Rozhovor týdne: Jsem tunelář s licencí, po němž zůstávají hodnoty

Peter Kuchár musí být permanentně ve střehu. Šéfuje firmě Prominecon, která je již od dob, kdy se jmenovala Navatyp, soustavně podezírána z napojení na nejvlivnější pražské lobbisty. Její jméno se ještě intenzivněji skloňuje v těchto dnech, kdy nové vedení pražského magistrátu hodlá přetnout chapadla údajné korupční chobotnice.

Matador Kuchár, jenž patří i do okruhu vlivných přátel prezidenta Václava Klause (ten se nedávno zúčastnil oslavy Kuchárových narozenin), ovšem zůstává nad věcí. "Nikdy jsem se netajil tím, že chci být největší český tunelář," dokonce lehce provokuje s vysvětlením, že tím samozřejmě míní svoji dlouholetou manažerskou kariéru ve firmách, jež se zabývají převážně podzemním stavitelstvím.

V exkluzivním rozhovoru s týdeníkem Ekonom manažer, který se chlubí i bohatými zkušenostmi ze zahraničních staveb, nabízí například i svůj recept na vyřešení finanční krize hrozící rozložit celou Evropskou unii.

Výraz tunelář byl za uplynulých dvacet let dost zprofanován. Nedotýká se vás to nějak osobně?

Ne. Já vždycky říkám, že jsem na to hrdý. Jsem ten tunelář, po němž zůstávají hodnoty, tunelář s licencí. Když byl premiérem Miloš Zeman, tak jsem s jeho delegací navštívil Španělsko. My tam měli zakázky za miliardu korun ročně, takže jsme se měli čím chlubit. Tehdy tam byla taková neformální debata u oběda, při níž se měl každý nějak představit. Já jsem si stoupl a říkám, že tady jsem hlavně proto, že pan premiér má rád tuneláře, bez nich nikam nejede. Vypukl huronský smích. Všichni už ten výraz znali.

Je vidět, že umíte zaujmout.

To k byznysu patří. Ale jestli chcete dělat velké zakázky, tak to musí být i na úrovni. Když přijedete někam na kole, v plášti, s tesařskou tužkou za uchem, neumíte promluvit a jíst příborem, nečekejte, že nějaký kontrakt získáte.

Před revolucí jste pracoval v koncernu Československý uranový průmysl. Proč jste pak usiloval o vyčlenění jeho "tunelářské" divize a udělal jste z ní Subterru?

Uran by nás stáhl do propasti, pokud bychom tam zůstali. Byl v útlumu, kdežto my jsme měli velké možnosti dalšího rozvoje. Nový název jsme okoukali právě ve Španělsku, kde je hned každému jasné, že se taková firma věnuje tunelařině. Mně se totiž tehdy podařilo společně se Strojexportem vyhrát ve Španělsku konkurz na výstavbu dolů, a pak se na tamním trhu dlouhodobě uchytit.

Když jste v roce 2008 přešel ze Subterry do Navatypu, opět jste převzali název ze španělštiny. Tentokrát Prominecon.

Výraz Prominecon je takovou španělskou zkratkou pro stavby podzemní i nadzemní. V Navatypu jsme nejdříve pohltili španělský Prominecon, ve kterém právě pracovalo hodně Čechů a Slováků, a potom tento název převzala celá naše skupina. Já mám ke Španělsku velmi blízký vztah, jezdím tam už patnáct let.

KOLEM SEBE MÁM SCHOPNÉ TUNELÁŘE

Pokud dobře počítáme, tak jste ve firmě Subterra strávil osmnáct let. Zažil jste tam například éru, kdy vás vlastnil rakouský EPIC. Jak na tu dobu vzpomínáte?

EPIC se ke mně choval velmi slušně. Subterru si ti lidé koupili, protože asi pochopili, že management jim může otevřít dveře k dalším privatizacím, kterých se budou moci účastnit jako poradci - Pražská energetika, pražské vodovody. Což se také stalo. Potom už nás tolik nepotřebovali. Řekli nám: Najděte si někoho zajímavého, kdo za to dá námi požadovanou cenu. A tak jsme hledali, ale pořád se to protahovalo. Nakonec přišel v roce 2004 Metrostav, vysázel prachy na stůl, a bylo rozhodnuto.

V roce 2008 jste odešel do Navatypu. Bylo to proto, že už jste nechtěl pracovat pod Metrostavem?

To bylo tak padesát ku padesáti. Jedním z důvodů byl nepochybně fakt, že jsem měl velmi blízký vztah k Richardu Navrátilovi, původnímu majiteli Navatypu, který v roce 2007 náhle zemřel. Jeho rodinou jsem byl požádán, zda bych jim s řízením nepomohl, protože firma se rázem ocitla na rozbouřeném moři bez kapitána. Ale v tom mém rozhodování nepochybně sehrál roli i fakt, že Subterra už mě neuspokojovala.

Když zodpovídáte za tak velký podnik a někdo vám tam stále strká své lidi a říká ten a ten bude dělat náměstka, vy si ho vybrat nemůžete, tak se vám to nelíbí. Přitom si neskromně myslím, že jsem té firmě během těch osmnácti let hodně pomohl. Překonali jsme různé krize, zajistili práci pro 3200 lidí a ještě jsme se prosadili do dalších segmentů stavařiny i do dalších zemí - do Chorvatska, Španělska či na Slovensko.

Odešel jste z velké firmy do menší. To tak většinou nebývá.

Pro mě a pro některé kolegy to bylo ale lákavé. Já měl najednou touhu vybudovat z Navatypu "novou Subterru".

Přetáhl jste spoustu lidí, to asi vaši původní šéfové rádi neviděli.

Samozřejmě mi strašně nadávali a je pravda, že dnes tu mám kolem sebe vesměs lidi ze Subterry, hlavně schopné tuneláře, ty jsem bral nejvíc.

Co Prominecon dnes živí?

Především právě podzemní stavby. Jsme dnes už třetím největším dodavatelem na pražském metru po Metrostavu a Hochtiefu. Děláme na trase A, také na stanici Národní na "béčku". Hodně také budujeme kabelové tunely pro energetiky. Domy stavíme málo, ale děláme různé rekonstrukce, zateplování ze zeleného programu, a také silniční stavby pro Ředitelství silnic a dálnic.

Souhlasíte s názorem, že by se v rámci vyrovnávání státního rozpočtu mělo ještě více škrtat, a to i u dopravních staveb?

S tím určitě nesouhlasím.Už přece naši předci stavěli hladové zdi, které kromě toho, že plnily obranné úkoly, dávaly práci obyvatelstvu. Je tu prostor škrtat v jiných sférách, třeba ve zdravotnictví, do něhož směřuje nebývale mnoho peněz v porovnání s objemem ekonomiky. To je strašně krátkozraké rozhodnutí, že nedostavím okruh kolem Prahy či dálnici na Drážďany. Ušetřím sice nějakých osm miliard v rozpočtu, což je ale de facto kapka v moři. Lidé přijdou o zaměstnání, oklikou se vrátí a stoupnou si do fronty na úřadech práce. To, co ušetříte, pak rozdáte na sociálních dávkách.

Ale i ty investice do infrastruktury musejí mít své meze. Stačí se podívat, co se teď děje v Praze, kde je řada miliardových projektů a na jejich dokončení nejsou peníze.

Je teď módní o pražském magistrátu psát v negativních tónech. Ale málokdo napíše, že Praha je jedním z mála českých a evropských měst, které se skoro oddlužilo. Přitom ale samozřejmě lze o některých projektech diskutovat. Kdybych o tom já rozhodoval, asi bych se do takového projektu, jako je třeba tunel Blanka, v této době nepustil.

A co je podle vás přednější?

Já osobně bych upřednostnil metro. A to hlavně "déčko", jehož výstavba má být údajně odsunuta na neurčito. To je dle mého názoru nutnější než "áčko", byť na něm sami pracujeme. Umíte si představit, co se bude dít, až se na celý rok uzavře Nuselský most pro auta i metro a nebude tu žádná podzemní alternativa? Taková situace už reálně hrozí, protože ten most je třeba zrenovovat.

Dovedete si představit, že by některá z těch staveb - metro či tunel Blanka - zůstaly nedodělány?

Nedovedu. Nelze opustit podzemí. Poslední firma, která tam pracuje, je vždy správcem, dokud to od ní někdo jiný nepřevezme. Když se to propadne, jde se za ní. A ten dodavatel metra či Blanky bude chodit na magistrát a říkat, já potřebuji, abyste mi dali tolik a tolik desítek milionů kvartálně, protože já tam čerpám vodu, udržuji to. Chci tím říci, že když už je to takhle daleko, musí se to dodělat.

Mnohé ty megaprojekty se jeví spíše tak, že si je protlačily stavební firmy, že vůbec nevycházejí z faktických potřeb občanů.

Byznysmeni budou tlačit vždy. Výrobci tramvají budou tlačit, aby se kupovaly jejich tramvaje, zelináři, aby se kupovalo více mrkve. To je i motor pokroku, pozitivní lobbismus. Kdyby podnikatelé netlačili, politici by se často ani nehnuli.