Vysoké školy trpí masovostí výuky

Vážená paní Vaníčková, průměrný plat zaměstnance na VUT činí cca 35 tis Kč.Tento údaje je samozřejmě zavádějící, protože vědečtí pracovníci a pedagogové, kteří pracují nad rámec svých povinnosti, si v mezinárodních projektech mohou vydělat i násobky tohoto platu. Je potřeba si uvědomit, že na některých technických fakultách podíl finančních prostředků získaných z aplikovaného výzkumu činí až 40 % rozpočtu VaV. V tomto směru jsme dosáhli hodnot, které jsou běžné u západních univerzit.

Velikost základního platu pedagoga na univerzitě není přímo ovlivňována inflací. V této souvislosti je potřeba si uvedomit, že např. naše univerzita za poslední 2 roky byla postižena (tak jako ostaní) snížením neinvestičních prostředků. A tedy i do mezd, a to o cca 20 % ročně. Myslím si, že všechny univerzity byly rády, že nemusely přistupovat k drastickému snižování mzdových prostředků formou snižování stavu.

Nejsem si vědom toho, že by se za posledních 7 let, co jsem v pozici rektora VUT v Brně, nějaký student soudil o stipendium. Pokud má na stipendium nárok, vždy ho dostal, a to i zpětně. Stipendijní fond je z podstatné části tvořen poplatky studentů, kteří studují nad rámec zákonem stanovené doby; tyto prostředky jsou ze zákona určeny pouze na výplaty stipendií.

Nedostatek kvalitně technicky vzdělaných pracovníků samozřejmě existuje, nejpozději do 5 minut v každém hovoru s majiteli a řediteli strojírenských, elektrotechnických, softwarových a dalších technicky orientovaných firem na toto téma určitě narazíme. Z posledního šetření zaměstnatelnosti našich abolventů vyplývá, že okamžitě po získání diplomu je zaměstnáno 95 % z nich, do 6 měsíců od ukončení studia se toto číslo zvyšuje až na 98-99 %. Technické univerzity dlouhodobě upozorňují vládu na potřebu zvýhodnění studia technických oborů. Minulý týden byla prezentována koncepce Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a dalších partnerů, která zahrnuje např. daňové zvýhodnění firem, které budou svoje stroje využívat k odborné přípravě nejen středoškoláků, ale i vysokoškoláků; dále se v této koncepci vracíme k tradičním nástojům podpory studentů, jako jsou např. podniková stipendia. Myslím si, že je to správná cesta, jak podpořit vzdělávání budoucích inženýrů, je to ale běh na velkou vzdálenost. Pokud např. vláda chce vybudovat další část jaderné elektrárny v Temelíně, pak je naprosto nutné, abychom také měli na univerzitách zájem o výuku jaderných konstruktérů.

VUT v Brně dlouhodobě spolupracuje s firmami z komerčního sektoru, např. vloni získalo Zlatou medaili BVV za vývoj a výrobu letadla. Je pochopitelné, že v této oblasti jsme museli spolupracovat s leteckými firmami z Kunovic (konkrétně Evektor). Jedním ze špičkových výrobků, který byl prezentován na letošním MSV v Brně, je např. vírová turbína, která vznikla na Fakultě strojního inženýrství VUT. Tato turbína má vyšší efektivnost než Kaplanova. Takto bych mohl uvádět desítky příkladů. Minulý týden jsme vydali knihu o spolupráci VUT s komerčním sektorem, zde je 170 konkrétních firem spolupracujících na konkrétních projektech s VUT. Rád bych dodal, že tato spolupráce také obsahuje možnost řešení např. studentských diplomových prací ve firmě a zajišťuje účast špičkovýc externistů v pedagogickém procesu.

1. Musíme počkat, až budou hotovy alespoň základní teze zákona o finanční podpoře studentů. Dnes je to naprosto teoretická záležitost. Z vyjádření ministra školství víceméně vyplývá, že se nejprve setkáme se zápisným a poté se školným spojeným se systémem půjček. Hovoří se o výši zápisného do 5-6 tis Kč. Tak, jak jsem poznamenal výše, nabídka i poptávka bude určovat výši zápisného (teoreticky to může být i 0 Kč). 2. Je to hypotetická otázka - výše školného, výše dluhu a výše půjčky. Rektoři prosazují názor, aby student měl možnost si půjčit za minimální úrok na své budoucí vzdělání (aby tento systém nebyl omezující pro sociálně slbší rodiny) a aby v žádném případě školné nenahrazovalo státní příspěvek na vzdělávání.

Nemyslím si, že to je správná cesta. Kvalita by se měla hodnotit jinak. Např. i dnes existuje cesta zpětnovazebného hodnocení přednášek učitelů studenty a následná finanční reakce vedoucího ústavu.

Trápí mě masovost výuky. Individuální přístup ke studentovi na úrovni bakaláře i magistra je velmi problematický. Představa, že student absolvuje vysokou školu, aniž by přišel při zkoušce do verbálního kontaktu s učitelem, se zdála před pár lety pomalu nemožná, dnes je to často realita. Mj. to vede k tomu, že jejich verbální vyjadřovací znalosti, písemný projev (příp. i v cizím jazyce) a další tzv. "měkké" dovednosti, jsou na velmi nízké úrovni a jsou kritizovány praxí. Masovost (60 % populace 18letých jde na VŠ) musí z finančních důvodů bohužel univerzity respektovat, protože dostávají finanční prostředky od státu na studenta. U technických oborů je to také otázka stupně znalosti praktických dovedností, které na univerzitě student získá atd. Na druhou stranu si myslím, že určitá část studentů má zájem o obor, protože praxe ceňuje jejich technickou zdatnost.

Podle stávajícího vysokoškolského zákona pokud je studium uskutečňováno v češtině, pak nikdo ze studentů neplatí žádné poplatky. Je v kompetenci každé fakulty konkrétní univerzity, aby akreditované studijní programy v angličtině zpoplatňovala. Jinak samozřejmě máte pravdu, mohu potvrdit, že studenti mimo EU platí, ale často jsou dotováni z nejrůznějších nadačních a vládních fondů země, odkud přicházejí.

V současné době jsou finanční prostředky v oblasti neinvestiční přerozdělovány z 80 % podle počtu studentů a podle tzv. kritéria náročnosti výuky. Přerozdělovací mechanismus v rozsahu zbývajících 20 % bere do úvahy tzv. koeficient kvaltiy, což je víceméně výkonový ukazatel (počet profesorů a docentů ovlivňuje velikost příspěvku atd.). V současné době asi 1 rok probíhá výzkumný projekt Hodnocení kvality na vysokých školách, jehož cílem je shromáždit kritéria a informace o kvalitě školy. Tato data a informace může rozhodovací orgán, např. MŠMT v budoucnu využívat jako podklad pro rozdělení finančních prostředků. Je to ale plně v kompetenci MŠMT, nikoliv řešitelů projektu.

Teoreticky by tomu mohla pomoci různá výše zápisného. I zde bude platit zákon nabídky a poptávky. Pokud bude poptávka velká např. na uměleckých fakultách, tak školné asi bude větší než na těch fakultách a univerzitách, kde nabídka bude stěží krýt poptávku. Zatím na Vysokém učení technickém v Brně je dlouhodobě vždy zájem o studium větší než je počet přijatých (a státem placených) studentů.