Nositel Nobelovy ceny vypočítává, jaká byla cena za 11. září

Teroristické útoky al-Káidy z 11. září 2001 měly za cíl poškodit Spojené státy, což se jim skutečně podařilo, třebaže způsoby, které si Usáma bin Ládin pravděpodobně nikdy nepředstavoval. Reakce prezidenta George W. Bushe na útoky nahlodala elementární zásady Ameriky, podkopala její ekonomiku a oslabila její bezpečnost.

Vpád do Afghánistánu byl pochopitelný, leč navazující invaze do Iráku neměla s al-Káidou vůbec žádnou spojitost - přestože se Bush velmi snažil nějakou vazbu vytvořit.

Tato zbytná válka rychle začala být velice nákladná (zkraje uváděných 60 miliard dolarů překonala o několik řádů), neboť k nepoctivému ohýbání faktů se přidala kolosální neschopnost.

Když jsme s Lindou Bilmesovou před třemi lety spočetli americké válečné výdaje, konzervativní skóre dělalo 3 až 5 bilionů dolarů. Od té doby se výdaje dále hromadily. Vzhledem k tomu, že téměř 50 procent vracejících se vojáků má nárok pobírat dávky za invaliditu a v lékařských zařízeních pro veterány se doposud léčilo přes 600 tisíc osob, aktuálně odhadujeme, že budoucí výplaty pro postižené a zdravotnické výdaje dosáhnou celkem 600 až 900 miliard dolarů.

Společenská daň za válku, která se promítá do sebevražd veteránů (v posledních letech více než 18 denně) a rozpadů rodin, je však nevyčíslitelná.

První válka »na úvěr«

I kdyby se Bushovi dalo odpustit, že Ameriku a většinu okolního světa vehnal do války na základě falešných záminek a že zkresloval nákladnost celého podniku, způsob, jímž se válku rozhodl financovat, ospravedlnitelný není. Jeho válka byla vůbec první v dějinách, která byla vedena zcela na úvěr.

Dnes se Amerika zaměřuje na nezaměstnanost a schodek. Kořeny obou hrozeb pro budoucnost lze vystopovat - a to v nikterak malém měřítku - až k válkám v Afghánistánu a Iráku. Zvýšené výdaje na obranu jsou společně s Bushovými daňovými škrty důvodem, proč se Amerika zhoupla od fiskálního přebytku ve výši dvě procenta HDP v době, kdy byl Bush zvolen, ke svému dnešnímu zoufalému schodku a dluhové pozici.

Přímé vládní výdaje za tyto války doposud činí celkem zhruba dva biliony dolarů, tedy 17 tisíc na každou americkou domácnost, přičemž účty, které teprve přijdou, ještě tuto částku zvednou o více než 50 procent.

Jak jsme s Bilmesovou doložili v naší knize Válka za tři biliony dolarů, války navíc zjitřily makroekonomické slabiny Ameriky, což její schodky a dluhové zatížení ještě zhoršilo. Tehdy, stejně jako dnes, rozvrat na Středním východě zvyšoval ceny ropy, což Američany nutilo utrácet za její dovoz peníze, které by jinak mohli utratit za nákupy zboží produkovaného v USA.

Oslabená mravní autorita

Války paradoxně podryly americkou (a světovou) bezpečnost opět způsoby, které si bin Ládin ani nepředstavoval.

Vojenské přeexponování předvídatelně vyvolalo nervozitu ohledně využívání armádní moci a hrozí, že americkou bezpečnost oslabí také fakt, že ostatní to vědí.

Skutečná síla Ameriky, větší než její vojenská a ekonomická moc, spočívá ovšem v její »měkké moci«, tedy její mravní autoritě. I ta byla oslabena: poněvadž USA porušily základní lidská práva jako právo nebýt mučen, došlo ke zpochybnění jejich dlouhotrvající věrnosti mezinárodnímu právu.

Bezpečí za méně peněz

V Afghánistánu a Iráku Američané a jejich spojenci věděli, že dlouhodobé vítězství vyžaduje naklonit si city a myšlení tamních lidí. Chyby v prvních letech válek však tyto už beztak náročné bitvy ještě zkomplikovaly.

Kolaterální újmy způsobené válkami byly obrovské: podle některých zdrojů v důsledku války zemřel více než milion Iráčanů. Podle některých studií za posledních 10 let v Afghánistánu a Iráku zahynulo násilnou smrtí na 137 tisíc civilistů; jen mezi Iráčany je 1,8 milionu uprchlíků.

Ne všechny důsledky byly katastrofální. Schodky, k nimž americké války na dluh tolik přispěly, teď nutí USA vypořádat se s realitou rozpočtových mezí.

Americké vojenské výdaje se dnes, dvě desetiletí po skončení studené války, stále téměř rovnají vojenským výdajům zbytku světa. Část zvýšených výdajů sice směřovala do nákladných válek v Iráku a Afghánistánu a obecněji do globální války proti terorismu, ale velká část se promrhala za zbraně, které se neuplatní proti nepřátelům, kteří neexistují.

Teď se tyto zdroje zřejmě konečně přesunou a USA pravděpodobně dostanou za méně peněz více bezpečí.

Al-Káida sice není poražena, ale už nepůsobí jako obří hrozba, která vyvstala po útocích z 11. září. Cena, kterou jsme v USA i jinde za dosažení tohoto stavu zaplatili, byla enormní - a z větší části zbytečná. Toto dědictví se s námi potáhne ještě dlouho. Než člověk začne jednat, vyplatí se myslet.

© Project Syndicate 2011
www.project-syndicate.org

Americké vojenské výdaje se dnes, dvě desetiletí po skončení studené války, stále téměř rovnají vojenským výdajům zbytku světa.