Prezident Klaus jde ve stopách francouzského de Gaulla

 - Po pádu komunistického režimu se v prosinci 1989 stal ministrem financí a hlavním architektem domácího návratu k volnému trhu.
- Kvůli prosazení ekonomické transformace založil Občanskou demokratickou stranu (ODS). V roce 1992 s ní vyhrál volby a stal se předsedou vlády.
- Jeho premiérskou kariéru ukončilo rozštěpení ODS v listopadu 1997. O půl roku později podepsal opoziční smlouvu, a umožnil tak nástup ČSSD k moci.
- ODS se pod jeho vedením neúspěšně pokusila prosadit změnu ústavy a volebního zákonodárství.
- Po prohraných parlamentních volbách v roce 2002 odešel z čela ODS, přesto byl v únoru 2003 zvolen českým prezidentem.
- Po opětovném zvolení hlavou státu v roce 2008 se rozešel s ODS a buduje si nezávislou pozici opřenou o vysokou popularitu.
- V černém obleku a se smuteční kravatou podepsal v listopadu 2009 Lisabonskou smlouvu o těsnější evropské integraci. Ta podle něho ukončila suverenitu České republiky.
- V prosinci 2010 zaštítil kabinet premiéra Petra Nečase, kterému hrozil vnitřní rozklad. Udržel ho pohromadě i za druhé vládní krize letos v dubnu. Přitom ale zaútočil na současnou politiku ODS a krátce předtím napadl koaliční plány na penzijní reformu.

- Bojové zkušenosti získal v bojích s německou císařskou armádou za 1. světové války a ve střetech s Rudou armádou, kdy stál na polské straně.
- Stal se válečným teoretikem a propagoval masové nasazení tankových vojsk.
- Po vítězství Hitlera nad Francií v roce 1940 uprchl do Velké Británie a v hodnosti brigádního generála se postavil do čela hnutí Svobodných Francouzů.
- V srpnu 1944 vstoupil v čele svých oddílů do povstalé Paříže a převzal politickou moc.
- Ze své první premiérské funkce odstoupil v lednu 1946 na protest proti politice prosazované v koalici levicí.
- V květnu 1958 se znovu stal premiérem a v listopadu téhož roku byl zvolen prezidentem.
- Smetly ho studentské nepokoje
v roce 1968, z prezidentské funkce ale odstoupil až o rok později.

- Oba zatlačili do pozadí premiéry svých zemí a ovlivňovali podobu vlády.
- Víra ve vlastní síly a vysoké mínění o významu své osoby.
- Obhajoba národních zájmů a neochota předávat pravomoci do Bruselu.
- Letitý zápas s politickou levicí.
- Přesvědčení, že ústavu i zákony lze měnit, pokud to poslouží vytčenému cíli.