Koučink od A do Z

Kočár je prostředek, který nás doveze z místa, kde se nacházíme, do místa, které určíme. Koučink můžeme charakterizovat jako metodu, která nám umožní dostat se ze situace, kterou aktuálně prožíváme, do situace cílové, které chceme dosáhnout. Ve sportu se koučink jako individuální psychologická péče pro vrcholové sportovce osvědčuje již od konce 19. století.

Od 70. let 20. století se idea koučinku začíná objevovat ve firemním kontextu. Rozvíjí se jako styl řízení, zaměřený hlavně na osobnostní a profesní růst podřízených a zlepšování jejich výkonnosti. Role vedoucího pracovníka jako kouče se podstatně odlišuje od role kouče jako takového. U vedoucího pracovníka jde při koučinkovém stylu řízení lidí o lidský empatický přístup k podřízeným na základě respektu a důvěry v jejich schopnosti. Úkolem takto pojatého koučinku je pomocí dotazování nedirektivního rázu dovést pracovníka k řešením, která jsou optimální jak pro něj, tak pro podnik. Schopnost a dovednost koučování je cenný doplněk v paletě stylů řízení, které by měl manažer ovládat.

Z koučinku jako způsobu psychologické podpory vrcholových sportovců a způsobu řízení lidí se posléze vyvinul koučink jako instrument individuálního osobnostního rozvoje. Kou-čink je dnes celosvětově uznávaným prostředkem personálního rozvoje a jeho používání již nabylo standardizované podoby. V tomto článku chápeme koučink jako způsob individuální podpory osobnostního rozvoje, koučinková setkání se v tomto případě konají pouze mezi koučem a klientem, formou tzv. one-to-one-setting.

DEFINICE KOUČOVÁNÍ

Mezinárodní sdružení koučů (International Coach Federation - ICF), které působí i v České republice, definuje koučink jako kontinuální, ale časově omezený profesionální vztah, založený na partnerství a podpoře, ve kterém klient pracuje na konkrétním cíli, který si sám zvolil. Klient odpovídá za formy a výsledky učení a rozhodnutí, která činí během procesu koučování.

Podívejme se nyní na jednotlivé pojmy definice. Pojem kontinuální znamená, že koučinkový vztah trvá po určité časové období, např. půl roku. Délka trvání koučinkového vztahu závisí na několika faktorech. Mezi ně patří mimo jiné ochota klienta pracovat na vytyčených cílech, jeho časové možnosti, komplexnost jeho cílů apod.

Pojem časové omezenosti je velmi důležitý. Koučink má klientovi umožnit vyšší míru samostatnosti a sebedůvěry, nikoli zvýšit míru jeho závislosti na někom dalším. Proto je pro každý koučinkový proces definován přesný cíl, po jehož dosažení je koučink ukončen.

Významným elementem je profesionalita vztahu klienta a kouče. Koučinkový vztah je vztah pracovní. Během koučinku mohou teoreticky i prakticky vznikat tendence ke sbližování, zejména pokud klient pracuje na vysoce osobních záležitostech. Zde potom hraje roli profesionalita kouče, který nesmí dovolit, aby vztah s klientem přešel do vztahu kamarádského, přátelského. Kouč má být pro klienta neutrálním "sparring partnerem", kterého vůči klientovi neváže žádné emocionální pouto.

Jak již bylo zmíněno, pracuje klient na konkrétních cílech, které si sám vybere a zvolí. Kouč cíle za klienta nevybírá a v žádném případě neakceptuje cíle, které by se pokoušela stanovit např. organizace, ve které klient pracuje a která koučink případně financuje.

Odpovědnost za dosažení cílů zůstává během celého koučovacího procesu na klientovi. Kouč je zprostředkovatel, který klientovi umožní, aby si své cíle uvědomil, a který mu dává k dispozici nástroje, jak jich dosáhnout. Vlastní dosažení cílů ovšem záleží na klientovi samotném.

VYMEZENÍ KOUČINKU VŮČI JINÝM METODÁM

Koučink a psychologické poradenství

Psychologické poradenství se intenzivně zabývá minulostí a překonáním nějakého aktuálního problému. Do koučinku se minulost promítá jenom do té míry, do jaké je významná pro aktuální situaci klienta. Detailní analýzy minulosti a opakované prožívání minulých zážitků, zejména pokud jsou spojovány s negativními emocemi, nejsou v koučinku oprávněné.

Koučink a odborné poradenství

V případě odborného poradenství se jedná o poradenství poskytované expertem na určitou oblast. Konkrétně si pod tímto pojmem můžeme představit např. právní poradenství nebo business consulting. V tomto případě není splněno kritérium rovnocennosti partnerů, protože odoborník disponuje větším množstvím informací než klient. Ve vztahu klienta a poradce figuruje asymetrie informací a poradce vůči klientovi zaujímá rovněž mocenskou pozici. Druhým významným rozdílem vůči koučinku je, že při tomto typu poradenství klient deleguje odpovědnost za nalezení řešení na svého poradce. V případě neúspěchu vypracovaného řešení nese odpovědnost poradce. Koučinkové metody, jako jsou otevřené otázky, aktivní naslouchání a snaha o partnerství, pronikají i do odborného poradenství.

Koučink a psychoterapie Předmětem psychoterapie je léčba lidí trpících duševními chorobami. Sekundárním cílem psychoterapie je také harmonický rozvoj osobnosti, v první řadě se však psychoterapeuti soustřeďují na léčebné působení. Je odpovědností kouče, aby klienta, u něhož má podezření na psychickou nemoc, předal do rukou odborníka.

Koučink a trénink i, hotové návody a recepty, jak se naučit nové věci. Jak již bylo zmíněno, při koučinku si klient vypracuje svoje vlastní, individuální řešení, k němuž dospěje reflexí a vlastní prací; hotových návodů, jak s danou situací naložit, se od kouče nedočká.

Při tréninku se trenér snaží o to, aby klientovi zprostředkoval určité dovednost

Denise Bane, PhD., a kol. ve své studii zjistili, že produktivita jedinců se zvýšila o 88 %, když jejich trénink byl následně zkombinován s koučinkem. Když po tréninku koučink nenásledoval, zvýšení bylo pouze 22 %. Kombinace tréninku a koučinku je tedy velmi efektivní .

CHARAKTERISTIKY KOUČE

Absolvování diplomového kursu koučinku je jistě určitým předpokladem pro výkon povolání kouče, ale není to kritérium postačující. V diplomovém kursu si budoucí kouč osvojí techniku koučování a základy psychologie. Pro úspěšné vykonávání povolání kouče je zapotřebí zralosti osobnosti, pracovní a životní zkušenosti a schopnost vysoké míry sebereflexe.

Kouč během rozhovoru funguje jako vlídný posluchač, který klienta a jeho výroky nesoudí a nesnaží se svými dobrými radami zaujmout dominantní postavení. Koučink se dá dobře definovat německým "Beratung ohne Ratschlag", volně přeloženo "jak poradit, aniž bychom dávali rady". Koučovou odpovědností je, aby klientovi umožnil nalézt vhodné řešení situace, nikoli aby ho zahltil radami. Klientovi by měl důvody své zdrženlivosti v tomto ohledu na začátku koučinkového procesu objasnit.

Kouč nese odpovědnost za to, aby klient měl pořád jasno, kam se vzájemný rozhovor ubírá. Kouč rozhovor strukturuje a neustále se u klienta přesvědčuje, že dialog jde správným směrem. Kouč proto musí být schopen jak analýzy, tak syntézy, když pro klienta jednotlivé části rozhovoru shrnuje. Musí být schopen z výpovědí klienta vybrat podstatné informace a ty mu nabídnout k další analýze. Při koučovacím rozhovoru kouč nesmí ztratit onu příslovečnou červenou nit, která ho při dialogu vede.

Ačkoli vztah kouče a klienta je založen na partnerství, bývá často nutné, aby se kouč projevil jako řídící osobnost a definoval, jakým způsobem bude koučování pokračovat. Kouč se zkrátka nesmí bát intervenovat a nikdy nesmí odevzdat strukturování rozhovoru do rukou klienta, bez ohledu na klientovo postavení. K intervencím kromě strukturování rozhovoru patří i poskytování zpětné vazby, popř. sdělení určité zajímavé zkušenosti apod. Díky intervencím kouče má klient možnost maximalizovat výsledky svého učení. Pokud by kouč neintervenoval a nechal klienta celou hodinu mluvit, klient se toho o sobě příliš mnoho nového nedozví.

NEJČASTĚJŠÍ TÉMATA KOUČOVANÍ

Renomovaná poradenská společnost Trigon, působící v oblasti firemního poradenství, pravidelně sleduje vývoj a trendy v oblasti koučinku. Ve studii týkající se nejčastějších témat koučování (viz obr.) Trigon zkoumal jen oblast firemního koučování, kde sám působí. To znamená, že vzorek nezachycuje trendy tak, jak se vyvíjejí na soukromém trhu koučování, kdy si koučink platí jedinci sami.

FÁZE KOUČINKOVÉHO PROCESU

Koučinkový proces lze rozdělit do několika po sobě následujících fází. Žádnou z nich nelze vynechat, aniž by tím neutrpěla kvalita procesu.

1 - Fáze kontaktní Koučinkový proces může začít dvěma způsoby: jako koučink soukromý, kdy klient vyhledává kouče z vlastní iniciativy, a koučink ve firmě, kdy klientovi koučink umožňuje firma.

Soukromý koučink: Klient kontaktuje kouče přímo. Nejčastěji přicházejí klienti na základě doporučení, případně na základě článku publikovaného koučem nebo internetové rešerše. První kontakt bývá většinou telefonický a klient kouči nastíní obecnou problematiku, kterou by s ním chtěl řešit. Většina koučů nabízí první setkání na nezávazné a bezplatné bázi. Klient má tak možnost se s koučem osobně seznámit a také si nechat vysvětlit způsob, jakým kouč pracuje a jakou má "koučinkovou filosofii".

Při prvním setkání je klientovi objasněno, jak dlouho bude koučink zhruba trvat, jak často a kde se setkání budou konat, a samozřejmě, kolik bude koučink stát. Klient se poté může rozhodnout, zda chce koučink absolvovat. Kouč by neměl po klientovi vyžadovat okamžité rozhodnutí, ale dát mu možnost, aby si vše v klidu ještě jednou promyslel tak, aby se klient nerozhodoval pod tlakem.

Koučink ve firmách: V tomto případě je samozřejmě kontaktní fáze odlišná. Většina firem disponuje skupinou koučů, se kterými spolupracuje a kteří splňují určitá kvalitativní kritéria. Vzniká zde tzv. trojúhelníkový vztah mezi koučem, klientem a zadavatelem, který má i svá úskalí. V tomto typu vztahů musí být kouč obezřetný, aby se nezavázal ke koučinku zaměstnance, pokud by se mu personalista či nadřízený budoucího klienta snažil diktovat cíle koučinku. Může se to stát tehdy, není-li firma spokojená s některým řídícím pracovníkem a chce ho demotivovat, aby ve své práci pro firmu nepokračoval apod. V takovýchto případech by se z koučinku mohla stát skrytá manipulace, která je absolutně neslučitelná s etickými standardy stanovenými ICF.

Kouč je rovněž povinen zachovávat naprostou diskrétnost vůči svému klientovi a nesdělovat žádné informace personalistům ani jiným zaměstnancům firmy. Kouč by měl rovněž upozornit na fakt, že optimální výsledek koučinku pro klienta nemusí být optimálním výsledkem pro firmu, např. když se talentovaný pracovník na základě koučinku rozhodne odejít z firmy, aby realizoval jiné cíle.

Pokud jsou všechna úskalí vyjasněna, může se přejít do další fáze a tou je fáze smluvní.

2 - Fáze smluvní Ve fázi smluvní jde o písemné zdokumentování výchozí a cílové situace z hlediska klienta. Tato dokumentace je součástí koučinkové smlouvy, která rovněž obsahuje harmonogram termínů setkání, náklady na koučink, místo setkávání, pravidla pro rušení termínů apod. Důležitým bodem ve smlouvě je skutečnost, že obě strany jsou oprávněny koučink kdykoli ukončit.

Písemná dokumentace výchozí a cílové situace je důležitá jako podklad pro případ, že by během koučinkového procesu došlo k neshodám ohledně cílů a výsledků koučinku.V případě firemního koučinku je smluvním partnerem firma, v případě soukromého koučinku přímo klient.

3 - Fáze pracovní Fáze pracovní je nejdelší a nejintenzivnější fází koučinkového procesu. Tato fáze probíhá obecně podle následujícího schématu.

Analýza výchozí situace: Na počátku klient vysvětlí kouči situaci a problematiku, kvůli které přichází, a společně výchozí situaci analyzují. Je důležité, aby klient měl možnost říci vše, co považuje za podstatné. Kouč musí od samého počátku dbát na strukturování rozhovoru, aby se neutopil v detailech a neunikly mu důležité souvislosti. Vysvětlování problému ze strany klienta by rovněž nemělo trvat příliš dlouho, jinak se dostane do tzv. problémového transu. To je stav, ve kterém se mu z psychologického hlediska budou špatně hledat nová řešení.

Vhodné nastavení cílů: Po úvodní analýze následuje práce na stanovení cílů. Ta je velmi důležitá, protože nastavení cíle velmi ovlivňuje úspěšnost koučinku. V koučinkové literatuře jsou proto často zmiňována různá kritéria potenciálně úspěšného cíle.

CÍL BY MĚL BÝT:

pozitivně formulován. To znamená ne jako něco, co už nechci, např. již nechci pracovat v napjaté atmoséře se svými kolegy, ale jako něco, čeho chci dosáhnout, např. při práci se svými kolegy chci být komunikativní a uvolněný.

přitažlivý a motivující. Jen pro něco, co si bude velmi přát a co mu přinese mnoho pozitivního, bude klient ochoten udělat změny, naučit se něčemu novému atd.

realistický. Klient musí cíl konfrontovat se svou reálnou situací a musí mít pocit, že existuje reálná cesta, jak cíle dosáhnout.

pod přímým vlivem klienta. Bude-li si klient přát něco, co nemůže přímo ovlivnit, bude pro něho těžké cíle dosáhnout. Klient si musí uvědomit, kdo rozhoduje o dosažení či nedosažení cíle, aby se vyvaroval frustujících situací. Např. pokud bude formulovat svůj cíl jako "Chci do roka získat místo vedoucího oddělení", zní tento cíl vcelku přijatelně. Ale háček je v tom, že: o tom, kdo se stane novým vedoucím oddělení, nerozhoduje klient. Proto je třeba cíl přeformulovat tak, aby jeho dosažení bylo stoprocentně ve sféře vlivu klienta.

měřitelný. To znamená, že dosažení cíle je naprosto evidentní a klient se o dosažení může konkrétně přesvědčit. Ve sportu je měřitelnost jasná, cíle v koučinku však tuto kvalitu často nemají, a proto je důležité ještě před započetím práce na konkrétních řešeních konkrétní kritéria splnění cíle do detailu projít.

ekologický. V kontextu osobních změn "ekologický" cíl znamená, s jakými konsekvencemi musím počítat, když cíle opravdu dosáhnu? Jakou za to zaplatím cenu? Odpovědí na tyto a podobné otázky se klient ujistí, zda svého cíle opravdu chce dosáhnout. Při práci na cílech je zapotřebí prodiskutovat také možné překážky, které se mohou na cestě k cíli postavit klientovi do cesty. Pokud klient bude možné překážky znát, bude schopen se jim vyhnout nebo se jim postavit, protože na ně bude připraven.

Hledání způsobů dosažení cíle: Způsoby dosažení cíle představují řešení výchozí problematiky. Dříve než kouč s klientem začne hledat řešení, musejí se spolu podívat, jestli klient v minulosti už nějaká možná řešení zvažoval, popřípadě i vyzkoušel. Klient analyzuje, proč určitá řešení v minulosti nefungovala, a jaká jsou jeho kritéria pro úspěšné řešení.

Při této fázi koučinku je důležité, aby kouč umožnil klientovi oprostit se od obvyklých vzorců myšlení a odvážit se hledat řešení, která mu na první pohled mohou připadat nekonvenční.

4 - Závěrečná fáze Závěrečná fáze je fází velmi pozitivní. Je to fáze sklízení plodů společné práce, fáze radosti z naučeného a společně prožitého. V této fázi kouč s klientem zrekapituluje významné poznatky, jichž klient dosáhl během koučovacího procesu.

Důležitým momentem je konečný transfer pro klienta. Klient transferuje své poznatky ze systému kouč-klient do systému každodenního života. Jde o to, aby klient "převedl" čemu se naučil, do svého životního a pracovního kontextu.

Pro lepší zajištění transferu se doporučuje, aby klient kontaktoval svého kouče několik týdnů po ukončení koučinkového procesu. Kouč s klientem společně prodiskutují, jak se klientovi dařilo aplikovat nově osvojené poznatky, jestli měl nějaké potíže, jak tyto potíže v budoucnu lépe překonat apod. Z tohoto transferového rozhovoru by v žádném případě neměl vzejít nový koučinkový proces.

Cílem koučinku je, aby se upevnilo klientovo sebevědomí a jeho schopnosti, a ne, aby si vypěstoval psychickou závislost na svém kouči.

5 - Evaluace Na úplný závěr koučinkového procesu může kouč požádat klienta o zpětnou vazbu ke své práci. Evaluaci definujeme jako způsob zhodnocení koučinkového procesu a práce kouče ze strany klienta. Instrument evaluace slouží kouči k tomu, aby se i on sám mohl také dále rozvíjet a zdokonalovat ve své práci. Je-li tento feedback pozitivní, je to navíc i potěšující ocenění ze strany klienta. Je nutno poznamenat, že feedback je to nejcennější, co kouč může od klienta na rozloučenou získat.

ZÁVĚR

Na závěr bych ještě ráda zmínila charakteristiky klientů, pro které je koučink vhodným instrumentem osobního rozvoje. Ideální klient je otevřený novému a je zvídavý. Koučink pro něj znamená hlavně určitou formu rozvoje osobnosti, nečeká na vyostření situace, kdy už je koučink velmi nutný. Klient oceňuje zpětnou vazbu ze strany kouče, do témat koučinku se pustí s náležitou vervou a intenzivně pracuje na dosažení cílů, které si stanovil.

V rámci firem roste individuální tlak na řídící pracovníky, kteří se pohybují v nejistém a nestabilním prostředí. Koučink jim může pomoci tento tlak lépe zvládat a umožnit jim, aby pro sebe našli příslušnou orientaci.

Na druhé straně se zvyšuje i poptávka po soukromém koučinku. Jedinci si uvědomují, že osobnostní rozvoj a jasné kariérní cíle v době rychlých změn představují významný instrument pro zajištění své zaměstnatelnosti, tj. vlastní atraktivity ve vztahu k zaměstnavatelům. V dnešní individualistické době je velmi významné pečovat o svůj lidský kapitál a neustále ho rozvíjet.

Obr. 1: Témata koučování