Nostalgie něžného šmelináře

Memoáry dnes píše kdejaký fouňa, dost je i průšvihářů, kteří mají potřebu hájit se před publikem knižním striptýzem.

Jestli si přesně tohle řeknete při pohledu na publikaci s teatrálním názvem »Reportáž z rakve« z pera známého kontroverzního podnikatele Miroslava Provoda, z jejíž obálky vás navíc bude hypnotizovat hollywoodsky sošná autorova fotka, pak se nenechte zmást.

Dílko (158 stran) předrevolučního kšeftmana a porevolučního nájemce rekreačního areálu Vystrkov na Orlíku je sice napsáno těžce pateticky a zejména ohledně nedávných kauz kolem Vystrkova či mrázkovsko-pitrovské mafie není dvakrát objektivní. Přesto podává hodnotné svědectví o skrytém životě v dobách nedávných.

Hodinkový král

Platí to hlavně o úvodní části, zachycující Provodovy začátky. Nostalgie čtyřiapadesátiletého muže po časech mládí a především jeho neskrývaná pýcha na skutky, za něž už dvacet let nehrozí žádný trest, zplodily zajímavé řádky, nad kterými navíc nelze nevybuchnout smíchy.

»Pravidelně jsem například musel v noci jezdit do Havlíčkova Brodu, abych z rychlíku, k němuž byl v Břeclavi přiřazen vagon z Vídně, vyzvedl zásilku hodinek a s nimi pak v Praze, v Ústí nad Labem či v Děčíně vystoupil, převlečený třeba za hokejistu,« takto Provod například dokazuje, že jeho mnohamilionové zisky v letech 1975 až 1986 za prodej tehdy v Československu nedostupných digitálních hodinek vůbec nebyly bezpracné.

»Osobně jsem nikdy nenosil víc jak padesát kilo hodinek,« popisuje autor detaily svého tehdy nezákonného podnikání. A líčí novátorskou metodu, kdy při zpomalení rychlíku na mostě přes Ohři spouštěl na popruhu pytle s hodinkami svým komplicům.

Jednou se prý jeden žok ztratil. »Opomenutý balík s několika stovkami hodinek a kalkulaček zakutálený v sousedním kolejišti zachránil můj obětavý kolega Ladislav Fidrmuc, a to doslova s nasazením vlastního života pár sekund před tím, než tudy projel v protisměru vlak,« uzavírá Provod pašeráckou historku jak vystřiženou z Cimrmana.

Bejvávalo dobře

Pravda, některé Provodovy příběhy už na veřejnost prosákly, protože první verze rukopisu knížky vznikla už v roce 2004. Po návratu z druhého vězení (2007 až 2010, poprvé byl Provod za mřížemi v letech 1986 až 1989) autor text doplnil. Například o polemiku s novinářem MF Dnes a »mrázkologem« Jaroslavem Kmentou, o portréty svých dětí a také o filozofující závěr »Quo vadis, Česká republiko«.

Že z těchto i dalších částí knížky kape Provodova nostalgie po pořádcích předlistopadového Československa (třeba Petra Cibulku označuje kvůli vydání seznamů STB za vlastizrádce), je divné.

Od rebela proti socialistické ekonomice by šlo čekat pravý opak. Nejspíš však platí, že překupníci, veksláci a šmelináři byli jen druhou stranou téže totalitní mince a patří historicky k sobě.

Dvojí Provod

Možná vážnější Provodův rozpor vězí v tom, že si za jeho zpovědí nelze nevšimnout dvou tváří.

První je mírumilovná. Provod coby obyčejný chlapík s idylickým rodinným zázemím, který prý chtěl nájmem Vystrkova vyjádřit lásku ke krajině kolem Orlíku. Nadací Interpo zase údajně jen pomáhal rodinám policistů. A jeho poctivě míněné kšefty prý vždycky někdo zašmodrchal.

Jenže pak je tu Provod vyřizující si účty. Spílá i po letech svému dodavateli hodinek Wofgangu Schreyerovi za zradu, spoluodsouzeného Vratislava Romanovského zve na slovíčko kvůli vysvětlení okolností svého posledního uvěznění a Karla Gotta si kvůli čachrům s jevanskou vilou podává formou zveřejnění svého dopisu Mistrovi.

Jiné zase nekriticky obdivuje, třeba Ladislav Štaidl, Vladimír Stehlík či Tomáš Pitr vycházejí z jeho líčení jako učinění klaďasové.

Kdo by však čekal nějaké podrobnosti nebo pikantnosti k osobám jako František Mrázek, Radovan Krejčíř nebo Jaroslav Starka, s nimiž přišel Provod v průběhu let do kontaktu, bude zklamán. Samá neutrální slova, snad jen o zavražděném Petrovi Šebestovi ukápne několik jedůvek.

Zkrátka, usměvavý Provod umí cenit zuby i nezapomínat na fauly i přihrávky v byznysu.

A proč vlastně název Reportáž z rakve? Provod v části memoárů popisuje scény svého mučení v temné rakvi, prý ale neví, zda šlo o sen či realitu někdy v první půli 90. let.

Podobně se však i my můžeme po přečtení knihy jen dohadovat, jak mocný je vlastně tenhle neprůhledný Provod. »Mám sice kamarády, ale v podstatě jsem vlk samotář,« říká na závěr.

Na podobně otevřené popsání Provodovy polistopadové etapy si patrně ale musíme ještě počkat.

Jan Štětka

Jan Štětka
- Absolvoval studium českého jazyka a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
- Věnuje se politické publicistice - od počátku 90. let v Lidových novinách, MF Dnes a v týdeníku Euro.
- V redakci Ekonomu působí od března 2008.

Překupníci, veksláci a šmelináři byli jen druhou stranou téže totalitní mince a patří historicky k sobě.

Foto: Jan Rasch