Aktuální číslo časopisu Ekonom
Preferuje místa ještě neobjevená turisty a země, kde od lidí často slýchá "no problem". V takových lokalitách Ondrej Spodniak, zakladatel a předseda představenstva investiční společnosti Premiot Group, relaxuje nejraději. Před více než deseti lety se nadchl pro Asii. "Byli jsme v Barmě v době, kdy jsme potkávali jen místní a vojáky, mělo to punc určitého dobrodružství," říká. Jakmile začala být Asie plná turistů, hledal Spodniak jiné destinace. "Třeba v Portoriku si lidé nestěžují, na život se dívají z té lepší stránky. Žijí podle hesla: Svítí slunce nad našimi hlavami, tak si to užijme."
Tento článek patří do placené sekce.
Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.
Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.
Pracovně v současné době pobývá nejvíc ve Spojených státech, Londýně a Budapešti. Ve dvou posledně jmenovaných městech má jeho firma, zabývající se hlavně investováním do developerských projektů a poradenstvím, své kanceláře. Ve Velké Británii podniká Spodniak 11 let, aktuálně připravuje tamní brownfieldy pro bytová družstva. Dobře zná Brity i podnikatelské prostředí. "Angličané jsou natolik disciplinovaný národ, že mají brexit promyšlený do posledních detailů. Určitě to není nějaká nekoordinovaná akce," míní. V Londýně zaměstnává jak místní, tak lidi z jiných evropských států, které podle něj nečekají problémy s pracovními vízy. "Už nyní mám od finančního úřadu takový manuál, co všechno bude ode mě jako zaměstnavatele do konce roku 2020 požadovat."
Srí Lanka: Prošel si i bunkr velitele Tamilských tygrů
Téměř čtyři roky žil Spodniak v Kolombu, hlavním městě Srí Lanky. Přijel tam krátce po porážce militantní organizace Tamilští tygři, kteří na severu Srí Lanky vedli boj za odtržení a osamostatnění. Do severní oblasti Jaffna se českému byznysmenovi podařilo dostat v době, kdy teprve probíhalo odminování a území bylo cizincům naprosto uzavřené.
"Vojáci nás zastavili s tím, že bez povolení od nejrůznějších ministerstev nemáme šanci projet. Když jsem uvedl, odkud pocházím, voják začal chválit české zbraně. Povolení jsme tak získali," vzpomíná Spodniak, jak se dostal k jednomu z nejslavnějších bunkrů. Obýval ho vůdce Tamilských tygrů Vellupiláj Prabhakaran, který byl zastřelen v květnu 2009, a Spodniak se jeho velitelským stanovištěm procházel o dva roky později. Bunkr v džungli splýval s okolím, vůbec se nedal rozpoznat, přestože byl rozsáhlý. Do země byla vyhloubena čtyři patra. "Bylo to obrovské. V podzemí bylo velitelství, operační sály, řídicí centra, ale i soukromé prostory velitele, protože tam žil s rodinou. Měli tam větrání, rozvedenou elektřinu z generátorů, nábytek. Všudypřítomné stopy války na mě neskutečně dolehly."
Maledivy: Turistický resort z hory odpadků
Výjimečný pracovní pobyt zažil Spodniak na Maledivách, kde s úřady vyjednával o výstavbě turistických resortů pro významný americký a jihokorejský hotelový řetězec. Stál vlastně na počátku boomu Malediv a tvrdí, že je to místo pro tento byznys ideální. "Resorty na Maledivách jsou investičně famózní. Jezdí tam mnoho klientů, kteří utrácejí jenom na ostrově. Třeba v porovnání s hotelem v Praze je na Maledivách návratnost investice mnohem rychlejší."
V době, kdy Spodniak hledal místa pro hotelové resorty, musel jednat s ministerstvem obrany, takže na vytipovaná místa jel vojenskou lodí. "Ukázali mi ostrov, na kterém hořely tuny odpadků, což nevypadalo moc vábně," tvrdí. Takové ostrovy po vyhoření prošly rekultivací, a především zasypáním pískem. "Mají speciální stroje a pumpy, jejichž pomocí nafoukají na ostrov písek ze dna moře. A tak vzniká většina rekreačních resortů na Maledivách."
Pak je třeba na pozemku, který vláda pronajímá na 50 let, umístit tři technologie − kvůli generátorům navézt velké nádrže na naftu, postavit čistírnu odpadních vod a odsolovací zařízení. "Veškerá infrastruktura je v kompetenci investora. Přednost mají místa v blízkosti letiště a korálů."
Indie: Obyvatelé slumů odmítají stěhování za lepším
V Bombaji se Spodniak díky muslimskému kamarádovi dostal do uzavřeného společenstva indických slumů. Do této chudinské čtvrti nechodí ani indičtí policisté, natož cizinci. "Je to uzavřená zóna, která žije vlastním životem. Majitelé řemeslných dílniček, ve kterých pracují celé rodiny včetně dětí, se o své zaměstnance také starají, třeba v nemoci, těm chytřejším zajišťují školy a řeší i místní rozepře," uvádí Spodniak.
Ve slumech jsou obchůdky, prádelny, vývařovny. Dokonce i lidé, kteří dokážou veškerý odpad zužitkovat. Přes děsivou bídu se obyvatelé slumů rozdělí i o to málo, co mají. "Jsou tak srdeční, až mě to děsilo," míní manažer s tím, že pohostinnost lidí nemohl odmítnout. A tak přestože kombinaci silného přeslazeného čaje s mlékem nemá rád, masala čaj vypil. "Ale nebylo mi moc dobře."
Navzdory všemu odmítají obyvatelé slumů vystěhování. Spodniak hovořil s developery, kteří s vládou realizují přemístění velkých slumů a kousek od Bombaje staví nová města s byty, v nichž jsou i toalety, tedy něco, co ve slumech neexistuje. "Z betonových panelů jsou schopni za rok postavit město pro 80 tisíc lidí. Ale ti chtějí zůstat ve slumech, kde žili jejich rodiče."
Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?
Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.
Vyzkoušejte předplatné Ekonomu
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
