Plyn bude mít ten, kdo zaplatí víc. Asie opět ohrožuje ceny evropských energií, říká šéf velkého evropského obchodníka

Po měsících napětí si energetické trhy alespoň částečně oddechly. Lodní doprava v Hormuzském průlivu se postupně vrací do normálu a bezprostřední obavy z dlouhodobého přerušení dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu polevily. Příměří je však velmi křehké, minimálně jednu obchodní loď zasáhla střela, několik tankerů zase Íránci vrátili zpět. Dodávky LNG z Perského zálivu se budou obnovovat ještě dlouho. O cenách rozhodne především vývoj v Asii, která je na dodávkách z regionu výrazně závislejší. Ředitel MET Group pro Českou republiku Pavel Balada vysvětluje, jak se po ruské invazi na Ukrajinu změnil světový obchod s LNG, proč se Spojené státy staly klíčovým dodavatelem pro Evropu. Mluví také o tom, proč firmy stále více hledají dlouhodobou cenovou jistotu, jaké výhody může přinést navázání části kontraktů na americký benchmark Henry Hub místo evropského TTF a proč bude zemní plyn ještě řadu let nezbytnou součástí evropské energetiky. Skupina MET Group patří mezi největší obchodníky se zemním plynem v Evropě. Působí na 33 energetických trzích a loni zobchodovala 242 miliard metrů krychlových plynu.

Jak se v posledních měsících změnily toky zkapalněného zemního plynu LNG?

Plný dopad omezení dodávek přes Hormuzský průliv se projevil až v průběhu jara. Březnové dodávky ještě zajišťovaly tankery, které už byly na cestě. Nejvíce zasažená je jihovýchodní a východní Asie. Hlavně Japonsko a Jižní Korea, kam před začátkem konfliktu na Blízkém východě směřovalo zhruba 90 procent LNG z Kataru a Spojených arabských emirátů. Tyto země se proto snaží dočasně nahradit plyn vyšší výrobou z uhlí a omezováním spotřeby. Dlouhodobě se ale bez plynu neobejdou. Pokud by výpadky v dodávkách pokračovaly i ve třetím čtvrtletí, může v Asii vzniknout velká panika z nedostatku plynu před zimou. To by dále vyhnalo nahoru ceny LNG na globálním trhu. Evropa zatím fyzický nedostatek nepociťuje, do regionu mířilo jen asi osm procent katarského exportu. Větší podíl tvoří plyn z USA, Norska i Alžírska. Dopady se zatím projevují hlavně v cenách, které reagují na světové dění.

Dá se s LNG z Perského zálivu v dohledné době počítat?

Nedá se čekat, že by se po uklidnění situace obnovily dodávky okamžitě. Opětovné zprovoznění terminálů na zkapalňování plynu může trvat týdny, další čas zabere návrat tankerů. Trh se bude vracet do normálu několik měsíců. Dodávky z regionu se tedy dají teoreticky obnovit do zimy, ale jen za předpokladu rychlého konce konfliktu a bez dalších komplikací.

Jak dlouho loď s LNG ze Zálivu do Evropy pluje?

Přes Suezský průplav cesta trvá zhruba dva až tři týdny v závislosti na cílovém terminálu. Do italského terminálu Rovigo je to asi 12 dní, do belgického přístavu Zeebrugge přibližně 16 dní, a do polského Svinoústí zhruba 19 dní. Trasa kolem Afriky, kolem mysu Dobré naděje zabere přibližně měsíc. Pro srovnání z USA trvá plavba jedním směrem asi 12 dnů. V průměru je na té trase kolem 80 lodí, v zimní špičce pak až 130 lodí. Do Japonska to z Mexického zálivu přes Panamský průplav zabere dvakrát více času. 

Když se dodávky z Perského zálivu z nějakého důvodu znovu přiškrtí, bude mít Evropa plynu dost?

Pokud bude plynu v globálním měřítku nedostatek, rozhodne trh. Plyn získá ten, kdo za něj zaplatí více. Asijští kupci, což jsou hlavní odběratelé, by se snažili přeplácet. To by tlačilo na ceny plynu i v Evropě a teoreticky zvýšilo riziko, že plynu nebude dostatek. I proto už některé státy motivují firmy k tomu, aby začaly rychleji naplňovat zásobníky plynu. Samotným společnostem se do toho však moc nechce. Zásobníky se doplňují většinou za spotové ceny a aktuálně jsou dodávky v létě dražší než ceny pro zimní období. V takové situaci se jim skladování ekonomicky nevyplatí, a proto raději vyčkávají. Pokud chtějí státy zajistit bezpečné a stabilní dodávky plynu i v zimě, nezbývá jim nic jiného než tyhle ztráty sanovat. Vedle toho se na situaci snaží reagovat i další těžební země. Například Norsko v květnu oficiálně schválilo restart tří dříve uzavřených nalezišť plynu v Severním moři. Byla mimo provoz téměř třicet let. Zároveň vláda nabídla energetickým společnostem nové kapacity pro průzkum a těžbu.

Jaký vliv na zásobování Evropy zkapalněným plynem má loni uzavřená celní dohoda mezi Spojenými státy a Evropskou unií?

Ten dopad bude zřejmě zásadní. Dohoda počítá s tím, že EU během tří let odebere z USA energetické komodity, včetně LNG, v hodnotě 750 miliard dolarů. Nyní se diskutuje o zavedení mechanismů, které by umožnily koordinovaný či společný nákup plynu nejen na úrovni států, ale i jednotlivých firem, a EU chce tyto aktivity koordinovat. USA se staly největším vývozcem LNG na světě. Jejich plány přitom naznačují, že během následujících deseti let jejich export bude zhruba dvojnásobný, a to až 260 miliard metrů krychlových plynu ročně. Přispívají k tomu nové terminály, které USA budují, například v Louisianě.

Kolik plynu z USA jde do Evropy?

Evropa je největším odběratelem amerického plynu. Putují sem zhruba dvě třetiny amerického vývozu. Za poslední tři roky stoupl počet cargo lodí s plynem z USA trojnásobně a vloni Spojené státy dodaly asi 45 procent celkového dovozu LNG do EU. 

Dá se na dovozy z USA spolehnout, ty nemohou být nestabilní?

USA navyšují své skladovací kapacity a jsou schopny plyn ukládat pro horší časy. Mohou tak tlumit případné šoky na trhu, například náhlý nárůst spotřeby vinou tuhé zimy nebo nečekané výpadky jiných dodávek. Díky tomu je LNG ze Spojených států atraktivní jako předvídatelná obchodní komodita. Ještě před pár lety bychom si americký LNG zde neuměli představit. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu však významně přispívá ke stabilitě evropského trhu.

Nakupují dnes firmy plyn na základě dlouhodobých kontraktů, nebo spíše za spotové ceny?

V Evropě se poměr mezi dlouhodobými kontrakty a spotovými nákupy výrazně liší podle jednotlivých zemí. U našich zákazníků v Česku převládají dlouhodobé kontrakty. A pokud klient s námi uzavře smlouvu s fixací například na tři roky, okamžitě nakupujeme odpovídající objem plynu a zajišťujeme fixní cenu. Ani zákazník, ani my díky tomu nejsme vystaveni krátkodobým výkyvům trhu. Spotové nákupy děláme pouze tam, kde si i zákazník zvolí spotový model.

Roste mezi firmami zájem o dlouhodobé kontrakty i za současných, vyšších cen?

Po zkušenostech z roku 2022, kdy po začátku invaze na Ukrajinu spotové ceny skokově stouply, hledají firmy především cenovou stabilitu. Nechtějí nést riziko energetických šoků. Současně ale musím dodat, že nejsou příliš ochotné uzavírat fixace právě nyní, kdy jsou i budoucí ceny poměrně vysoké. Ty, které momentálně nemají fixovaný produkt, spíše vyčkávají. Existují však i dlouhodobé produkty na tři až pět let, u nichž je předem dané cenové pásmo, ve kterém se ceny mohou pohybovat. Jinou možností je navázat cenu pro zákazníka na americký benchmark Henry Hub, nikoliv jen na evropský TTF.

Co to znamená?

Americký index je výrazně méně volatilní než TTF. Projevilo se to například na začátku března, těsně po prvních útocích na Írán. Zatím evropský index během jednoho dne vyskočil o 39 procent, zatímco Henry Hub se v ten samý den pohnul jen o 3,5 procenta. Tento vývoj odráží odlišnou strukturu trhu. Evropa většinu plynu dováží, zatímco USA mají vysokou domácí produkci, rozsáhlou kapacitu zásobníků i robustní infrastrukturu. Indexaci na Henry Hub mohou zvolit nejen velké průmyslové firmy, ale také menší a střední podniky. Může fungovat jako pojistka proti evropským cenovým šokům. Navíc obchodované objemy na Henry Hub s dodávkou v letech 2028 až 2033 jsou nyní třikrát vyšší než na TTF. To znamená možnost dlouhodobější fixace cen.

Je Henry Hub levnější než evropský TTF?

Ne vždy. Jeho hlavní výhodou není automaticky nižší cena, ale nižší volatilita, větší stabilita a zajištění proti cenovým šokům v případě krizí. V letech 2022 a 2023 vycházel výrazně levněji než evropské ceny, ale nelze garantovat, že to tak bude i do budoucna. Ve chvílích bez geopolitického napětí a dostatku plynu se oba indexy přibližují. Není zcela vyloučeno, že v Evropě bude přebytek plynu, až krize odezní. Pak by tu mohl být i levnější než v Americe. Proto klientům často doporučujeme kombinovaný model: například polovinu ceny navázat na evropský TTF a druhou polovinu na Henry Hub. Diverzifikace snižuje závislost na jednom trhu a pomáhá lépe řídit riziko.

Co by ještě mohlo Evropě v energetice pomoci?

Kontinent potřebuje větší stabilitu a předvídatelnost. Máme tu sice formálně jednotný trh, ale naše skupina potřebuje stovku různých obchodních licencí, které nám umožňují působit na trzích s elektřinou a plynem v každé zemi EU. Pokud by byla regulace jednodušší, bylo by zde více konkurence, pak by ceny energie mohly výrazně klesnout. Z mého osobního pohledu Evropě chybí také dostatek dlouhodobých kontraktů na dodávky plynu, třeba na deset či dvacet let. Pomohla by i větší kapacita zásobníků nebo další LNG terminály. Evropský trh je dnes výrazně citlivý na globální cenové šoky, což oslabuje konkurenceschopnost průmyslu vůči USA nebo Číně. Takže klíčové bude udržet ceny energií na úrovni, která evropským firmám umožní obstát v mezinárodní konkurenci.

Na ztrátu konkurenceschopnosti upozorňovala i zpráva bývalého šéfa Evropské centrální banky a italského premiéra Maria Draghiho. Od jejího vydání uplynuly téměř dva roky. Posunulo se za tu dobu něco?

Napříč EU sílí tlak na snižování cen elektřiny pro energeticky náročné podniky a první konkrétní kroky už od začátku letošního roku zavedlo například Německo. Snížilo daň z elektřiny pro zpracovatelský průmysl na unijní minimum a stát zároveň dotuje provozovatele přenosových soustav, což vedlo zhruba k polovičnímu poklesu síťových poplatků pro průmysl.

V Česku mezitím vláda zrušila poplatek za obnovitelné zdroje.

To se ale týká plošně všech. Od zástupců českého průmyslu však slyšíme, že bez aktivnější politiky státu, podobné té německé, bude tuzemský průmysl dlouhodobě znevýhodněn. Takže se dá čekat, že debata o podobných nástrojích bude v Česku pokračovat. Podnikům mohou pomoci i zmiňované víceleté kontrakty. Dlouhodobě predikovatelné ceny mohou evropskému průmyslu vrátit větší jistotu i konkurenceschopnost.

Vstoupili jste na český trh zhruba před rokem a půl. Jak se vám daří získávat nové zákazníky?

Nejprve jsme se zaměřili na velké firmy a průmyslové firmy. Zajišťujeme i plyn pro další dodavatele, jako je například Centropol. Nově se chceme více zaměřit na malé a střední podniky. Právě ty často postrádají dostatečné znalosti energetického trhu, protože na rozdíl od velkých průmyslových firem nemají vlastní energetické specialisty. Zároveň ale nemají ani legislativní ochranu, kterou mají domácnosti. Podle průzkumu, který jsme si nechali zpracovat od agentury STEM-MARK, postrádají odbornou podporu, chybí jim individualizované nabídky. Řada z nich dostane jen univerzální ceníkové nabídky, které však neodpovídají jejich reálné spotřebě. Firmy často řeší i nepřehledné vyúčtování nebo složité smluvní podmínky. Takže bychom jim chtěli nabídnout podobný servis, jako nabízíme velkým průmyslovým společnostem.

MET Group před časem oznámil, že si staví vlastní tanker na LNG. Jak jste daleko?

Naše loď je už ve výstavbě a do provozu by měla být uvedena v roce 2027. Pro trh je to významný krok, i když globální flotila se poměrně rychle rozšiřuje. Ve světě je nyní zhruba 780 lodí přepravujících LNG, takřka dvakrát více než před deseti lety. Dalších 320 lodí je objednáno nebo ve výstavbě. Nicméně tankerů na přepravu ropy je nyní více než 12 tisíc. Díky vlastní lodi chceme posílit kontrolu nad celým dodavatelským řetězcem.

Je stavba vlastní lodi signálem nedůvěry v současný trh přepravy LNG?

Ne. Bereme to jako přirozený krok v rámci další integrace našeho podnikání. Stejně jako investujeme do vlastní výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, bateriových úložišť nebo paroplynových elektráren, chceme mít pod kontrolou jednu z hlavních částí plynárenského řetězce.

Jak přesně?

Máme dlouhodobě zajištěné dodávky LNG mimo Evropu. Například desetiletý kontrakt se společností Shell a dvacetiletou spolupráci se společností CommonWealth LNG. Další LNG dovážíme z Afriky a Asie, kde posilujeme aktivity prostřednictvím naší pobočky v Singapuru. Současně máme rezervované kapacity zpětného zplyňování v Německu, Chorvatsku a Španělsku. Pro posílení bezpečnosti dodávek využíváme také zásobníky v Německu, koupili jsme tamního provozovatele KGE. S lodí navíc získáme kontrolu i nad přepravou LNG po oceánech.

Kde se loď staví?

Lodě na přepravu LNG dnes dokážou ve velkém stavět v podstatě jen dvě země: Čína a Jižní Korea. Ta naše se staví v Číně.

Bude mít pevně danou trasu?

Primárně má pokrývat naše dlouhodobé kontrakty, ale konečné nasazení bude záležet na situaci na trhu. Může tedy kombinovat stabilní přepravu pro vlastní potřeby i flexibilní obchodní využití.

Zvažujete investice do vlastních výrobních kapacit také v Česku?

Zajímavým projektům v Česku jsme otevření, ať už jde o obnovitelné zdroje nebo paroplynové elektrárny. Preferujeme ale spíše akvizice či projekty připravené k výstavbě než development od nuly.

Jakou roli tedy bude hrát zemní plyn v české energetice?

V Česku i v Evropě bude plyn klíčovou součástí energetické transformace. Postupně odstavujeme uhlí, ale ten výkon musíme něčím nahradit. Část pokryjí obnovitelné zdroje a jádro, ale plyn má jednu zásadní výhodu: moderní paroplynové elektrárny umí velmi rychle reagovat na výkyvy v síti. A právě to bude s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů čím dál důležitější. Když nefouká a nesvítí, potřebujete stabilní a flexibilní zdroj. Proto věřím, že plyn bude ještě minimálně jednu až dvě dekády fungovat jako přechodové palivo s výrazně nižší emisní stopou než uhlí.

Evropa je ale vůči fosilnímu zemnímu plynu stále poměrně skeptická. Myslíte, že se politický pohled ještě změní?

Nakonec převládne pragmatismus. Variant totiž není tolik. Uhlí končí a velcí hráči na trhu sami říkají, že některé zdroje ekonomicky nedávají smysl už dnes. Jak jsme se bavili, Evropa zároveň potřebuje energetiku, která bude nejen čistější, ale i stabilní a cenově konkurenceschopná. A právě v tom má plyn pořád silnou pozici.

Nemůže se stát, že obnovitelné zdroje časem plynové elektrárny vytlačí podobně, jako dnes vytlačují uhlí?

Dlouhodobě se to stát může a asi se to i stane. Ale nebude to otázka několika let. Čím víc obnovitelných zdrojů budeme mít, tím méně hodin budou plynové elektrárny v provozu. Jenže stále budou potřeba ve chvílích, kdy výroba z větru a slunce nestačí. A právě tehdy budou pomáhat stabilizovat síť i ceny elektřiny. A to je pro energetiku budoucnosti zásadní.