Svět se po 11. září změnil. Kdo na tom vydělal?

Před pár dny se v Česku odehrál pokus o teroristický útok. Fakt, že někdo před obchodní dům IKEA umístil funkční časovanou nálož, která mohla i zabíjet, ale českou veřejnost kupodivu nijak zvlášť nevzrušila. A to přesto, že podobná bomba vybuchla před obchodem stejné firmy v Německu, v Belgii, Francii a Nizozemsku.

Jako by se sama Česká republika ve vztahu k terorismu považovala za oázu klidu a bezpečí. Je jí ovšem dost možná i pro teroristy. »Pravděpodobně největším rizikem z pohledu terorismu je fakt, že Česká republika je nejen tranzitním místem, ale i prostorem pro krátkodobý pobyt osob  podezřelých z napojení na teroristické skupiny a jejich podpůrné organizace,« konstatuje aktuální česká Strategie boje proti terorismu.

Před 11. zářím 2001 žádná podobná koncepce neexistovala; vláda s hrozbou rozsáhlého teroristického útoku prostě nepočítala. Svět se od té doby ale změnil. Angažmá českých vojáků v Iráku či v Afghánistánu činí v očích islámských teroristů ze země legitimní cíl. Nedávný masakr v Norsku pak jen potvrdil fakt, že útok může přijít ze zcela nečekaných míst a zdaleka nejen od islámských fanatiků.

Terorismus je zkrátka hrozba, s níž jsme nuceni žít a které jsme počínaje 11. zářím 2001 obětovali část svých občanských svobod a omezili své právo na soukromí.

Hrozba číslo jedna

»Soukromí jsme obětovali ohromným způsobem, aniž se nás na to kdokoli ptal. Stát k nám přistupuje tak, že jsme všichni potenciální teroristé,« říká Kateřina Hlatká ze společnosti Iuridicum Remedium, která se specializuje na případy porušování soukromí.

Češi však ve své většině větší vpád státu do svých životů berou jako nutné zlo, kterého si navíc obvykle ani nevšimnou. »Vnímání ztráty soukromí je totiž velmi subjektivní,« podotýká Marián Brzybohatý, expert na problematiku terorismu.

Ještě v březnu 2001 se v průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění zaměřeném na bezpečnost terorismus jako možná hrozba pro Česko vůbec neobjevil. Podle podobného průzkumu z letošního ledna však terorismus za velkou hrozbu považuje 52 procent Čechů.  

»Z terorismu se v posledních deseti letech stalo u lidí číslo jedna v bezpečnostních rizicích. Větší aktuální hrozbou je však nárůst extremismu,« říká Brzybohatý.

Zlom, který ve vnímání terorismu nastal, vykresluje průzkum CVVM provedený krátce po útocích z 11. září. Naprostá většina dotázaných –  jindy nevídaných 96 procent – souhlasila se zpřísněním kontrol v letecké dopravě, dvě třetiny lidí podporovalo rozšíření pravomocí tajných služeb, více než tři čtvrtiny lidí bylo pro kontrolu bankovních  převodů a 61 procent pro kontrolu elektronické pošty, takřka polovina lidí souhlasila s monitorováním telefonních hovorů.

Přání se jim splnilo. Bezpečnostní složky mohou získat veškerá data o naší komunikaci mobilními telefony, e-mailem, ale i faxy. Stát nás sleduje kamerami, ve větších městech prakticky na každém kroku. Při letech mezi státy Evropské unie a USA předávají úřady do zahraničí řadu našich osobních údajů. Od telefonního čísla, adresy, čísla kreditní karty po požadovanou stravu na palubě letadla. V rámci systému SWIFT podobně putují i informace o bankovních transakcích pasažérů.

Něco podobného bylo před rokem 2001 nemyslitelné. »Stát od té doby získal mnoho nástrojů na monitorování našich činností. Našeho pohybu po městě, cestování, elektronické komunikace, používání telefonu. Když se vše spojí dohromady, je z toho slušný „velký bratr“,« podotýká Hlatká.

Které firmy v Česku vydělávají na strachu z terorismu? Proč se podnikatelé vyzbrojují soukromými armádami? Navíc rozhovor se šéfem firmy, která staví soukromé bunkry.
To vše se dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 8. září, nebo pod odkazem níže: