Proč utrácet za papír?

Philippe Vignon je marketingový manažer nízkonákladových aerolinií EasyJet pro Německo, Švýcarsko a Českou republiku. Vystudoval politické vědy na Graduate Institute of International Studies in Geneva. Po studiích začal pracovat jako Brand and Sales & Marketing manager pro L'Oreal v Německu, Francii a Švýcarsku. V roce 1999 nastoupil do EasyJetu, když zakládal švýcarskou pobočku. Má švýcarské a francouzské občanství.

Jak hodláte reagovat na stále se zvyšující cenu ropy a petroleje?

Musíte pochopit základní věc. Když se tradičních dopravců dotkne jakékoli zvýšení cen, promítnou toto zvýšení do cen letenek. Nízkonákladoví přepravci takto postupovat nemohou, protože si uvědomují, že jakmile by to udělali, ztráta by ve výsledku byla pro ně mnohem vyšší. Před šesti měsíci stála tuna kerosinu okolo 200 dolarů a dnes stojí přibližně 480 dolarů. My jsme se pojistili na to, že nebudeme platit více než 300 dolarů za tunu. Takže ačkoli jsme museli (a musíme) platit vysoké pojištění, současná situace se nás tolik nedotýká. To se ale samozřejmě může změnit.

Ostatní low-cost přepravci reagovali stejně?

Velké nízkonákladové společnosti, jako například Ryanair, se určitě zachovaly podobně. Otázka je, jak koncipovaly ono pojištění. Víte, v tomto oboru jde o jediné. Ušetřit a být nejlevnější. A naštěstí stále je na čem šetřit. Nikdo si nemůže dovolit zvednout ceny.

Jaká je vaše předpověď pro nejbližší měsíce? Můžeme čekat na vytváření nových aliancí?

Ještě před pár lety neexistoval žádný opravdový low-cost přepravce. Pak začaly vznikat některé společnosti ve Velké Británii a Irsku. Klasičtí dopravci se na ně v té době dívali skrz prsty a snažili se je od toho odradit. A co se stalo? Tyto aerolinky expandovaly (například my z 2 letadel na dnešních 93) a klasičtí dopravci zjistili, že začínají ztrácet tržní podíl. Ve stejné době proběhly útoky na WTO, které tradiční dopravce opravdu zasáhly, a jediné, co jim nakonec zbylo, bylo vytváření obranných aliancí.

Jiným problémem je, že nízkonákladových přepravců je příliš mnoho. Před pěti lety na trhu působilo asi pět levných aerolinek a nyní okolo padesáti. Každý si totiž dnes myslí, že když si založí vlastní aerolinku, okamžitě zbohatne. To je samozřejmě nesmysl. Kdybych si chtěl já osobně založit takovou společnost, musel bych se buď naprosto zbláznit, nebo mít opravdu hodně peněz a počítat s tím, že o ně nejspíš přijdu.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že pro úspěch je třeba najít mezeru na trhu. Domníváte se, že tam stále ještě je?

Když se podíváte na celkovou situaci, zjistíte, že segment v letecké dopravě nad Evropou, který připadá na low-cost přepravce, je 13 procent a stále se zvyšuje. Lokálně se ale podíly na trhu podstatně liší. Ve Velké Británii je to například 32 procent a v Německu je to okolo 18 až 20 procent. Neznám přesná čísla pro Českou republiku, ale nemůže to být mnoho. Maximálně pět šest procent. Potenciál například v Německu, ale i ve střední a východní Evropě je tedy obrovský. Jediný problém je, kam se rozhodnete expandovat.

Co si tedy myslíte o nedávno založené české nízkonákladové společnosti Smart Wings?

Smart Wings není klasickým low-cost přepravcem. Je to dceřiná firma společnosti Travel Service a podle mne vznikla pouze jako pokus charterového přepravce dostat se na tento trh. Jediná šance aerolinek, jako jsou Smart Wings, je, aby otevřely destinaci někde, kde nebudou konkurovat velkým low-cost přepravcům. A také aby o sobě daly vědět. Utvořit o sobě povědomí je další ze základů úspěšného podnikání v oboru. Povědomí ale stojí spoustu peněz.

Co je nejdůležitější při výběru nových destinací?

Představte si to jako pavučinu. Začal byste v Liverpoolu. Z Liverpoolu byste začal létat do Londýna a do Tunisu. Pak byste začal létat třeba z Curychu. Z Curychu byste létal do Londýna a do Liverpoolu, ale také do Tunisu. A takhle můžete pokračovat dál a dál.

Kdybyste například chtěl letět do New Yorku, tak aby vás to přišlo levněji než s ČSA, musíte nejdřív do Frankfurtu a až poté do New Yorku. S nízkonákladovou společností letíte pouze z bodu A do bodu B. Dalším kritériem při výběru nových destinací jsou sama letiště. Hledáme taková letiště, kde náš zákazník nebude muset čekat dvě hodiny na zavazadla, nebo například nebude muset jít k letadlu kilometr dlouhou halou. Také nemůžete létat odněkud, kde po vás chtějí neúnosné poplatky. Například Ruzyně patří k těm dražším.

Četl jsem, že Česká správa letišť snižuje poplatky společnostem, které otvírají nové destinace...

To je sice pravda, ale stále to není dost. Třicet tři procenta z ceny našich letenek tvoří letištní taxy, a to je zbytečně moc. Jak jsem říkal, snažíme se ušetřit, kde se dá, to znamená snižovat ceny letenek, a tím přilákat nové klienty. Je to jako začarovaný kruh.

Reagují tedy provozovatelé klasických letišť na zvyšující se počet levných přepravců a na jejich potřeby a požadavky?

Někde opravdu ano. Nejlepším příkladem je letiště v Singapuru, kde reagovali tím, že pro levné přepravce postavili nové speciální terminály. Pouze pro low-cost aerolinky. Dalšími příklady jsou třeba letiště v Budapešti nebo v Marseille. Naopak diametrálně odlišná situace je v Curychu - alespoň finančně je to tam pro nás naprosto nejhorší.

Kdo je pro vás největší konkurencí? Ostatní levní přepravci, nebo i klasičtí? Ti klasičtí snižují ceny a zachovávají přitom stejný komfort.

Každý je pro nás konkurencí. Cítíme určitý tlak ze strany klasických přepravců, kteří snižují ceny, ale na druhou stranu jsou ve srovnání s námi - s trochou nadsázky - pomalí a neflexibilní. Naše další výhoda proti nim je, že prodáváme lístek pouze na jednu cestu (tzn. neprodáváme zpáteční) a zákazník může změnit datum letu, a dokonce i cílové místo z pohodlí svého domova. Neprodáváme totiž tištěné letenky. Zákazník se po zaplacení na internetu dozví pouze svůj kód. Proč zbytečně utrácet za papír? Na palubě si může koupit, co chce, šampaňské, víno, vodu nebo také nic. Lidé si pomalu začínají uvědomovat výhody, které to přináší.

Samozřejmě že největší konkurence vzniká mezi jednotlivými nízkonákladovými aeroliniemi. Operují na stejných linkách a mohou nabídnout prakticky to samé. Proto se budou ceny letenek snižovat a snižovat. A za pár let bude letenka stát třeba jen jedno euro.