Proč se ve Vídni staví a v Praze čeká. Politici dlouho řešili nesprávný problém, novela stavebního zákona to má změnit

Dvě bývalá nádraží, po nichž zůstaly rozlehlé brownfieldy v centru města. Jedno leží ve Vídni, druhé v Praze a o jejich proměně na nové městské čtvrti se začalo uvažovat skoro ve stejné době – před více než dvaceti lety. Zatímco v rakouské metropoli dnes stojí tisíce bytů, kanceláře, školy, školky, park i nové vlakové nádraží, v českém hlavním městě zůstává velká část pozemků kolem nákladového nádraží Žižkov zarostlá pýrem.

Jak je možné, že dva projekty s téměř totožným začátkem skončily tak rozdílně? Podle účastníků debaty týdeníku Ekonom „Nový stavební zákon a územní plánování“ jedním z důvodů je, že se Česko posledních dvacet let snaží řešit jiný problém, než který je hlavní brzdou výstavby. Soustřeďujeme se na razítka, stavební úřady a délku povolovacích řízení. Největší překážka rozvoje měst a obcí ale podle odborníků vzniká mnohem dříve – ve způsobu, jakým se plánuje podoba území.

„Územní plány by měly sloužit jako pracovní nástroj rozvoje, místo toho jsou ale spíš jeho překážkou a samosprávy demotivují,“ uvedl ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Ondřej Boháč. Právě změna územního plánování, tedy pravidel, podle nichž města a obce rozhodují o tom, kde vzniknou nové čtvrti, kanceláře, školy nebo průmyslové zóny, může být podle účastníků debaty jedním z největších přínosů novely stavebního zákona.

Více moci samosprávám

Hlavním problémem dnešního systému je rozdělení odpovědnosti za rozvoj území mezi politiky a úředníky. Starostové a zastupitelé sice nesou odpovědnost vůči veřejnosti, samotné územní plánování ovšem probíhá v režimu státní správy, tedy placených úředníků. „V této přenesené působnosti se velmi špatně aplikují volební sliby politiků vůči občanům,“ upozornila vládní zmocněnkyně pro implementaci stavebního práva Hana Landová. Podle ní má novela umožnit samosprávám, aby dokázaly pružněji reagovat na potřeby měst a obcí a skutečně rozhodovaly o tom, co v něm vznikne.

Proč současný systém podle zastánců novely rozvoj naopak brzdí? „Představte si, že řídíte auto a stát k vám posadí úředníka. Ten pak celou cestu kontroluje, jestli dodržujete předpisy. Takhle v podstatě dnes funguje pořizování územních plánů,“ popsal Boháč způsob, jakým dnes stát dohlíží na vznik dokumentů klíčových pro rozvoj obcí.

Přesun plánování do působnosti obcí a krajů, který navrhuje novela, podporují také zástupci architektů, developerů i měst. „Je to návrat důležité části rozvoje sídel nejblíž občanům, kteří nejlépe vědí, jakým způsobem se chtějí, nebo nechtějí rozvíjet,“ řekl člen představenstva České komory architektů David Mateásko. Za jeden z klíčových bodů novelizace označil tuto změnu i prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza. Podle něj samosprávy získají nejen právo, ale i povinnost dohodnout se s obyvateli na tom, jak mají obce v budoucnu vypadat.

Územní plány by v novém systému měly urychlit i samotné povolování staveb, které patří v Česku k nejzdlouhavějším na světě. Jasně stanoví, co a kde se smí postavit. „Pokud se investor bude chovat podle toho, co bylo v území rozhodnuto, není problém mu dát razítko za několik týdnů nebo maximálně měsíců,“ uvedl Nouza. Dnes se naopak téměř kvůli každému projektu – ať už soukromému, nebo veřejnému – musí plány měnit. „Za stávajících procesů to obvykle trvá déle než volební období. Kvůli tomu je motivace starostů a obecně samospráv rozvíjet město či obec velmi malá,“ upozornil Boháč.

O pravomoci starostové nepřijdou

Spolu se změnami v územním plánování přináší novela také reformu stavebních úřadů. Těch je dnes v Česku přes šest stovek; po přijetí novely se má systém centralizovat a počet snížit. U mnoha starostů, kteří o „svůj“ úřad přijdou, to vyvolává obavy ze ztráty kontroly nad výstavbou. Tvrdí také, že mnoho úředníků se do nového systému nebude chtít zapojit a odejdou. Tím by došlo k ještě většímu ochromení povolovacího procesu.

Obavy ze zhroucení ale vypadají jinak ve srovnání s realitou. Podle Landové například až čtvrtina stavebních úřadů už dnes buď není obsazená vůbec, nebo v nich sedí jeden člověk, který agendu nestíhá. „Reforma umožní personální kapacity sdílet. Navíc se bude skutečně metodicky řídit výkon povolování tak, aby se třeba stejný bazén posuzoval stejně v Pardubicích nebo v Hradci Králové. Do úřadů se zahrnou také takzvané dotčené orgány a sníží se objem práce,“ popsala.

Vydělají na tom i stavebníci. Jednak budou mít větší jistotu, že když splní požadavky územních plánů, nebude jim nikdo bránit ve výstavbě. Sloučení s dotčenými orgány jim ušetří spoustu dnešní byrokracie se sháněním „kulatých razítek“. Těch dnes musí opatřit desítky, a to často opakovaně – při jakékoliv chybě celé kolečko začíná od začátku. „V praxi kvůli tomu jen zhruba pětina projektů projde systémem na první pokus. K ostatním se musí úředníci vracet několikrát,“ řekla Landová.

Odpor starostů označuje Boháč za výsledek nepochopení, jak má systém správně fungovat. „Kdyby plánování probíhalo tak, jak má, tolik by se změnám nebránili. Věděli by, že budou mít rozvoj obce naopak pod větší kontrolou,“ uzavřel debatu.