Chceme zemědělskou politiku štíhlejší, nejlepší by bylo dotace v Evropské unii úplně zrušit. Takhle dlouhá léta hřímají čeští zemědělci i politici, a snad s výjimkou Francie jim v tom více či méně sekundují i kolegové v ostatních členských zemí. Jak vypadá tahle rétorika, určená uším daňových poplatníků, v praxi?

Evropská komise nyní zveřejnila návrh reformy společné zemědělské politiky na léta 2014 až 2020. A výsledek je stejný jako téměř vždy. Nejde o žádnou reformu, ale o ten nejmírnější „pokrok v mezích zákona“, nalinkovaný agrárními lobbisty.

A tržní a protidotační rétorika se jednoduše mění v pravý opak, ve snahu všech dohromady i každého státu jednotlivě urvat si z bruselského koláče co nejvíc. Často je to navíc jen hra.

Brusel například vyrukoval s  tím, že stanoví takzvané dotační stropy pro velké zemědělské podniky. Neměly by dostávat více než 300 tisíc eur přímých plateb ročně, protože jsou efektivnější než malé farmy.

Česko označilo tento návrh za diskriminační, protože velké farmy jako pohrobky komunismu máme hlavně u nás – a na boji za „spravedlivé“ dotace postavilo celou svoji vyjednávací strategii. Ve skutečnosti jde o boj za vyšší dotace pro milionáře – protože právě ti velké podniky vlastní.

Ale celá záležitost má jiné, překvapivé rozuzlení, ústící ve frašku. Do návrhu regulí se podařilo propašovat, že od dotačního stropu si velké farmy budou moci odečítat superhrubé mzdy najatých pracovníků. Tenhle fígl podle zjištění expertů Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky v praxi znamená, že velké podniky ve skutečnosti prakticky o žádné peníze nepřijdou.

To je tedy reforma jak vyšitá. Naštěstí čeští agrární diplomaté proti této „diskriminaci“ už dva roky bojují, a ještě se - slovy nového resortního ministra Petra Bendla – na „ tvrdé střety“ chystají…

Související