidí, vyvolal v roce 1992 nečekaný zájem veřejnosti o privatizaci. V době největší slávy kontroloval na 50 významných českých podniků. Liberální ekonom Dušan Tříska později uvedl, že nebýt jeho ázerdbájdžánské kausy (tamní nepovedená obdoba kupónové privatizace), patřil by mezi významné světové investory. V roce 2003 byli Kožený i jeho spolupracovník Boris Vostrý (někdejší vysoký důstojník StB) obviněni z podvodů týkající se vyvádění desítek miliard korun do zahraničí z jejich společností, které vedli k tomu, že Harvardský průmyslový holding skončil v likvidaci. Kožený se už 19 let skrývá před mezinárodním zatykačem na Bahamských.

Antonín Charouz

Bývalý automobilový závodník do byznysu vstoupil jako prodejce vozů značky Ford. Jeho holding za pomoci půjček od IPB ovládl desítky firem. Později od něj peníze vymáhala ČSOB a celý problém byl uklizen do České konsolidační agentury. Za jeho dluhy nakonec v roce 2003 zaplatila kanadská firma ACT Investments 570 milionů korun, přičemž se spekulovalo, že za obchodem stál sám Charouz. Zůstal totiž dál hlavním manažerem „svých“ firem. Zbytek dluhu, zhruba pět miliard, uhradili daňoví poplatníci.

Poražení

Lubomír Soudek

Už za socialismu řídil Elitex Liberec, v letech 1991 až 1999 byl spolumajitelem a generálním ředitelem Škody Plzeň, která zaměstnávala až 27 tisíc lidí a vypracoval se v jednoho z nejmocnějších mužů českého průmyslu. Pokusil se podnik rozšířit, mj. nákupy Tatry či Liazu, nakonec ho ale zadlužil a firmu po nástupu recese převzaly banky, které mu před tím ochotně půjčovaly. Vzápětí jej policie obvinila z tunelování firmy. Soud ho obvinění, že vyváděl ze Škodovky peníze do vlastní společnosti Nero, zbavil.

Vladimír Stehlík

Počátkem devadesátých let zprivatizoval kladenskou Poldi Ocel, později ovládl odborářský deník Práce. Přes velké plány všechny jeho firmy skončily v konkursu a ačkoliv v dobách svého zenitu řídil tisíce lidí, bydlí nyní v paneláku. Stehlíkovy obchody vyšetřovaly úřady dvanáct let, od roku 1996. Soud nakonec jeho stíhání zastavil z důvodů nemoci. „Udusily nás státem vlastněné banky,“ řekl v roce 2011 týdeníku Ekonom.

Libor Procházka

Libor Procházka se vypracoval na hlavního stratéga Investiční a poštovní banky, která v době transformace hrála významnou roli v domácí ekonomice. Představy o vybudování podnikového impéria za pomoci kontaktů s politiky ale vystřídaly problémy se špatnými úvěry a záchranu nepřinesl ani investor v podobě Nomury. Po krachu v roce 2000 ji převzala ČSOB. Procházku spolu s dalšími manažery vyšetřovala policie, soud je ale nakonec osvobodil.

... a třetina DIKů

Podle zjištění KPC byla v devadesátých letech o majetek připravena jedna třetina občanů, kteří se zúčastnili kupónové privatizace. Při tak zvaném tunelování (tedy transferu aktiv a zisků ve prospěch akcionářů držících ve společnosti kontrolu) přišli v účetním vyjádření o 49,7 miliardy korun, většinou ve chvíli, kdy se investiční privatizační fondy přeměnily na běžné akciovky. Hlavním důvodem byla pozdní regulace kapitálového trhu.

- Jak reaguje Václav Klaus na nedávné výroky Jana Stráského o privatizačních manipulacích?

- Co si myslí o české privatizaci  exministr Tomáš Ježek?

- A jak o privatizaci dnes mluví lidé, kteří na ní zbohatli?

To se dozvíte v novém čísle týdeníku Ekonom (č.14/2013).