Neexistuje žádný skutečný důkaz o tom, že by kdy Mayové konec světa předpověděli

Samozřejmě nemohu zaručit, že se nic nestane. Mohu jen objasnit, jak se k těmto otázkám (pravděpodobně) pravděpodobně stavěli nositelé mayské kultury. Ani o Mayích samozřejmě nevíme vše, podobu jejich kultury a myšlení si rekonstruujeme z toho mála, co se dochovalo.

Dobrý den, jistě, máte pravdu, tohle je jediný možný přístup k mayskému vnímání času – s dodatkem, že kruh nemá začátek a konec, takže pro Maye cykly „nekončí“ a „nezačínají“, ale odvíjejí se ve věčném opakování. V různých okamžicích cyklů může docházet k přeryvům, katastrofám místního i globálního (relativně řečeno, globálního z hlediska mayského životního prostoru) dosahu, ale poté cykly pokračují bez přerušení dál. Ohledně představ ezoteriků nemohu vyjádřit žádný názor; píši pouze o tom, co znám, tedy o mayském vnímání času a dějin.

To není otázka víry nebo nevíry. Na základě svého dlouhodobého seznamování se s mayskou historií a kulturou jsem dospěla k zívěru, že neexistuje žádný skutečný důkaz o tom, že by kdy Mayové něco jako "konec světa" (ve smyslu zániku planety Země nebo podobné globální katastrofy) předpovídali, že by vůbec o nějakém "konci světa" uvažovali a že by jejich úvahy směřovaly k 21. prosinci 2012 našeho kalendáře.

Dobrý den, předpovědi konce světa samozřejmě nestojí a nepadají jen s mayským kalendářem, jsou i jiné zdroje, ať už evropské, nebo mimoevropské. Na datum 21. prosince 2012 (respektive na datum, které tomuto dnu v rámci našeho dnešního kalendáře odpovídá, pokud je ovšem správná hypotéza, která začátek tohoto mayského kalendáře – jednoho z několika paralelně používaných – umisťuje do 11. srpna roku 3114 před n.l.) ukazuje jediný dochovaný mayský nápis, tzv. monument 6 z naleziště Tortuguero, nepříliš významné lokality v dnešním Chiapasu v Mexiku. Nápis oznamuje, že dovršení tzv. 13 baktunu - jak už jsem vysvětlila, jedná se o mayský časový úseků o délce přibližně 380 slunečních let - bude provázet sestoupení boha Bolon Yokte‘, což byl u Mayů bůh přechodu nebo změny, a to změny nijak pozitivní. Nápis ovšem není proroctvím o katastrofě, spíš velmi přesným návodem, jak se chovat v době zlých časů a co dělat, aby škody byly co nejmenší.

Dobrý den, máte samozřejmě pravdu, že „konec světa“ může znamenat ledacos. Mayové mohli operovat jen s tím, co sami znali. Nepochybně díky dlouhodobé historické zkušenosti mnoha tisíc let vývoje zemědělských společenství v oblasti jižního Mexika a Střední Ameriky dokázali s velkou spolehlivostí předvídat podnebné změny, záplavy a jiné katastrofy a patrně i reakce místních společenství na ně. Ale sotva mohly jejich předpovědi počítat se zásadními změnami, které přinesla evropská kolonizace Ameriky, a tím spíše pak platit pro Evropu a další kontinenty. Je třeba si uvědomit, že mayský „svět“ nebyla celá planeta, ale právě jen jejich bezprostřední životní prostor.

Dobrý den, sami Mayové nikdy žádný „konec světa“ nepředpověděli. Jak už jsem vysvětlila, po určité krátké časové období (3. - 9. století n. l.) používali Mayové takzvaný dlouhý počet, tedy odpočítávání dnů od jakéhosi výchozího bodu. Problém je v tom, že nelze přesně určit, kdy tento „dlouhý počet“ začíná. Nejčastěji se udává 11. srpen 3114 před n.l., ale není to 100% potvrzeno – tedy ne všechna mayská data (vztahující se např. ke zatměním Slunce, v minulosti jednoznačně identifikovatelným) tomuto výchozímu datu odpovídají. Další možností jsou roky 3399, 3144 nebo 3139 před n.l. – tedy pokud je některá z možností správná, pak nás už možná ono neblahé datum minulo, nebo nás teprve čeká. Problém je mimo jiné v tom, že v mayských nápisech je v kalendářních údajích mnoho nepřesností. Mnohá data byla patrně dopočítávána zpětně tak, aby se nejlépe hodila danému vládci, který nechával nápis vytesat. A konečně vzhledem k roztříštěnosti mayské společnosti do změti nezávislých politických útvarů se mohou jednotlivé verze kalendáře významně lišit. Mayům nešlo o exaktní vědu v našem slova smyslu, nápisy a data v nich měla vždy určitý symbolický význam.

Dobrý den,mayská civilizace na území dnešního jižního Mexika, Guatemaly, Belize a Salvadoru nezanikla, velmi úspěšně se rozvíjí. Během svého vývoje zaznamenala mnoho zvratů a výkyvů, zvlášť závažné byly ty na přelomu křesťanského letopočtu a pak v 8. a 9. století. V dobách těchto zlomů byla náhle opouštěna města (na některých zůstaly stopy ničení a vojenských střetů), zanikaly vládnoucí dynastie, lidé se vraceli k primitivnímu životu a rozptýlenému osídlení v džungli. Dodnes není jisté, co tyto přeryvy způsobili, zda změna klimatu, příliš intenzivní obdělávání a husté osídlení, nebo válečné spory a následné sociální nepokoje. Jisté ale je, že tyto potíže Mayové překonali a například v období 10.-16. století se jejich kultura opět bouřlivě rozvíjela. Vlád Španělů na mayské území byl samozřejmě ničivý, jednak vzhledem k nevybíravým metodám kolonizace, zotročování domorodců, epidemiím evropských chorob, ale také vzhledem k velkému tlaku kulturnímu a náboženskému. Nicméně Mayové projevili velkou životaschopnost a kreativitu. Z evropské kultury si vzali to, co jim vyhovovalo – určité prvky katolictví, určité řemeslné aktivity, některá hospodářská zvířata a plodiny – a zkombinovali je se svou původní kulturou. Dnešní život Mayů tak není „původní“ v tom smyslu, že by byl nedotčený, ale především díky tomu, že jej Mayové stále drží ve svých rukou. Stále ještě hovoří svými původními jazyky („Mayové“ jako takoví totiž nejsou jednotnou skupinou, existuje nejméně dvacet mayských etnik s vlastními jazyky, Telzalové, Yucatekové, Cholové, Quichéové atd., a ostatně neexistovala žádná „mayská říše“, ale mozaika mnoha nezávislých států), v těchto jazycích se vydávají noviny, knihy, vysílají v nich rozhlasové a televizní stanice. Na druhé straně Mayové dokáží obratně manévrovat v moderní společnosti a například využívat současný velký zájem turistů o svou kulturu, minulost, památky a také tedy o ten takzvaný konec světa. Sami rozhodně na „konec světa“ nevěří, nijak ale nebrání zahraničním návštěvníkům, aby za možnost „být při tom“ utratili značné finanční prostředky.

Dobrý den, děkuji za pěkný „otevírací“ dotaz. Musíme se ovšem zeptat, co se rozumí pod „evropským kalendářem“. Pokud myslíte náš současný, hlavní rozdíl je v tom, že dnes vnímáme čas lineárně – jako směřující od výchozího bodu (velký třesk, stvoření světa, Kristovo narození - toto už je na uvážení každého z nás) k bodu konečnému. Zároveň velmi přesně rozlišujeme mezi událostmi minulými (které se již nedají změnit, i když nás třeba ovlivňují), současnými a budoucími; a jsme přesvědčeni, že budoucnost jsme schopni ovlivnit. Ale ještě v 19. století i v Evropě zemědělci vnímali čas cyklicky, tak jako všechny dávné kultury a také jako Mayové před příchodem španělských dobyvatelů. Tedy čas běží ve vlnách, události se znovu a znovu vrací, minulost se stále spojuje s přítomností a budoucnost je určena minulými ději. Evropští venkované si na Velikonoce nepřipomínali Kristovu smrt, neslavili její „výročí“, přesně odpočítané roky, které od této události uplynuly – pro ně Kristus skutečně každý Velký pátek umíral. A stejně tak pro Maye se mytologické události spojovaly s přítomnými a budoucími, čas se stále znovu vracel. Právě z tohoto důvodu by byla představa „konce světa“ pro Maye absurdní, protože kruh nemá začátek ani konec. V minulosti se odehrály mnohé katastrofy, proto Mayové očekávali katastrofy i v budoucnosti – a nepřekvapovalo je, že k nim dochází – ale vědomí stálého plynutí a vracení času jim dávalo naději. Prakticky vzato se pak mayský kalendář lišil od našeho hlavně tím, že základní jednotkou byl den, nikoli jeho násobky (týdny, měsíce, roky, staletí). Dny byly pojmenovávány kombinacemi názvů a číslic, které se po určité době opakovaly (konec konců v evropském kalendáři tento princip funguje také, dnes je pátek 21. prosince – kombinace slov „pátek“, „prosinec“ a čísla „21“ se bude opakovat až za nějakou dobu). Každé toto slovo a číslo mělo určitý význam, příslib dobra nebo zla (opět můžeme najít analogii v evropské obavě z „pátku 13.“) a jejich vyvážení určovalo povahu každého konkrétního dne. Základem mayského kalendáře bylo kombinování 13 čísel a 20 názvů dnů vždy po 260 dnech se opět objevila stejná kombinace. S tímto cyklem se prolínal další, sled 365 dnů rozdělených do 20 měsíců po 18 dnech (a pěti bezejmenných dnů na konci). Oba cykly se protínaly přibližně jednou za 52 slunečních let. A s nimi se ještě propojovaly další – např. cyklus Venuše. Mayové ovšem znali i jistou formu lineárního kalendáře, odpočítávání dnů od určitého výchozího bodu, umístěného daleko v minulosti. Zatímco cyklické kalendářní systémy na velmi podobném principu znala většina starých kultur Mexika a Střední Ameriky, lineární „dlouhý počet“ byl výlučnou inovací Mayů. Užíván byl navíc pouze v klasickém období, tedy mezi 3. a 9. stoletím n. l. Na základě porovnání mayských dat, která se spolehlivě týkají identifikovatelných astronomických jevů, například zatmění Měsíce či Slunce, byl jako výchozí bod dlouhého počtu stanoven 11. srpen 3114 před n.l. Právě na základě tohoto lineárního kalendáře je předpovídán současný „konec světa“, neboť datum, které by podle této korelace odpovídalo našemu 21. prosinci 2012 je na jednom – na jednom jediném – nápisu označeno jako neblahé, jako uzavření určitého časového úseku (konkrétně mělo uplynout třináct „baktunů“, tedy časových úseků o délce 140 000 dnů – jeden baktun se tedy rovná přibližně 380 slunečním letům). Podobné předpovědi se ale v mayských nápisech objevují velmi často, někdy se vztahují k událostem dávno minulým, jindy k velmi vzdálené budoucnosti.

Dobrý den, děkuji za věcný dotaz. Základní mayskou jednotkou času, jak jsem už napsala, byl jeden den. Zajímavé je, že ani jedna z vyšších jednotek nekorelovala plně se solárním rokem, křestože jeho délku Mayové vypočítali poměrně přesně, rozhodně přesněji než tehdejší evropští astronomové. věděli tedy, že "přebývá" čtvrtina dne a že je potřeba s tím počítat při plánování zemědělských prací. Ale do systému posvátných kalendářů se tato vědomost nikdy nepromítla. Systém vzájemně se prolínajících cyklů nesmělo nic narušit, tak jako se Slunce putující po obloze nemůže zastavit nebo "vrátit". Zároveň se tím ovšem značně zvyšovala moc kněží, protože např. datum sklizně se muselo pro každý rok propočítat zvlášť. Mayové se na rozdíl od evropských zemědělců nikdy nemohli řídit pranostikami (na sv. Řehoře šelma sedlák, který neoře - evropský rolník si tedy vystačil s kalendářem a kněze na kazatelně pro to nepotřeboval). Posvátný rok měl 260 dnů, protože dny v něm byly určeny kombinací dvou posvátných čísel, 20 (což je základ mayského početního systému - Mayové neměli desítkovou, ale dvacítkovou soustavu) a 13, což je velmi důležité číslo, i když úplně přesně nevíme proč. Druhý kalendářní rok měl 365 dnů, ale jak jsem napsala, nekoreloval se slunečním rokem, protože se za ním "zpožďoval".

To je těžké říci. Samozřejmě byl příchod Španělů pro všechny tyto civilizace těžkou ránou. Ale Aztékové a Inkové bylyi jen posledními z řad předchízejících kultur (v obou případech se dostaly na výslují až počátkem 15. století našeho letopočtu, tedy nějaké 3-4 generace před Kolumbovou plavbou) a završily tři nebo čtyři tisíce let předchozího vývoje. V Mexiku kultura Olméků rozkvétala už v 1. tisíciletí před Kristem a proč zanikla, nikdo neví; v Andách jsou nejstarší důkazy o existenci vyspělé, zemědlěské a hierarchizované civilizace už z 3. tisíciletí před Kristem. Tyto předkolumbovské říše a civilizace s enavzájem přepadaly a likvidovaly neméně krutě, než se pak chovali Španělé, a také se navzájem kulturně ovlivňovaly. Víme, že jak Aztékové, tak Inkové cíleně vymazávali historickou paměť podrobených kmenů a kultur a nahrazovali ji svou vlastní. Mayové během svého vývoje prodělali řadu zvratů, prošli mnoha krizemi a katastrofami a vždycky se dokázali zkonsolidovat - a konec konců ani příchod Španělů pro ně, ani pro Aztéky neo Inky (tedy vlastně Kečuy, "incká říše" je název politického útvaru) neznamenal zánik. Naopak, počet kečujsky, aztécky a maysky hovořících obyvatel v Americe stoupá, jsou i politicky aktivní a jejich kultura se dál rozvíjí, i když samozřejmě ne v "čisté" podobě.

V klasickém období mayské civilizace (3.-9. století našeho letopočtu) Mayové zlato nepoužívali a patrně také neznali, ani jiné kovy. V pozdější době s ním sice pracovali a využívali ho pro výrobu šperků a posvátných předmětů, ale více si cenili jiných materiálů - peří tropických ptáků, jadeitu nebo obsidiánu. Nikdy nebylo zlato pro Maye tak posvátné jako třeba v incké říši v Andách.

Dobrý den, ano, Mayové skutečně disponovali značnými astronomickými znalostmi, respektive věnovali se uričtým stránkám astronomie, které je zajímaly, tedy především zdánkivým pohybům nebeských těles na obloze. Tyto znalosti využívali ovšem k praktickým účelům - jednak k předpovídání zemědlěských prací a podnebných výkyvů, jednak k legitimizování politických aktivit vládců (proto také je třeba například k astronomickým údajům na mayských nápisech přistupovat velmi opatrně - pokud je zmíněno např. zatmění slunce, k němuž mělo dojít v určitý významný den vlády nějakého panovníka, může to být cílená manipulace, která má dodat tomuto panovníkovi důležitosti). Jak si vysvětlujeme tyto schopnosti - jednak se Mayové věnovali jen některým vědním oborům, za to ale důkladně; věnovali se jim mnoho set až tisíc let a své poznatky si zaznamenávali. Protože byla astronomie podřízena náboženství, měla pro Maye značnou důležitost. Mayští vládci měli dost prostředků, které investovali do těchto posvátných oborů. Zda Mayové věděli, že je Země kulatá? To se s jistotou říci nedá, ale patrně ne. Protože jejich "světem" bylo jen jejich bezprostřední okolí; neuvažovali v planetárním rozměru. Nebylo to pro ně také důležité. Navíc země byla jen jednou z úrovní světa, pod ní byla podsvětí, nad ní příbytky bohů. "Pozemská" úroveň světa byla někdy znázorňována jako želví krunýř (to by naznačovalo, že si uvědomovali jeho vypouklost) nebo krokodýlí hřbet plující na nedozírných vodách.