Okázalý vs. neokázalý milionář

I když se čeští milionáři vzhledem ke svým finančním možnostem snaží žít skromně, 55 procent z nich se řídí heslem: »K majetku patří i luxus.«

Okázalý milionář
- Je mi 46 let, jsem muž a co se týče majetku a životního stylu, tak v tom mám jasno.
- Třeba takové Porsche. Jde prostě o bezvadné auto pro lidi, jako jsem já, tak proč ho nemít.
- Podobně dbám více na to, kde se ubytuji a s kým letím, protože na cestách jsem často. Například rád lítám s Emirates.
- Mezi milionáři je nás asi 55 procent.
¨
Neokázalý Milionář
- Je mi 48 let, jsem muž, ale v naší skupině je žen více, než bývá mezi milionáři zvykem.
- Vlastní pílí a rozumem jsem se dostal tam, kde jsem. To je asi důvod, proč při investicích moc nedávám na rady analytiků.
- Když přispívám na charitu, tak raději sám bez organizace, abych měl kontrolu, kam peníze putují.
- Je nás mezi milionáři asi 45 procent.

Zdroj: J&T

Laťka pro dolarové milionáře visí proklatě nízko. Zatímco před deseti lety bylo nutné mít pro pomyslné členství v luxusním klubu na účtu zhruba 40 milionů korun, dnes lze vystačit ani ne s polovinou.

Podle velikosti konta (a také ega) a potřeby dávat svému okolí najevo své bohatství se pak liší i to, jak a za jaké požitky milionáři své peníze utrácejí.

Tlak na lexus

»Když jste v NHL, nemůžete sledovat, co je kde nejlevnější. Reprezentujete klub, reprezentujete sebe, takže si určitě koupíte kvalitní, lepší věci,« říká hokejista Radim Vrbata, jeden z poměrně početné skupiny úspěšných českých sportovců, kteří se mohou počítat mezi dolarové milionáře.

V týmu NHL Phoenix Coyotes mu právě skončila poměrně lukrativní tříletá smlouva, která mu každý rok zaručovala plat ve výši tří milionů dolarů.

»Musíte si kupovat to, na co máte, a mít rezervu. Nemůže to být tak, že podepíšete smlouvu na milion dolarů, ale půjdete si koupit barák za milion a půl,« dodává. Řadí se tak směle do skupiny neokázalých milionářů, jakkoli je to mezi sportovci spíše nezvyklé.

Úsporně myslí Vrbata třeba i u svého vozového parku. Auta, s nimiž několik let jezdí v Americe, za oceánem už neprodává, protože výrazně ztrácejí na ceně, nechává si je však dopravit do Čech, kde mu ještě pár let slouží. »Takhle jsem si dovezl naposledy Range Rovera, s nímž tu teď jezdím,« pohrává si s klíčky od svého vozu.

Právě auta patří mezi základní statusové symboly milionářů. Mezi nejoblíbenější značky bohatých podle průzkumu J&T patří Audi, Mercedes, BMW, Volvo a Porsche. Na poměrně lichotivém sedmém místě je domácí Škoda.

»Když jedu na golf, tak jezdím lexusem. Musím zkrátka přijet v něčem, co zapadne. Jinak normálně používám volvo, ani ne ten nejnovější model. Luxusní vůz beru spíše jako společenskou nutnost, není to pro mě osobně důležité. Auta mě vlastně nezajímají,« přiznává - pod příslibem anonymity - v průzkumu J&T společenský tlak na reprezentativní vozidlo jeden z oslovených.

Při vybírání značky automobilu však milionářům nejde o prvoplánovou okázalost, ale spíše o garanci kvality, spolehlivost, účelnost a komfort vybraného vozu.

I když jak u koho. Například Marek Dalík, který výrazně zbohatl zejména v době, kdy byl nejbližším spolupracovníkem expremiéra Mirka Topolánka, ve své garáži vystřídal řadu luxusních aut. Mimo jiné Porsche Boxster za 1,5 milionu či Aston Martin v ceně šesti milionů.

Neokázalá menšina

Na první pohled se zdá, že čeští milionáři své bohatství raději příliš neukazují. Naprostá většina z nich alespoň tvrdí, že »dávat bohatství na odiv není jejich styl«.

Zároveň ale polovina z nich připouští, že luxus zkrátka k velkému bohatství patří a třetina pak nepopírá, že je na nich »na první pohled znát, že patří k majetnějším osobám«.

To se poněkud vylučuje s dalším zjištěním průzkumu J&T, že »81 procent českých multimilionářů žije navzdory finančním možnostem skromně«.

Na druhé straně i takoví se skutečně najdou. Patří mezi ně třeba majitel Brano Group Pavel Juříček. »Mých soukromých peněz není mnoho, většinu vracím zpátky do firmy. Má veškerá soukromá investice jsou hory - jeden týden pro dva. Celý život jsem jezdil škodovkou, až loni jsem si koupil Audi A5. Značkové oblečení nenosím,« shrnuje Juříček.

Skromně vystupuje i majitel Student Agency Radim Jančura.

»Peníze mě neovládají. I jako majitel firmy opravdu nepotřebuji k životu nic víc než pravidelný plat. Ten mám přibližně 160 tisíc korun měsíčně, což je na Českou republiku obrovská částka a bohatě stačí na dobrý životní standard,« říká, a řadí se tak svým přístupem k (ne)okázalosti k menšině.

Poměr okázalých a neokázalých milionářů je totiž zhruba 11 : 9, ukázal průzkum společnosti J&T.

Obě skupiny si ale dokážou udělat velkou radost i relativními »zbytečnostmi«, prostě proto, že chtějí. Dokážou při tom občas spojit i příjemné s užitečným. Naposledy to ukázal podnikatel Andrej Babiš, ačkoli ten jako jeden z nejbohatších Čechů patří do nesrovnatelně vyšší finanční ligy než většina ze zhruba patnácti tisíc českých dolarových milionářů.

Babiš si udělal radost a za 200 tisíc vydražil v dobročinné aukci ve prospěch Konta Bariéry tenisovou raketu někdejší světové jedničky Andrého Agassiho.

»Šel jsem do toho s tím, že tu raketu prostě chci. Chtěl jsem vyhrát a pomoci dobré věci. To byl hlavní důvod, proč jsem se zúčastnil,« řekl serveru iDnes majitel agrochemického holdingu Agrofert.

Proč a za co přesně bohatí utrácejí pro svoji potěchu, se dá identifikovat jen těžko, vždy záleží na osobní chuti, preferencích a vkusu.

»Neobklopuji se žádným majetkem nebo sbírkami. Raději si dělám běžné každodenní radosti. A největší radost mi dělá dobré jídlo,« říká Jančura.

Co hraje prim

Bohatí si pro radost kupují lecco. Kvalitní oděvy, značkové sportovní vybavení, archivní víno, luxusní alkohol nebo právě »jen« dobré jídlo.

Velké oblibě se ovšem těší hodinky. Jejich prostřednictvím mohou totiž svému okolí dávat bohatství docela dobře najevo.

Pro nápadnou nenápadnost se čas měřený světově proslulými značkami ideálně hodí. Kdo je má, ukazuje, že »na to má«. Celé dvě třetiny českých dolarových milionářů ostatně přiznávají, že mají svoji oblíbenou značku hodinek.

Mezi známé majitele luxusních hodinek značky D.I.C., jejichž specialitou je i osázení diamanty, patří třeba český hokejový obránce Montreal Canadiens Roman Hamrlík.

Milovníkem kvalitních značkových hodinek je mimochodem i bývalý pražský primátor Pavel Bém. Má jich doma hned několik.

Na druhé straně alespoň oficiálně mezi dolarové milionáře nepatří. Už proto, že panují pochybnosti o tom, zda si se svými příjmy může dovolit nákladný život s výlety za exotikou a luxusními hodinkami začínajícími na statisícových sumách - Omega, Breitling či IWC.

Právě zmíněná trojice značek spolu s Rolex a Tissot, ale také s českým Primem, patří mezi nejčastěji jmenované oblíbené značky českých bohatých.

Některé značky ovšem čeští milionáři prakticky vůbec neřeší. Například hotely musejí sice splňovat vysoká kritéria, ale na konkrétním jménu prý příliš nesejde.

»Oblíbené hotely jsou mnohem individuálnější než třeba automobily. Proto i u velkých hotelových společností jako Hilton či Kempinski je shoda v oblíbenosti celkem nízká,« píší autoři průzkumu J&T.

Podobně se většina dolarových milionářů nedokáže shodnout ani na letecké společnosti, jejímž službám by dávali přednost. Jen pětina respondentů se shodla na Emirates.

Milionářskému individualismu odpovídají i osobní priority bohatých, jak je popsal průzkum J&T: »Být svým vlastním pánem, být svobodný, být nezávislý, rozhodovat si o vlastním životě sám a být úspěšný«.

Možná i proto dávají multimilionáři v soukromí přednost individuálním sportům - nejčastěji tenisu, lyžování a golfu.

Robert Břešťan

Luxus patří k bohatství. Přesto většina milionářů tvrdí, že svůj majetek nedávají na odiv.

Při vybírání automobilu milionářům nejde o okázalost, ale spíše o garanci kvality, spolehlivosti a komfortu.

Foto: Shutterstock

Související
Zobrazit