Daňové systémy společnost tradičně rozdělovaly. Dnes však dělicí čára zdaleka nevede pouze mezi bohatými a chudými. Daňové systémy rozdělují lidi na rodiče a bezdětné, manžely a partnery, bydlící v nájmu a ve vlastním, studenty a negramoty, pojištěné a nezodpovědné a tak dále. V oceánu nesmyslně složitých daňových systémů se nakrátko objevily ostrůvky pozitivní deviace. Některé postkomunistické země dramaticky zjednodušily a snížily zdanění fyzických osob. Rovné ostrůvky se však zdají být předurčeny k zániku v důsledku globálního zvýšení daňového zatížení. Absence racionálního politického myšlení na počátku 21. století se nemohla daňovému systému vyhnout. Zvyšování daňových sazeb bohatým však již není dostatečně zajímavé. Je proto třeba nalézt nové cíle. Nabízejí se banky, finanční transakce, pojišťovny, nadnárodní firmy. Z hlediska politické strategie se zdá být geniální myšlenkou zdanění tlustých. Tlustý si většinou nemyslí, že je tlustý, a nebude proti svému zdanění lobbovat.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později