Vskutku barevné jsou Velikonoce, největší svátky křesťanského světa. Po květné neděli, která letos připadla na apríla a končil jí čtyřicetidenní půst, následovalo "modré pondělí" a "žluté (šedé) úterý", kdy podle zvykosloví hospodyňky uklízely. Na ně navazuje dnešní "škaredá (černá) středa". Přezdívalo se jí sazometná, protože se vymetaly saze z komína. Černá či Škaredá se jí říkalo proto, že v ten den Jidáš zradil Ježíše.
Květnou nedělí začal pašijový týden, jehož obřady jsou svázány s náboženskými motivy. Příjemně je v nich využito zakořeněných tradic jarních zvyků, využívajících jako symbolu živých rostlin. Lidé dodnes dodržují především tradici předávání velikonočních dárků - to aby je "nepokakal beránek".
Zatímco však o Vánocích je zaměstnán Ježíšek, o jarních svátcích se činí ušatý zajíc. V některých zemích mu proto za okno dávají mrkev či list salátu. V koledě bývají kraslice, pamlsky a barevná vajíčka natvrdo. V současnosti vynalézavost často ustupuje menším bankovkám či mincím, které si koledníčci odnášejí.
Pašijový týden vrcholí na Velikonoční pondělí, které je v Čechách spojeno s pomlázkou, na Moravě s mrskačkou. Vajíčka symbolizují krásu života vznikajícího ze zárodku. Šlehání pomlázkou z mladých vrbových proutků a někde i polévání vodou má stejný smysl. Věřilo se, že proudící voda, stejně jako mladá míza v letorostech, předává dotekem svou sílu.
Jaký význam mají Velikonoce pro českou společnost a pro církev? Jak je správně slavit? A jsou velikonoční svátky významné i pro nekatolíky?
Ptali jste se Tomáše Holuba, generálního sekretáře České biskupské konference. Na dotazy čtenářů serveru Ekonom.cz odpovídat ve čtvrtek 5. dubna.