Televize přetvořila společnost a z Američanů udělala národ vidiotů

Uplynulých 50 let bylo věkem elektronických masmédií. Televize přetvořila společnost ve všech koutech světa. A dnes se k televizoru připojuje celá exploze nových mediálních zařízení: DVD přehrávače, počítače, herní konzole, chytré telefony a další přístroje. Stále větší počet důkazů nicméně naznačuje, že toto mediální šíření má bezpočet nežádoucích důsledků.

USA dovedly svět do televizní éry a dopady této skutečnosti lze nejpřímočařeji vidět na milostném vztahu Ameriky k tomu, co Harlan Ellison ve slavném výroku označil za "skleněný prs". V roce 1950 vlastnilo televizní přijímač méně než osm procent amerických domácností; do roku 1960 už jich ho mělo 90 procent. Dosažení takové míry penetrace trvalo jinde o několik desetiletí déle a nejchudší země k ní nedospěly dodnes.

Američané se také podle očekávání stali největšími konzumenty televizních pořadů, což pravděpodobně dodnes platí, třebaže data jsou poněkud útržkovitá a nekompletní. Důkazy naznačují, že se Američané dívají na televizi v průměru více než pět hodin denně - to je ohromující číslo vzhledem k faktu, že dalších několik hodin tráví před jinými zařízeními nabízejícími vizuální zábavu. V jiných zemích sledují lidé televizi mnohem méně. Například ve Skandinávii dosahuje doba strávená před televizí zhruba poloviny amerického průměru.

Důsledky pro americkou společnost jsou hluboké, znepokojivé a představují varování pro svět. Za prvé přináší intenzivní sledování televize jen málo potěšení. Mnohé výzkumy ukazují, že je to téměř závislost, při níž krátkodobý požitek přechází v dlouhodobý pocit neštěstí a výčitky. Takoví diváci tvrdí, že by se na televizi raději dívali méně, než se ve skutečnosti dívají.

Intenzivní sledování televize navíc přispívá k sociálnímu rozdrobení. Čas, který lidé kdysi trávili společně v komunitě, dnes tráví o samotě před obrazovkou. Robert Putnam, přední expert na slábnoucí americký smysl pro komunitu, zjistil, že sledování televize je hlavní příčinou úpadku "společenského kapitálu", tedy důvěry spojující jednotlivé komunity. Američané si prostě důvěřují méně než o generaci dříve.

Intenzivní sledování televize je bezpochyby škodlivé i pro fyzické a duševní zdraví člověka. Američané jsou nejobéznějším národem na světě, kdy zhruba dvě třetiny Američanů dnes trpí nadváhou. I za tímto stavem se skrývá více faktorů, například strava složená z levných a nezdravých smažených jídel, avšak čas strávený vsedě před televizorem má také výrazný vliv.

Televize a s ní spojená média byly a jsou největšími dodavateli a zprostředkovateli firemní a politické propagandy ve společnosti. Americké televize mají téměř výlučně soukromé majitele, a ti vydělávají velkou část peněz na neúnavné reklamě. Účinné reklamní kampaně apelující na nevědomé tužby - v obvyklém případě související s jídlem, sexem a postavením - vytvářejí poptávku po produktech a nákupech, které mají jen malou skutečnou hodnotu pro spotřebitele či pro společnost.

Totéž se samozřejmě děje v politické sféře. Američtí politici jsou dnes spíše marketingovými značkami balenými jako cereálie k snídani. Jakéhokoli člověka - a jakoukoli myšlenku - lze prodávat převázaného pestrobarevnou mašlí a podbarveného chytlavou melodií. Všechny cesty k moci vedou v Americe přes televizi a jakýkoli přístup do televize předpokládá velké peníze. Tato jednoduchá logika v bezprecedentní míře přesunula americkou politiku do rukou bohatých.

Dokonce i válku lze zabalit jako nový produkt. Bushova administrativa propagovala výchozí předpoklady irácké války - tedy neexistující zbraně hromadného ničení Saddáma Husajna - familiérním a pestrobarevným stylem televizní reklamy charakterizované rychlým tempem a velkým množstvím grafiky. Válka samotná pak začala takzvanou operací "šok a děs" neboli bombardováním Bagdádu - byla to podívaná v přímém přenosu, jako dělaná pro televizi, jejímž cílem bylo zajistit Američany vedené invazi vysoký rating.

Jistě, hromadné sdělovací prostředky mohou být užitečné jako poskytovatelé informací, vzdělání, zábavy, a dokonce i politického povědomí. Příliš velká část masmédií nás však vystavuje nástrahám, jimž bychom se měli vyhnout.

Jeffrey D. Sachs
profesor ekonomie a ředitel Institutu Země na Kolumbijské univerzitě

Televize přetvořila společnost ve všech koutech světa.