Jak v důchodu nebýt na suchu

Lidé ze silných poválečných ročníků začínají odcházet do penze. Část z nich si v posledních 15 letech již stihla vytvořit finanční rezervu, a teď musí vyřešit problém, jak s ní vyjít. Ve světě už léta vznikají sofistikované modely pro maximalizaci výběrů a přitom zachování bezpečné hodnoty portfolia. V České republice se zatím o správě investičního portfolia ve fázi čerpání příliš nemluví, ale brzy bude. Proto se možná hodí několik zkušeností ze Spojených států.

DVĚ ZÁKLADNÍ STRATEGIE. Existují dvě základní metody, jak stanovit výši každoročního výběru z investičního portfolia ve fázi čerpání prostředků. První metodou je výběr určitého procenta z původní hodnoty portfolia plus zvýšení o inflaci. Druhou metodou je výběr určitého procenta z aktuální hodnoty portfolia.

Pro zjednodušený příklad použijeme amerického investora. Důvodem je krátká historie českých kapitálových trhů. Klient odešel do penze na konci roku 1975 s našetřeným portfoliem 100 000 USD. Polovinu investoval do amerických vládních dluhopisů a polovinu do amerických akcií. Portfolio jednou za rok rebalancuje a odebírá z něj důchod na následující rok. Rozhodl se pro první metodu výběru a zvolil 5 % ročně, zvýšených o inflaci za předchozí rok. Vývoj hodnoty každoročních výběrů ukazuje graf 1, vývoj hodnoty portfolia graf 2. Investor se mohl rozhodnout i pro druhou metodu a zvolit každoroční výběr například 5 % z aktuální hodnoty portfolia (grafy 1 a 2).

Výhodou metody 1 je, že investorovi proudí stabilní reálný příjem, který neroste ani neklesá. Nevýhodou je, že tento příjem může při nepříznivých okolnostech "vyschnout". Může dojít k situaci, kdy je záporná výkonnost podkladových aktiv, kombinovaná s vysokou inflací v počátečních 10 letech. Hodnota portfolia klesá a investor ještě ukusuje svou spotřebou. Až se trend na trzích obrátí, nemá již co růst. Druhým příkladem je vysoké procento výběrů. Stačí v našem případě zvýšení z 5 % na 6 %, aby portfolio již "nepřežilo".

Metoda 2 má výhodu, že původní portfolio nikdy "nevyschne", stále se vybírá určité procento z toho, co je. Nevýhodou je nestabilita průběžného příjmu. V letech, kdy jdou trhy nahoru a je nízká inflace, má důchodce vysoký příjem, a v letech, kdy jdou trhy dolů a inflace je vysoká, nízký příjem. Hodnota původního portfolia však nikdy nespadne na nulu ani při procentu výběru zvoleném nevhodně vysoko. Dostaví se ovšem trendově klesající roční příjem.

VÝŠE VÝBĚRŮ VS. BEZPEČNOST. Popsané dvě metody lze nazvat krajními. V praxi se většinou používá jejich kombinace. Například model, který vytvořil pro své klienty Jonathan Guyton, ředitel společnosti Cornerstone Wealth Advisors z Minneapolis v Minesotě, a podrobně jej popsal v letošním březnovém vydání renomovaného časopisu Journal of Financial Planning. Guyton nabízí na počátku postproduktivního věku tři modelová portfolia (tabulka 1). Řešení je zajímavé tím, že obsahuje poměrně velký podíl akcií a v průběhu času nedochází ke strategické změně vah ve směru od akcií k dluhopisům. Guytonův model vychází z metody 1 (pravidelný výběr určitého procenta z původně investované částky plus zvyšování o inflaci), ale doplňuje ji o poměrně komplikovaná pravidla (viz  Pravidla Jonathana Guytona ).

Jak velký by tedy měl být poměr výběru z počáteční hodnoty portfolia? Jaký poměr je již příliš nebezpečný a může zavinit, že počáteční portfolio vyschne dřív, než jeho majitel zemře? Jaký poměr je zbytečně bezpečný a může způsobit, že peníze si neužije majitel ale dědicové?

Guyton testoval model pomocí metody Monte Carlo. Výsledky jsou shrnuty v tabulce 2. Odpověď na otázku "Kolik maximálně mohu vybírat z původní částky, aby to bylo ještě bezpečné?", zní "4,6 % až 6,2 %". Jedná se o třetí sloupec tabulky. Podmínkou je dodržení struktury portfolia z tabulky 1 a pěti výše uvedených pravidel.

OPTIMALIZACE ČTYŘ CÍLŮ. Guyton si je vědom omezení, která jsou s metodou Monte Carlo spojena, a čtenáře i investory na ně upozorňuje. V modelu použil lognormální rozložení pravděpodobnosti, střední hodnoty i směrodatné odchylky pro výkonnost jednotlivých tříd aktiv a inflace vycházely z historických dat během let 1928 až 2004. Je možné, že v budoucnu budou mít kapitálové trhy zcela odlišné hodnoty výkonnosti, volatility, korelace mezi třídami aktiv a podobně.

ZE ZKUŠENOSTÍ INVESTIČNÍCH PORADCŮ vyplývá, že senioři mají ohledně správy svého investičního portfolia čtyři cíle: 1. maximalizovat roční výběry, zejména v první polovině (tzv. aktivní části) seniorského věku, 2. eliminovat možnost zůstat bez peněz (spotřebovat vytvořené portfolio příliš brzy), 3. vyhnout se neočekávaným změnám ve výši pravidelného ročního příjmu (redukce, zmrazení), 4. zachovat si kupní sílu.

Guyton tvrdí, že jeho model všechny čtyři cíle optimalizuje. Soustředil se na nízkou pravděpodobnost "selhání" portfolia (sloupec 4 v tabulce 2), minimalizaci neočekávaných zásahů do výše výběrů (sloupec 5 v tabulce 2), a zachování původní kupní síly až do smrti (poslední a předposlední sloupec v tabulce 2). Guyton se vyrovnal i s otázkou předpokládaného průměrného dožití. Většina z jeho klientů chce být materiálně zajištěna do 100 let.

Roman Stuchlík
Fond Shop