Hudba jako legální doping. Vhodně zvolený song zvýší sportovní výkon až o pětinu

Tenistka Serena Williamsová prý před každým zápasem poslouchala skladbu „Flashdance…What a Feeling“ od Irene Cara, protože jí pomohla načerpat sílu a psychicky se připravit na nadcházející výzvy. Při tréninku si zase ráda pouštěla písničky „Stronger (What Doesn’t Kill You)“ od Kelly Clarkson a „Just Give Me a Reason“ od P!nk. Jiná úspěšná tenistka Naomi Osaka zase tvrdila, že pro její úspěch na US Open v roce 2018 byli klíčoví hudebníci Eminem a Nicki Minaj.

Člověk nemusí být elitní sportovec jako Williamsová nebo Osaka, aby věděl, že vhodně zvolená písnička dokáže nabudit a motivovat. Ostatně, o cvičení za doprovodu hudby máme záznamy již v celém starověkém řeckém a římském světě, a to od dob básníka Homéra (kolem roku 800 př. n. l.). Dokáže ale hudba skutečně vylepšit i náš samotný sportovní výkon?

Nadopovat se notami

Psychologové a vědci zabývající se sportem se této otázce věnují už několik dekád a někteří z nich jsou přesvědčeni, že hudba je v podstatě „legální doping“. Potvrzuje to i nejnovější vědecký příspěvek do této diskuse, výzkum finské Univerzity v Jyväskylä. Ukázal, že když si lidé sami vyberou playlist k tréninku, může to zvýšit jejich vytrvalost téměř o pětinu. A to bez toho, aby se jim cvičení zdálo náročnější.

Účastníci experimentu šlapali na stacionárních kolech a poslouchali přitom své oblíbené písničky, v tempu 120–140 úderů za minutu. Ve srovnání s cvičením v tichu vydrželi v průměru o téměř šest minut déle, než dosáhli vyčerpání. Hlavní autor výzkumu Andrew Danso z univerzitního Centra excelence pro hudbu, mysl, tělo a mozek vysvětluje praktický dopad: „Hudba, kterou si sami vyberete, nezmění vaši fyzickou kondici, jednoduše vám pomůže snášet dlouhodobou zátěž déle.“

Jak je možné, že pouhé tóny v uších ovlivňují svalovou výdrž? Odpověď leží v neurobiologii a v tom, jak náš mozek zpracovává signály únavy. Když intenzivně cvičíme, svaly posílají do mozku signály o bolesti, hromadění laktátu a vyčerpání. Hudba však funguje jako výkonný filtr. Tím, že obsadí kapacitu nervové soustavy, efektivně „přehluší“ zprávy o únavě. Sportovec pak subjektivně vnímá zátěž jako méně náročnou, i když jeho tělo pracuje na maximum.

Studie přitom zdůrazňují, že nejvyšší nárůst výkonu nastává u hudby, která se nám líbí. Když slyšíte svou oblíbenou skladbu, mozek zaplaví dopamin – hormon odměny a motivace. Tento chemický impuls nejen zlepšuje náladu, ale také aktivuje motorickou kůru mozku, která dává svalům povel k akci.

Cvičme v rytme

Jak dokládá výzkum sportovního psychologa Costase Karageorghise, který se tímto tématem zabývá několik dekád, poslech hudby zlepšuje výkon i prostřednictvím takzvané rytmické synchronizace. Lidské tělo má přirozenou tendenci přizpůsobovat své vnitřní rytmy – tepovou frekvenci, dech a frekvenci kroků – vnějším podnětům. Pokud posloucháte hudbu v tempu 120 až 140 úderů za minutu, vaše tělo se začne pohybovat efektivněji. Vědci zjistili, že při synchronizaci pohybu s rytmem klesá spotřeba kyslíku. Pohyb se stává „metronomicky“ přesným, což eliminuje drobné energetické ztráty vznikající při nepravidelném tempu.

Vědci navíc přišli na to, že pohyb v synchronizaci s hudbou může zvýšit uvolňování endorfinů, což by mělo zvýšit prahovou hodnotu bolesti. To může být obzvláště patrné v lekci, kde lidé cvičí s ostatními a společně dosáhnou jakési společné euforie.

Tato opojná kombinace fyziologických a psychologických změn zřejmě vede k dramatickému zvýšení vytrvalosti – podobně jako u látek zvyšujících výkonnost. V roce 2012 Peter Terry z University of Southern Queensland v Austrálii nechal 11 elitních triatlonistů běhat na běžeckém pásu, přičemž poslouchali různé skladby. Zjistil, že jejich vytrvalost – měřená časem, za který dosáhli vyčerpání – se zvýšila téměř o pětinu, když běhali v synchronizaci s rytmem skladby, ve srovnání s pokusy, kdy cvičili v tichu.

Zajímavé je, že podle některých studií zlepšuje poslech hudby sportovní výkon, nejen pokud jde o výdrž, ale i v jiných aspektech. Jak třeba vyplývá ze studie zabývající se vlivem hudby na basketbalistky, hráčky, které trénovaly za doprovodu klasické hudby, si oproti těm, které trénovaly bez hudby, zlepšily jak svou pohyblivost, tak přesnost při střelbě trestných hodů. Podobně ve studii zabývající se vlivem klasické hudby na trénink gymnastů a skokanů na trampolíně bylo zjištěno, že u těch, kteří trénovali za doprovodu klasické hudby, došlo k výraznému zlepšení rovnováhy.