Holding Česko řeší, které dceřiné firmy prodat. Opomíjí přitom pravidla, která si sám nastavil

Stát patří mezi největší podnikatele v Česku. Jednotlivá ministerstva vlastní nebo mají různě velké podíly zhruba ve stovce firem, které zaměstnávají desítky tisíc lidí a do státního rozpočtu odvádějí miliardy korun. Jako vždy, když má erár hluboko do kapsy, se i letos objevují návrhy na privatizaci. Vláda hovoří o Letišti Praha a výrobci výbušnin Explosia. Proč právě o těchto dvou firmách, však z dosavadních vyjádření není patrné. Zaznělo pouze, že se jim daří, a proto je vhodná doba k prodeji.

Paradoxem je, že odpověď na otázku, které firmy má stát vlastnit, už česká vláda zná. Sama si ji totiž sepsala do Strategie vlastnické politiky státu. Nejvyšší kontrolní úřad letos konstatoval, že se jí stát při správě svého majetku důsledně neřídí. Podle jakých kritérií by se tedy měl stát rozhodovat, které podniky si ponechá a které může přenechat soukromému sektoru?

Strategie na papíře

Pravidla, podle nichž by měl stát rozhodovat o tom, které firmy vlastnit a proč, sepsalo ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové už v roce 2020. Dokument vychází z doporučení OECD a hned v úvodu konstatuje, že „vlastnická politika státu musí předně zodpovědět otázku, jaká je role státu jako vlastníka a jakým způsobem stát rozhoduje, respektive má rozhodovat o tom, jaké konkrétní majetkové účasti bude vlastnit a proč.“

Nejde přitom jen o velké podniky typu ČEZ či Letiště Praha a další zhruba čtyřicítku společností, které ministerstvo financí označuje za strategické. Stát dodnes drží také desítky drobných účastí, často jako pozůstatek kuponové privatizace nebo dávných konkurzů. Patří mezi ně podíly v Harvardském průmyslovém holdingu, Holdingu Kladno nebo Setuze.

Mezi nejčastější argumenty proti prodeji státních firem patří stabilní přínos z jejich hospodaření do státního rozpočtu. Přitom už pět let stará strategie jej odmítá. „Stát nevlastní podnikatelská aktiva primárně za účelem dividendových výnosů – stát financuje své výdaje prostřednictvím daní,“ píše se v dokumentu.

Soukromý vlastník podle ministerstva financí zpravidla dokáže firmy řídit efektivněji. Stát by proto měl firmy vlastnit pouze tehdy, pokud jejich činnost nemůže efektivně zajistit trh, například kvůli přirozenému monopolu či jinému tržnímu selhání, nebo pokud existuje jasný strategický zájem v oblasti energetické bezpečnosti či kritické infrastruktury. Strategie zároveň předpokládá, že stát nebude držet stejný majetek jednou provždy, ale bude průběžně vyhodnocovat, zda důvody vlastnictví stále trvají.

Dokument proto rozděluje společnosti do tří skupin. Strategické podniky zajišťují bezpečnost, kritickou infrastrukturu nebo působí tam, kde trh selhává. Podpůrné společnosti, které jsou nezbytné pro fungování státu a veřejných služeb. U zbytných podniků dokument předpokládá prodej nebo likvidaci.

Letošní kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu ale dospěla k závěru, že ministerstva nespravovala své majetkové účasti v souladu se strategií. Sedm z jednadvaceti opatření zůstalo nesplněných a nedostatky se týkaly i samotného nastavení dokumentu.

NKÚ konstatuje, že ministerstva upravila kritéria tak, aby mezi strategické podniky mohly zařazovat i společnosti, které původním podmínkám neodpovídaly. Jako příklad uvádí hotel Thermal nebo Kongresové centrum Praha, které podle kontrolorů stát pro plnění svých funkcí nepotřebuje. V případě Thermalu ministerstvo financí jeho strategický význam odůvodnilo pořádáním Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. „Toto odůvodnění však nekoresponduje s kritérii pro strategické společnosti uvedené ve strategii,“ upozorňuje NKÚ.

Nejde tedy jen o to, zda stát privatizací získá jednorázový příjem, ale zda Letiště Praha a Explosia splňují kritéria, která si pro své vlastnictví sám stanovil. „NKÚ doporučuje provést revizi Strategie vlastnické politiky státu, protože stát nemá jasná pravidla, co má vlastnit a jakým způsobem má vlastněná aktiva spravovat,“ uvádí závěr kontroly.

Explosia jen do českých rukou

Při pohledu na majetek českého státu je zřejmé, že ne všechny společnosti lze posuzovat stejným metrem. Jen málokdo zpochybňuje vlastnictví podniků, které zajišťují chod kritické infrastruktury státu. Typickým příkladem jsou provozovatel přenosové soustavy ČEPS, správce ropovodů MERO nebo společnost ČEPRO zajišťující státní nouzové zásoby pohonných hmot.

Složitější je případ Explosie, od jejíhož prodeje si Andrej Babiš slibuje kolem 15 miliard korun. Význam výrobce výbušnin po ruské invazi na Ukrajinu vzrostl, vláda přesto privatizaci zvažuje. Podle ekonomů a bezpečnostních analytiků by však měla pečlivě vybírat kupce a nezbavovat se kontroly nad firmou. „Když je něco strategický podnik – a Explosia jím v současné geopolitické situaci je –, není důvod, proč by to mělo jít do zahraničních rukou,“ říká hlavní ekonom Patria Finance Dominik Rusinko. Doporučuje proto prodat nanejvýš menšinový podíl, ideálně českému investorovi.

Velká debata se dá očekávat také u Letiště Praha. Na rozdíl od ČEPS nebo MERA nejde o podnik spojený s přirozeným monopolem a podobná letiště v Evropě provozují i soukromí investoři nebo smíšené společnosti. Šéf pražské burzy Petr Koblic proto navrhuje uvedení části firmy na burzu. „Stát si může ponechat kontrolní balík, zbytek může nabídnout veřejnosti. Výtěžek by mohl financovat další rozvoj – třeba výstavbu nové dráhy. To není žádná privatizace v klasickém slova smyslu. Říkejme tomu kapitálové navýšení,“ uvedl Koblic.

Mezi nejčastěji zmiňované kandidáty privatizace přitom patří podniky, o jejichž prodeji vláda neuvažuje: Budějovický Budvar, hotely či lázeňská zařízení. Budvar loni vykázal čistý zisk přes 360 milionů korun, podle principů státní strategie by však vláda musela přesvědčivě vysvětlit, jaký veřejný zájem jeho vlastnictví obhajuje.

Ještě větší rozpor mezi strategií a skutečnou praxí ukazuje již zmíněný hotel Thermal. Vláda namísto prodeje dokonce zvažuje opak: další investice a opravy. „Nejsem spokojena s rychlostí revitalizace Thermalu. Rekonstrukce postupovala pomalu a okolo hotelu se neudělalo prakticky nic. Osobně dohlédnu, aby se venkovní parter hotelu během následujících tří let proměnil v důstojný a reprezentativní prostor,“ oznámila po inspekci v Karlových Varech ministryně financí na konci června. A to navzdory kritice NKÚ, který ve své zprávě konstatoval, že konání festivalu není důvodem pro to, aby stát provozoval ubytovací zařízení.

A konečně, pod stůl přinejmenším dočasně spadl také plán předchozího ministra vnitra Víta Rakušana na prodej části České pošty, konkrétně divize doručování balíků. Podle vlády je třeba nejprve provést kompletní restrukturalizaci firmy a teprve poté rozhodnout, zda jsou některé části pošty vhodné k prodeji.

Vládní návrhy na prodej některých státních podílů se zatím nacházejí ve fázi úvah a nemají zatím konkrétní podobu. Pokud by se stát vlastní strategií skutečně řídil, debata o privatizaci by se vedla mnohem méně emotivně. U každé firmy by totiž nejprve musel odpovědět na jedinou otázku: Jaký veřejný zájem její vlastnictví obhajuje? Právě na ni zatím česká vlastnická politika nedává vždy přesvědčivou odpověď.