Firmy řeší ESG reporting, samotné globální oteplování je ale nezajímá

Původně studoval Václav Novotný meteorologii, nakonec se ale místo předvídání rizik souvisejících s výkyvy počasí snaží odhalovat rizika v úplně jiné oblasti. Ve finančním sektoru. Již čtvrt století jeho firma Advanced Risk Management poskytuje poradenské služby v oblasti finančních rizik. Mezi klienty jeho malého týmu najdete i největší banky v Česku.

Firmám poskytujete poradenství v oblasti řízení finančních rizik. Kdo jsou vaši hlavní klienti?

Z osmdesáti procent jsou to firmy z finančního sektoru, tedy banky a leasingové či investiční společnosti. Pomáháme jednak vytvořit pravidla pro poskytování úvěrů, hodně často děláme služby v oblasti operačního rizika, kam spadá vše, co zahrnuje selhání lidí, procesů, případně podvodné jednání. Snažíme se najít cesty, jak všechna tato rizika snížit. Zcela je vymýtit samozřejmě není možné. Vedle poskytování poradenských služeb rovněž nabízíme software pro správu portfolia, řízení tržních rizik. Třetí nohou našeho byznysu jsou vzdělávací akce. Děláme okolo dvaceti seminářů ročně. Naprostou většinu tržeb nám dělají první dvě zmíněné služby, semináře netvoří ani deset procent obratu.

Říkáte, že vaším hlavním klientem jsou banky. To nemají vlastní týmy, které by tuto práci dělaly?

Mají, především ty velké. Našich služeb využívají buď kvůli nedostatečným kapacitám těchto týmů, nebo v případě, kdy řeší nějakou okrajovou oblast.

Banky byly při úvěrování v předcovidové době evidentně obezřetné. Míra nesplácení je pořád nízká.

Jste v tomto byznysu už čtvrt století, jak dlouho trvalo, než se podařilo získat důvěru bankovních domů?

Určitě to bylo tak dva až tři roky, než jsme se k těmto zákazníkům dostali. Hodně nám pomohla referenční zakázka od České spořitelny, když se jako jedna z prvních bank ve střední Evropě rozhodla vytvořit vlastní model na tržní riziko. Aby si jej banka mohla nechat schválit od ČNB, potřebovala posudek a ten jsme jim tehdy před dvaceti lety vytvořili my.

Máte pocit, že management českých firem působících ve finančním sektoru se řízení rizik věnuje dostatečně a že se v tomto ohledu situace zlepšuje?

S privatizací českých bank a nástupem zahraničních vlastníků se situace dramaticky a skokově zlepšila. Od té doby se to rozvíjí čím dál víc. Pokud jde o ostatní podnikatelské subjekty mimo bankovní sektor, tak velké firmy se snaží v tomto ohledu zlepšovat, u malých firem je risk management spíš intuitivní, to ale vyplývá z jejich velikosti.

Jaké nejčastější chyby banky ve finančním řízení dělají?

Ty chyby se pořád opakují. V bankovnictví občas nastane chyba v úvěrování, jinak řečeno se peníze půjčí někomu, komu se půjčit neměly. V bankách to je vždy souboj mezi těmi takzvaně hodnými, tedy klientskými zaměstnanci, kteří mají bonusy za to, že zařídí úvěr, a mezi takzvaně zlými, tedy risk manažery, kteří se o ty peníze bojí a chtějí je půjčovat co nejbezpečněji. V dobrých dobách ekonomické konjunktury se zpravidla půjčuje víc, než by se mělo, a v dobách recese se často nepůjčí ani tomu, komu by se půjčit mohlo. Dobrý management by měl vždycky dbát na to, aby výkyvy v tomto chování bank byly co nejmenší, aby se nešlo ode zdi ke zdi.

Působíte nejen v Česku, ale i na Slovensku či ve Slovinsku, vidíte v chování bankovního sektoru v jednotlivých zemích nějaké rozdíly?

Neřekl bych. Ono to je způsobeno i tím, že regulace bankovnictví je v zemích EU tak z 90 procent stejná. Takže hlavní principy jsou shodné. Bylo ale zajímavé sledovat, že stejné problémy, kterými si prošly české banky na konci 90. let, zažily slovinské banky o deset až patnáct let později a rovněž se v jejich důsledku musely privatizovat.

Co teď firmy nejvíc řeší? Je to třeba problematika ESG regulace?

Kdybyste se mě zeptal před dvěma lety, tak bych řekl, že o problematiku ESG se zajímala spíš média než firmy. S každým ubíhajícím čtvrtletím se ale situace mění a potřeba řešit nefinanční reporting a ESG regulaci se mezi firmami zvyšuje. Je to dáno jednak rostoucím objemem ESG regulace a jednak tím, že minimálně v západních zemích je tahle problematika vnímána běžnou částí populace jako nesmírně důležitá, tudíž se jí věnují i politici a firmy.

Pro vás zřejmě platí, že čím víc je regulace, tím více se vám daří, protože firmy častěji využívají vašich služeb. Přesto, neplatí podle vás, že přemíra regulace dusí ekonomiku?

Myšlenka regulací je v zásadě dobrá, minulost ostatně ukázala, že regulace bankovnictví je potřeba. Jsem i pro to, aby byla regulace přísná, měla by ale být zároveň jednoduchá. A to často není. Jsem přesvědčen, že přeregulovanost obecně Evropě ubližuje.

Spolupracujete hodně s bankami, vidíte díky tomu i do toho, v jakém stavu jsou po covidu a už léta trvající válce na Ukrajině české firmy?

Když nastal covid, tak všichni v bankách čekali, že naroste procento nesplácených úvěrů. Nic se k překvapení mému i risk manažerů v bankách nestalo, pořád jsme si ale říkali, že za půl roku už to musí přijít. A takhle si to říkáme už tři roky a pořád je míra nesplácení nízká. Banky byly při úvěrování evidentně obezřetné.

Kdo je vlastně vaše konkurence?

V podstatě jen velká poradenská čtyřka (společnosti PwC, KPMG, Deloitte a EY – pozn. red.), pak už jsme v Česku na trhu jen my.

Studoval jste meteorologii. Využijete to někdy?

Pětadvacet let jsem si myslel, že to už nevyužiju nikdy, když se ale objevilo téma klimatické změny, tak jsem si řekl, že to je perfektní, že si alespoň dostuduji, co se za to čtvrt století v klimatologii přihodilo. Pár týdnů jsem to studoval a pak jsem se rozhodl, že o globálním oteplování uděláme seminář. Kolegyně z marketingu mi to rozmlouvala, varovala mě, že o to nebude zájem, že firmy pouze zajímá, jak mají reportovat o svých ESG aktivitách. Jak se ukázalo, měla naprostou pravdu. Na seminář o nefinančním reportingu přišlo hodně lidí, na seminář o samotné podstatě problematiky globálního oteplování a jeho dopadu na podniky nepřišel skoro nikdo.