Martin Vejnar o sobě říká, že byl problémové dítě, a tak ho za trest poslali do učení na truhláře. V roce 2016 založil firmu VejnyWood a začal před garáží vyrábět vestavby do malých dodávek. Dnes staví expediční kamiony.

Je pro českou rodinnou firmu těžké uspět na německém trhu?

Je. Pro Němce jsme pořád východní země, východní Evropa. Komunikace s německými zákazníky je složitější než s českými. A nemluvím o jazykové bariéře. Musíme je přesvědčit, že neudělají chybu, když si nechají expediční vůz postavit v Česku. Potkáváme se se dvěma skupinami zákazníků. První si myslí, že když jsi Čech, postavíš auto za hubičku. To samozřejmě nejde. Druhá skupina nemá problém zadat projekt expedičního náklaďáku do Jičína, ale musíš ji přesvědčit, že umíš a že víš, co děláš.

Pro vás je tedy největší konkurenční výhodou na německém trhu cena?

Pro první skupinu jsme pořád drazí. Pro druhou jsou naše nabídky, paradoxně, moc levné. Vlastně mají dojem, že je naše nabídka podezřelá a že to nebude dobré.

Související

Jak dlouho trvají „námluvy“ s klientem ze Západu? Přece jen jde o hodně peněz – u expedičních náklaďáků jsou rozpočty podobné jako u stavby rodinného domu.

U expedičního náklaďáku MAN, který jsme představili na největším německém veletrhu v Bad Kissingenu, to trvalo rok, než jsme majitele Volkmara Balensiefera přesvědčili, že nám má jeho stavbu svěřit.

Co se německým zákazníkům líbí na autech, která stavíte v Jičíně? Máte od nich zpětnou vazbu?

Bodujeme designem. Obecně se dá říct, že německé firmy produkují takové studené, technicistní interiéry.

Mně interiéry trochu připomínají styl stavebních buněk…

Část německých zákazníků je zaměřená na funkčnost, na technická řešení. Ty se snažíme oslovit kvalitou práce. Němci sice stále tvrdí, že jejich kvalita je nepřekonatelná, ale všichni tak nějak tušíme, jak to je… Velcí němečtí hráči bojují s nedostatkem řemeslníků, což se propisuje do čekacích lhůt.

Během čtyřměsíční zimní cesty po Iberském poloostrově jsme nejčastěji potkávali expediční náklaďák se švýcarskou značkou. Jaký je nejsilnější evropský trh pro tento segment?

Zcela jistě Německo – kvůli své velikosti. Švýcaři to dohánějí bohatstvím. Ale poptávky máme i z Francie, ze Španělska či z Chorvatska. Myslím si, že poptávka po obytných náklaďácích určených k dlouhodobému cestování, či přímo bydlení stále roste. Mám malou dceru a rád bych postavil obytný expediční náklaďák i pro naši rodinu, abychom spolu strávili čas na cestách. To je podle mě to nejcennější, co dceři můžeme dát.

Na výstavách se začaly objevovat dodávky a obytná auta s pohonem všech kol od velkých výrobců. Dříve tento segment býval doménou malých firem. Čím si vysvětlujete takovou popularitu obytňáků, které mohou mimo asfalt a jsou dražší než jejich „silniční“ protějšky?

Čtyřkolky stavíme od roku 2019, ale masový trend pohonu 4x4 u obytných aut a dodávek vidíme poslední dva roky. Myslím, že lidé chtějí vypadnout z kempů. Hledají jiné zážitky, trend se změnil. Zároveň společnost zbohatla. Spousta lidí pochopila, že je poněkud nejisté všechno odkládat třeba na důchod, když nevědí, co bude zítra. Podle mě si kupují dobrodružství, ne auto.

Začínali jste v roce 2016 jako klasická garážová firma, tehdy jste sám stavěl dřevěné vestavby do dodávek. Dnes jste schopní vyprojektovat a postavit obytnou nástavbu na náklaďák, nastříkat celé auto, vyrobit vlastní úložné skříně na podvozek, postavit celý interiér. Jaký je další cíl? Dostat celý výrobní proces do firmy pod jednu střechu?

Eliminovat subdodavatele. Často se nám stávalo, že zakázka stála kvůli tomu, že jsme museli čekat, než přijdou objednané věci. Teď máme truhlárnu, kovovýrobu i lakovnu. Za nás je to investice do budoucna, byť vstupní náklady jsou značné.

Kdybyste měl postavit poslední auto, bez ohledu na zadání či rozpočet, jaké by bylo? Jaký je váš stavitelský sen?

Chtěl bych postavit velkou expediční tatrovku, alespoň 6x6.

Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-67903540-kupuji-si-dobrodruzstvi-ne-auto