Svět se zbláznil
Nečekané, neuvěřitelné i nepochopitelné události stihl za sedm měsíců nabídnout letošní rok. Od ničivé tsunami a následné havárie v japonské jaderné elektrárně Fukušima, přes Arabské jaro až po mediální »okurkovou« hysterii a státy na pokraji krachu.
Jaký bude jejich dlouhodobý dopad, dokážou se z nich lidé poučit a nebudou i nadále opakovat stále stejné chyby? Týdeník Ekonom požádal o názor šestici českých expertů. Jejich analýzy budeme zveřejňovat v průběhu tohoto týdne.

Média jsou ve svém tradičním pojetí zboží, které je nezbytné pro demokratickou kulturu. A právě toto tradiční pojetí současným médiím nejvíce chybí.

Představa řady z nich, že primární úlohou je bavit, je naivní, ba co víc hloupá.

Snaha médií dělat zábavu vedla ke vzniku jednoho z největších omylů dvacátého století - infotainmentu - tedy kombinace informací a zábavy.

Právě infotainment prezentovaný v médiích a razantní nástup internetu rozdělily společnost do značné míry podobně, jak byla rozdělená před vynálezem knihtisku (tedy na lidi, kteří čtou, a ty, kteří si jen prohlížejí obrázky).

Jako flašinetáři

Většinová média se dnes chovají obdobně jako vypravěči na tržištích, kteří s obrázky za zády bez odpovědnosti dramatizovali v minulých staletích vraždy a události v blízkém či vzdálenějším okolí.

Konkrétní příklad z poslední doby? Drama ohledně bakterie E-coli.

Bez jakýchkoli důkazů obvinila média určitou skupinu producentů (okurek). Poté, co se podezření nepotvrdilo, beze slova omluvy přešla k dalším kauzám. Poprava dokonána, pojďme dál.

Podobných příběhů je řada - třeba hysterie okolo prasečí chřipky, která stála jednotlivé státy jen ve vakcínách stovky milionů korun.

Síla médií vždy spočívala v tom, že pomáhala lidem orientovat se ve světě. Pomáhala hledat ve světě dobro a zlo. A především třídila podstatné věci od nepodstatných, účelné informace od účelových.

Vezměme za příklad kauzu bývalého šéfa MMF Dominique Strauss-Kahna. Bez ohledu na to, jak případ dopadne, novináři selhali. Místo aby hledali podezřelá místa v příběhu, tak pouze přinášeli to, co jim jedna strana události nabídla.

Další klasickou ukázkou, kdy média díky své nezkušenosti legalizují účelové věci, je třeba nekritické přijetí NERV jako legitimní instituce.

Existuje někde názornější ukázka vlivu soukromých institucí na chod státu?

Česká média přijala zcela bez údivu fakt, že zástupci peněžních ústavů radí vládě ve věcech, ze kterých budou mít následně jejich zaměstnavatelé prospěch.

Jen těžko lze hledat otevřenější formu lobbingu a také hlouposti českých novinářů.

Když kvantita válcuje kvalitu

Na těchto selháních není ani tak zajímavá jejich frekvence, ale důvody, proč k nim dochází. Řada médií se pod tlakem svých majitelů - investičních skupin, které od nich očekávají zisk - rozhodla rezignovat na kvalitu obsahu.

Tento naivní krok jim měl podle jejich plánů přinést v prvé řadě vyšší sledovanost, čtenost či návštěvnost.

Vyšší pozornost publika média potřebují, protože dodnes většina zadavatelů věří, že není důležité, koho osloví, ale pouze kolik lidí uvidí jejich reklamu. To v kombinaci s často iracionálním přesunem reklamních investic z klasických médií do nových vedlo k zásadním změnám.

Prim má, přesně podle diktátu internetu, kvantita, rychlost a krátkodobé uvažování.

A tak je zcela jedno, zda je XY opravdu vrahem, nebo ne. Důležité je být první, kdo toto podezření přinese. Bez ohledu na to, že v dlouhodobém horizontu právě kvantita zpráv potlačuje hlavní benefit médií - schopnost třídit informace podle významu a jejich kvality. Důležité od nedůležitých i pravdivé od nepravdivých.

Výše uvedená selhání pak ústí do dalšího, daleko zásadnějšího problému.

Schopnost médií působit jako »kontrolní mechanismus« nezávisí jen na zákonech zaručujících svobodu projevu, ale i na hospodářské síle tisku. Silné zájmové skupiny jsou totiž schopné finančně slabé organizace úspěšně zastrašit.

Potlačení ekonomické síly mediálních koncernů vede v první řadě k tomu, že se oslabuje investigativní žurnalistika.

A tak bláznovství současných médií spočívá v tom, že se sama chytila do své pasti. V touze být milována a obdivována zapomněla řada mediálních koncernů na to podstatné - na obsah.

Pokud něco rozhoduje o naší přízni a pozornosti, tak je to obsah. To platí u krásných dívek stejně jako u médií.

Daniel Köppl
šéfredaktor týdeníku Marketing&Media

Síla médií vždy spočívala v tom, že pomáhala lidem orientovat se ve světě. Třídila podstatné věci od nepodstatných, účelné informace od účelových.

Související