Exkluzivní průzkum: Za co utrácejí čeští milionáři

Je jim v průměru mezi čtyřicítkou a padesátkou a na účtech mají dvacet a více milionů korun. Vydělali je podnikáním, »manažováním«, případně díky restitucím. Ale také sportem či uměním. Dolarových milionářů v Česku žije odhadem patnáct tisíc. Jak si umějí svého bohatství užívat, jak peníze investují a dále rozmnožují?

Týdeník Ekonom a Hospodářské noviny získaly exkluzivně průzkum, který vůbec poprvé chování českých multimilionářů podrobně zkoumá. Na vzorku více než stovky bohatých ho provedla společnost J&T.

Vychází z něj několik faktů: bohatí jsou při investování svých peněz poměrně opatrní, často se při rozhodování řídí radami svého bankéře nebo právníka, z investičních nástrojů mají v oblibě zejména nemovitosti a akcie.

To ostatně potvrzuje i jeden z úspěšných českých sportovců - hokejista Radim Vrbata, který v barvách Phoenixu Coyotes působí v NHL.

»Investuji spíše konzervativně. Využívám jednu banku v Americe, Merrill Lynch, a dvě banky v Čechách, UniCredit Bank a Bank Gutmann. Snažím se rozdělovat a snižovat riziko,« říká Vrbata.

Peníze vkládá spíše do dluhopisů a garantovaných produktů, jen menší část má v akciích. »Myslím, že ten poměr je tak devadesát procent ku deseti,« dodává Vrbata s tím, že výnosy se pohybují v průměru kolem pěti procent ročně.

Milionáři jsou konzervativní

Kdo by u dolarových milionářů chtěl hledat inspiraci k rozmnožení svých úspor, měl by si připravit nejméně deset milionů korun.

»Pouhý« milion korun totiž většina zámožných nepovažuje za sumu, kterou by se vyplatilo investovat na trzích. Takové peníze doporučují vložit spíše »do sebe« - do zdraví, zážitků, cestování, do dětí.

»Nebo ho vložte do vzdělání a naučte se vydělávat další miliony,« zní doporučení milionářů.

Hranice, od které si peníze zaslouží »být rozmnožovány« leží zhruba na deseti milionech.

Chutě a investiční preference bohatých lidí nezná nikdo lépe než privátní bankéři. Přestože v Česku ještě tradice privátního bankovnictví není zdaleka tak rozvinutá jako třeba ve Švýcarsku nebo Lucembursku, čeští klienti postupně objevují, že mít svého bankéře má přece jen něco do sebe.

»Přístup ke klientovi v USA a tady je srovnatelný. Služby privátního bankovnictví jsou výborné, je to založené i na dlouhodobém kontaktu a osobním přístupu,« popisuje své zkušenosti Vrbata.

A jeho slova potvrzuje i průzkum J&T. Podle něj je privátní bankéř druhým nejčastějším člověkem, na jehož doporučení zámožní dají při výběru investice.

Na prvním místě jsou známí a přátelé. I jejich doporučení, pokud není zrovna prozíravé, ale dokáže privátní bankéř rozmluvit.

»Nefunguje to tak, že by banka investovala podle přání klienta i tehdy, když je přesvědčena, že to není dobrá volba,« říká ředitel české pobočky rakouské privátní banky Gutmann Tomáš Končický. Podle něho se většinou podaří vhodnými argumenty nerozumnou investici rozmluvit.

Když hazard, tak akcie

Jak tedy multimilionáři investují? Všichni Ekonomem oslovení privátní bankéři se shodují, že velmi opatrně a konzervativně.

Nečekají, že se peníze svěřené bance budou závratně rozmnožovat - spokojí se s tím, že neztrácejí na hodnotě. Předpokládaný výnos tak jen mírně převyšuje míru inflace.

»Těžce vydělaných peněz si váží a od toho se odvíjí i způsob, jak je chtějí investovat. Vědí, že příležitost, díky které zbohatli, se již totiž nemusí opakovat,« vysvětluje ředitel privátního bankovnictví ČSOB Martin Kosobud.

Mezi nejoblíbenější instrumenty podle průzkumu J&T patří nemovitosti, dluhopisy, terminované vklady a fondy. Jak se mezi tyto nástroje peníze dělí, to je ale velmi individuální. Milionáři do nich nicméně v průměru vkládají až čtyři pětiny svého portfolia.

Konzervativnost českých bohatých lidí je obecně větší, než je obvyklé v západní Evropě. Je to způsobeno i tím, že vysoký podíl mezi milionáři tvoří podnikatelé.

»A ti mají dost rizika ve vlastním byznyse,« vysvětluje šéf privátního bankovnictví Raiffeisenbank Petr Vitásek.

V jiných zemích tvoří podle něho vyšší podíl například manažeři velkých firem. »Mají jistotu příjmu, a proto jsou někdy více ochotní riskovat,« dodává Vitásek.

I přes opatrnost při správě vydělaných peněz ale nelze říci, že by se multimilionáři drželi pouze »u země«. Naprostá většina z nich si alespoň malou část majetku nechává stranou »na hraní«.

Kam se zlatem?

Do vyššího rizika jsou ochotni jít naopak bývalí majitelé firem. Ti si často poté, co výhodně prodají svůj primární byznys, založí další, byť menší firmu, či vloží kapitál do podniku jiného nadějného byznysmena.

Milionáři se rovněž často »baví« investováním do cenných papírů. Za nejčastější rizikovou investici přitom lze považovat akcie. Ty v průzkumu J&T označila za oblíbenou příležitost více než polovina respondentů.

Třeba Leoš Novotný, který prodal svůj podíl v Hamé islandské společnosti Nordic Partners, si pro investice rovnou založil privátní fond rizikového kapitálu.

Některé investice pak vyloženě připomínají »gambling«. »Máme i klienty, kteří nakupují třeba státní dluhopisy Řecka nebo akcie irských bank,« dává příklad investiční bankéř LBBW Petr Břicháč.

»Jiný klient zase investuje do malých společností v Londýně, které se podílejí na přípravě olympiády. Očekává se totiž, že jejich hodnota postupně vzroste,« dává další příklad.

Příkladem »hazardního akciového hráče« je hokejista Jaromír Jágr. Jeho výdělky jen v NHL dosáhly bezmála 100 milionů dolarů a Jágr se nikdy netajil tím, že neváhal část svých peněz vložit do spekulativních nákupů akcií asijských internetových firem.

Mezi rizikové investice počítají milionáři také komodity. Byť v situaci, kdy biliony pumpované do ekonomik jistě vyústí v inflaci, komodity vlastně rizikové vůbec být nemusejí. Mají ale jiné nevýhody.

Podle Břicháče zejména kvůli finanční a ekonomické krizi dramaticky vzrostla poptávka po fyzickém zlatu. U něj ale existují dva problémy: jak a kde kilogramy žlutého kovu skladovat a jak ho pak prodat. Likvidita této investice totiž není příliš velká.

Dokonalý investor Gross

Kde milionáři hledají inspiraci při hledání zajímavých investičních příležitostí? Podle průzkumu J&T je nejčastějším zdrojem běžné sledování ekonomického dění v Česku i ve světě, případně zaměření se na konkrétní trhy.

Často přitom dají také na doporučení přátel. Jinými slovy - nechají se inspirovat tím, co se od spřízněných milionářských duší dozvědí třeba na golfu.

Dalším zajímavým zjištěním je fakt, že čeští multimilionáři příliš nehledají inspiraci u investorských či byznysových »vzorů«. Dvě pětiny z nich nemají vzor žádný.

Pokud přece jen mají jmenovat, nejčastěji zmiňují amerického superúspěšného investora Warrena Buffetta a nejbohatšího Čecha Petra Kellnera.

V seznamu ale najdeme i vyloženě kuriózní idoly, například bývalého předsedu ČSSD a premiéra Stanislava Grosse. Tomu se totiž podařilo »zázračně« vydělat 90 milionů korun na akciích. V tomto případě se však spíše než o geniální investiční strategii jednalo spíše o zužitkování kontaktů získaných v politice, jinými slovy korupci.

Majetek vydělaný podnikáním či jinými způsoby (viz box Typologie českého multimilionáře na str. 11) většinou multimilionáři chtějí zachovat pro příští generace.

Vzhledem k tomu, že k majetku většina z nich přišla ale až v posledních deseti či maximálně patnácti letech, nemají s tak dlouhodobými investicemi příliš zkušeností.

»Na rozdíl od klientů v západní Evropě mají Češi zatím daleko kratší investiční horizont,« říká ředitel Bank Gutmann Tomáš Končický. Tuzemští milionáři podle něho myslí často jen na několik příštích let.

V zahraničí jsou přitom rodinné majetky spravovány po desetiletí.

Investice pod kontrolou

Domácí klienti jsou díky ostruhám, které si obrousili v podnikání, podle Končického také daleko důkladnější při sledování vývoje svého portfolia.

Zatímco bohaté rodiny v západní Evropě většinou nechávají svým privátním bankéřům do velké míry volné ruce a o jednotlivé složky investic se příliš nezajímají, Češi většinou chtějí mít větší kontrolu.

Důslednost, s níž bohatí kontrolují své investice, nicméně občas vede k tomu, že reagují až iracionálně na každý pohyb trhů.

Při poklesu akcií rychle prodávají a stávají se konzervativnějšími. Na Západě je přitom běžné, že si milionáři uvědomují fáze ekonomického cyklu a akcie si ponechávají i v době pádu, poněvadž věří jejich opětovnému růstu. Díky tomu často méně prodělají.

Umění, víno i veterány

Prakticky každý člověk má nějakého koníčka. Nejinak je tomu u multimilionářů. Jen jejich hobby bývají mnohem nákladnější. Investují do sbírek umění, vín, starých aut.

Privátní bankéři proto musejí být připraveni poradit i při takové investici. Některé banky na to mají vlastní specialisty. To je třeba případ UniCredit Bank, která má speciální oddělení s názvem Art Banking.

»Obzvláště po období krize se zájem o investice do umění jako do poměrně stabilní oblasti zvýšil,« tvrdí privátní bankéřka UniCredit Bank Marina Votrubová. Její služby využívají údajně desítky klientů ročně.

Jiné finanční domy experty na umění či sommeliery schopné poradit při nákupu vína přímo nezaměstnávají.

»V oblastech, jako je víno, umění, ale i drahé kovy nebo šperky, mám partnery, se kterými mohou klienti takové investice konzultovat,« konstatuje Končický.

Známým milovníkem kvalitního vína i umění je Vladimír Železný. Do obrazů a uměleckých děl vložil stovky milionů korun.

»Nikdy jsem to ale nepovažoval za investici. Kupoval jsem je jako misi, jako poslání. Kdybych to kupoval jako investici, vzal bych nejcennější obrazy, umístil je do velkého sejfu a jen bych čekal, jak mi to roste. Ale já obrazy půjčuji na výstavy,« řekl Železný již dříve týdeníku Ekonom.

Tržní hodnota jeho sbírky i tak vzrostla desetinásobně, u některých obrazů prý i na třicetinásobek pořizovací ceny. »Všichni si kdysi ťukali na čelo - Železný vydražil Ženu s korály od Emila Filly za milion korun. A dnes je to třicetimilionový obraz,« říká Železný s tím, že celou sbírku si cení řádově na miliardy.

Sběratelem moderních českých malířů je například i Pavel Tykač, majitel skupiny Czech Coal. Vlastní kupříkladu obrazy Františka Kupky, Václava Boštíka či Zdeňka Sýkory.

Také skladatel a bývalý majitel Fortuny Michal Horáček holduje umění - na nákup uměleckých děl, především modernistických obrazů, vyhradil desetinu svých peněz. »Přinesly mi nejvýhodnější zhodnocení. Obrazy, které jsem koupil za 400 tisíc, mají po dvanácti letech cenu tři miliony korun,« tvrdí.

Rozdávat jako Buffett

Především ve Spojených státech, kde se desítkami milionů na kontech mohou pochlubit tisíce lidí, je možné vysledovat trend »vydělat hromadu peněz, a ty pak posléze vracet společnosti«.

Mezi nejznámější takové dárce patří například Warren Buffett nebo bývalý šéf Microsoftu Bill Gates. Oba se rozhodli celý svůj mnohamiliardový majetek postupně kompletně rozdat potřebným.

Také čeští milionáři přispívají na charitu. Podle průzkumu J&T dobročinnost podporuje osm z deseti »boháčů«. Většina z nich se zaměřuje na Česko - pomáhá při přírodních katastrofách, podporuje dětské domovy nebo výzkum léčby některých nemocí.

Zatím se však vyjma Martina Romana, který týdeníku Ekonom potvrdil záměr svůj majetek »rozdat«, nenajde příliš takto velkorysých přispěvatelů na dobročinnost. Souvisí to i s tím, že většina bohatých si svůj majetek užívá teprve krátce.

»Nesetkáváme se s tím, že by klient přišel a například řekl, že chce polovinu majetku věnovat na dobročinnost,« tvrdí Tomáš Končický. To je podle něho spíše hudba budoucnosti.

Jan Němec
Vladimír Šnídl

INFOGRAFIKA: Jak investují milionáři

Kdo je vzorem milionářů

Celkem 60 procent milionářů má svůj podnikatelský vzor.
Mezi vzory se objevují zpravidla jména největších boháčů. Jistým překvapením je bývalý premiér Stanislav Gross. Jeho »zázračné« zbohatnutí uchvátilo dvě procenta oslovených.

1. Warren Buffett 20 %
2. Petr Kellner 14 %
3. Někdo z rodiny 4 %
4. Daniel Křetinský 3 %
5. Zdeněk Bakala 3 %

Oblíbenost českých značek

Celkem 64 procent českých milionářů preferuje české značky, musejí ale dosahovat stejné kvality jako zahraniční alternativa.
Pětina boháčů však nemá v oblibě žádnou konkrétní českou značku.
Škoda se sice s devíti procenty umístila na třetí příčce v oblíbenosti tuzemských značek, ale jako oblíbený automobil si ji vybrala pouhá tři procenta milionářů.

1. Kofola 18 %
2. Pilsner Urquell 14 %
3. Škoda 9 %
4. Baťa 3 %
5. Becherovka 6 %

Výsledky průzkumu J&T na vzorku 106 lidí s majetkem ve výši minimálně jednoho milionu USD. Šetření se zúčastnilo 66 % majitelů firem, 15 % OSVČ, 13 % zaměstnanců, 4 % tvořili členové dozorčích rad nebo představenstev a 2 % připadla na rentiéry.

Kdo by chtěl u milionářů hledat inspiraci k rozmnožení úspor, měl by si připravit nejméně deset milionů korun.

Čeští milionáři zpravidla myslí jen na několik příštích let. Ti západní uvažují mnohem dlouhodoběji.