Klienti někdy nechápou, že nejsem šílená sousedka či hysterická matka, kterou znají z videí, popisuje právní influencerka

Profil Právo s mámou na Facebooku, Instagramu i TikToku je plný zábavných scének. Patří Zuzaně Sorokáčové, která v nich na běžných životních situacích představuje srozumitelnou formou složité právní otázky. Má už zhruba čtvrt milionu sledujících. Majitelka účtů na sociálních sítích obsah produkuje a spolu s manželem, advokátem Pavlem Sorokáčem, v nich také účinkuje. V rozhovoru pro týdeník Ekonom vysvětluje, proč mají její videa úspěch i u lidí, kterým právo přijde příliš složité a formalistické, i jak obtížné je propojit profesi právničky a influencerky.

Kde se vzal nápad otevírat právní otázky pomocí krátkých skečů?

Původně to byl nápad manžela, který vnímal aktivitu Čechů na sociálních sítích. Proto na nich chtěl představit naši advokátní kancelář a zároveň i dělat určitou právní osvětu. Držel se toho nápadu dlouho a já na začátku odolávala, ale pak jsem si uvědomila, že opravdu nastal ten čas. Koupila jsem si mikrofony s tím, že se tomu budu věnovat. Ale na začátku jsem vůbec neměla představu jak. Nevěděla jsem, co mám ve videích říkat a dělat či jak je pak sestříhat. A neměla jsem kolem sebe nikoho, kdo by mi řekl, co funguje a co naopak ne. Byla jsem hozená do vody a musela začít plavat. Když se podíváte na první zveřejněná videa, mají úplně jinou podobu než ta z dnešní doby. Nešlo o scénky, ale o klasické představení nějakého právního problému.

Jak se formát vyvinul do nynější podoby?

Ukázalo se, že prvotní koncepce nedokáže oslovit větší počet lidí. Proto jsem přišla s nápadem, že by videa na sociální sítě šla dělat formou hrané scénky. Ptala jsem se na to přátel a okolí a dostala kladné reakce. Muž navrhoval, že to můžeme vyzkoušet prvního dubna jako apríl, ale přesvědčila jsem ho, že není nač čekat. V prvním skečovém videu jsem vystupovala sama se sebou. Ohlasy na sítích ukázaly, že to funguje. Později jsem zjistila, že bych ve scénkách potřebovala druhou postavu. Díky tomu se přidal manžel a dodnes ve videích pravidelně vystupuje.

Byla pozitivní odezva okamžitá?

Ano. Během tří hodin jsem viděla úplně jiný počet zhlédnutí než u dřívějších standardních příspěvků. Pochopila jsem, že takhle vlastně sociální sítě fungují. Když jde člověk na Instagram, očekává humor a odlehčení. S nadsázkou zpracované situace, které jsou v reálném životě běžné, mají velký potenciál zaujmout. Neznamená to ale, že jsem hned měla recept na úspěch. Koncept jsem postupně dopilovala do dnešní podoby.

Vím o manželových obavách z reakcí ostatních právníků. Naplnily se?

Naopak, odezva byla veskrze pozitivní. Manželovi kolegové nás sledují a podporují a vždy se hrozně těší, co vyjde nového a jak to zpracujeme. Ale určitě existuje i mnoho právníků, kteří to takto dobře vnímat nemusí. Pořád platí, že právo má trochu speciální postavení a je vnímáno jako něco formálního, vážného a konzervativního. 

Víte třeba o jiných právnících, zahraničních či tuzemských, kteří by právo popularizovali podobně jako vy?

Přiznám se, že paradoxně jako uživatel nejsem na sociálních sítích příliš aktivní, takže nevím jistě. Na žádný podobný zahraniční profil jsem nenarazila, což ale nemusí znamenat, že neexistuje. Sleduji dva české kolegy, ale ti se zabývají úplně jinými oblastmi práva než my. Ale obecně si myslím, že podobných profilů bude přibývat. Dnes máme podle mého názoru v rámci České republiky největší základnu sledujících, ale domnívám se, že to do budoucna více uchopí mladší generace, která dá fungování právníků na sociálních sítích nějakou novou podobu.

Na sítích vystupujete pod značkou Právo s mámou. Co symbolizuje?

Úplně jednoduše to, že jsem hlavně máma. Role mámy je pro mě natolik důležitá a silná, že se mnou rezonovala i při vytváření názvu. Ale viděla jsem v tom i symboliku formy, jakou jsem chtěla mluvit k lidem. Chtěla jsem, aby vnímali, že právo není jenom strohý a formální nástroj, ale že je součástí běžného života. Proto jsem jako průvodce zvolila mámu, která je otevřená a vřelá. Vyjadřuje: „Ano jsem tu pro vás a můžete mi věřit.“ Pokud bych zvolila nějaký obecný název jako třeba Právo online, nebylo by to nikdy pro sledující tolik osobní a zajímavé.

Foto: Honza Mudra

Je obtížné v krátkém videu udržet téma v praktické a pochopitelné rovině a zároveň zachovat terminologickou přesnost, která je pro právo typická?

Je to na tvorbě ta nejtěžší věc. Například nedávno mi příprava na jedno video na zhruba čtyřicet vteřin zabrala přes šest hodin právě z důvodu snahy o co největší přesnost a srozumitelnost. Zjistila jsem ale, že si mohu pomoci popiskem k videu, kde může být informace podaná přesněji. V hrané scénce je praktické řešení dané situace a v popisku je případně uvedena právní věta nebo argumentace. Je třeba si ale uvědomit, že video je pouze obecný rozbor. Všechny různé proměnné, které specifické životní situace do toho problému přinášejí, není možné zpracovat ve dvacetivteřinovém videu. I proto vznikly audionahrávky, které jsou k dispozici na mých webových stránkách. Díky nim je možné situaci představenou ve videu rozebrat v širších souvislostech a dodat kontext pro různé situace.

Rekrutují se z diváků klienti vaší advokátní kanceláře?

Opravdu to tak funguje. Někdy to trvá déle, ale obecně platí, že čím déle sledujete, tím více získáváte důvěru. Někdy je hrozně zvláštní, jakým způsobem vás klient osloví a jak moc je ovlivněn projevem, který mám ve videu, když hraju roli. Někdy se stane, že klient na základě videí dospěje k závěru, že nejen vím, o čem mluvím, ale že mám i vlastnosti, které mu mohou v řízení pomoci, i když to tak třeba v realitě není. Jsem ráda, že při dnešním rozhovoru mohu mluvit více o sobě a ukázat, že jsem někdo jiný než hysterická matka či šílená sousedka z videí.

Stává se vám často, že vás diváci zaměňují za vaše postavy?

Vždy jsem si myslela, že když nějaký herec vypráví o tom, že ho někdo zastaví na ulici a vyčítá mu, jak se jeho seriálová postava zachovala, přehání. Nyní to ale zažívám na vlastní kůži. Například se mi stalo, že přišla klientka a na úvod řekla, že se omlouvá, ale že situaci, kterou viděla v mém videu, vnímá úplně jinak, než jak ji vnímala moje postava. Ne každý odběratel mého kanálu sleduje i příspěvky, které se týkají mého běžného života a ukazují, že jsem normální člověk. Část mých diváků je prostě přesvědčena o tom, že jsem chodící vyvolávač konfliktů, kterého znají ze scének.

Chtějí po vás diváci v komentářích konkrétní právní rady?

To se stává velice často. Já na takové komentáře nereaguji. Není možné dávat právní rady na základě krátkého komentáře na Facebooku. Nemáte dostatek informací o daném problému, nehledě na to, že komentující to většinou popisuje ze svého pohledu, což nemusí být objektivní popis situace. Když máte klienta na schůzce, tak zjistíte, že je tam mnohem více věcí, které se musí řešit a které si ten člověk v první chvíli třeba ani neuvědomuje. Nicméně mě někdy takový komentář inspiruje, abych vytvořila příspěvek, který se podobnou otázkou zabývá. Videa ale nikdy nezpracovávají anonymizované cizí kauzy, jde o abstraktní situace.

Kde berete další zdroje inspirace pro videa?

Často ve své praxi. Díky otázkám klientů třeba zjistím, že něco, co mi připadá jako běžné a jasné, je pro neprávníky zajímavé, jelikož se s danou situací v životě často setkávají a nevědí, jaká mají práva a povinnosti. Kromě toho nacházím inspiraci i v publikované soudní judikatuře. Jiné nápady na videa přicházejí i v souvislosti s tím, jaké situace řeším v osobním životě já, moje rodina či přátelé. Výhodou je, že právo se nějakým způsobem dotýká takřka všech životních situací, takže studnice témat je takřka nevyčerpatelná. Už jsem ale zažila i období, kdy jsem si říkala, že mě nic nenapadá. V těch chvílích mě ale podržel manžel a nasměroval mě na nějaké zajímavé téma, nebo mi naopak řekl, ať si od toho na chvíli odpočinu. Je fajn, že jsme na to dva.

Tematicky se zaměřujete hlavně na rodinné právo, sousedské spory a pracovní právo. Proč právě tento výběr? Zvažujete přidat i nějaká další právní odvětví?

Naše kancelář má generální praxi, nicméně daná odvětví jsem zvolila kvůli tomu, že sociální sítě jsou hlavně o vztazích. Snažím se vybírat to, co lidi zajímá a co ve svých životech řeší. Třeba založení společnosti tolik nezaujme, jelikož ho řeší jen málokdo. Zkoušeli jsme i videa o přestupcích. Ta sice měla slušné počty zhlédnutí, nicméně ne tak vysoké jako ty o sousedských sporech či rodinných vazbách. Určitě se ale chceme posunout dál. Manžel, který se specializuje na trestní právo, navrhuje zařadit i videa o něm. Věřím, že když se zpracuje zajímavě, může to fungovat. Je to ale něco, na co bych už asi potřebovala větší tým lidí.

Ve vašem popisu vypadá prostředí sociálních sítí idylicky. Setkáváte se i s hanlivými komentáři?

Téměř každý den. Nejčastěji na Facebooku, kde je to bohužel běžný kolorit. Má to různou intenzitu od vulgárních nadávek po otázky typu: „Kdy už tě přejede auto?“ Je ale třeba odlišovat tyto hejty od slušné a zdravé kritiky, která může člověka posunout. Například když jsem s videi začínala, měla jsem u příspěvků komentáře, že mluvím jako had a že jsem taková pomalá. To mi pomohlo, protože sama sebe jsem tak nevnímala. Kritické oko vám řekne, kde děláte chybu a kde máte prostor pro zlepšení.

Hraní postav před kamerou asi není běžnou činností právníka. Co pro vás bylo v tomto ohledu nejtěžší?

Musela jsem se naučit, jak se kameře otevřít. Ukázalo se, že stát před kamerou je něco úplně jiného než stát před soudem. Nešlo o to, že bych z ní měla strach, problém byl v tom, že jsem nedokázala projevit potřebnou emoci. Natáčela jsem se sama a mluvila do prázdna, což vyjádření zamýšlených pocitů ztěžovalo, a trvalo dlouho, než jsem se to naučila. Žádný trénink techniky mluvení za sebou zatím nemám, nicméně platí, že člověk na sobě musí pořád pracovat. Uvidíme, kam se posuneme dál.

Vnímáte se dnes spíše jako právnička aktivní na sociálních sítích, nebo jako právnička a influencerka?

Od doby, co jsem se na finančním úřadě oficiálně zaregistrovala jako tvůrce, jsem si uvědomila, že pozici influencerky skutečně mám. Určitě se za to nijak nestydím. Mám pocit, že veřejnost nevnímá úplně přesně, co ta profese obnáší. Je to skutečná tvůrčí činnost. Musíte vymyslet scénář, odehrát ho, výsledek pak sestříhat a následně ho předložit sledujícím. Obě své profese ale musím důsledně oddělovat. Jako influencerka můžu sdílet i svůj osobní život, ale zároveň musím důsledně zachovávat mlčenlivost o své právní praxi. To je alfa omega všeho. Samozřejmě nebudu na síti nikdy řešit kauzy svých klientů ani jiné detaily z činnosti naší advokátní kanceláře. Profese právničky zároveň znamená, že velmi často přemýšlím nad tím, co zveřejním a jak to budu prezentovat. 

A jakým směrem plánujete svou kariéru posouvat v budoucnu?

Mám pocit, že rosteme, já i manžel. Původní představy ohledně propagace naší advokátní činnosti se za ten rok a půl, co jsme na internetu, vyvinuly. Nově vedle videí na sociálních sítích nabízím na webových stránkách komplexnější zpoplatněné audionahrávky a vzory právních dokumentů. Ten formát předávání informací se tedy vyvíjí a nákupy na mém webu ukazují, že zájem o tyto služby je. Plánuji tedy tuto nabídku rozšiřovat a uvidíme, jak to bude s našimi sledujícími rezonovat.