Máme unikátní zkušenosti z energetiky, dopravy a komunikací, říká advokát Stehlík

Pro úspěch v advokacii je mimo jiné důležité, aby si každý začínající právník našel svou specializaci. Špičkové kanceláře, které chtějí uspět v národním i mezinárodním měřítku, na ně sázejí, stejně jako na spolupráci se zahraničními kolegy. „Zároveň je potřeba, aby advokát rozuměl širšímu kontextu poradenství, které poskytuje. Nestačí znát dobře právo. Musí vědět, jaká rizika klient ve svém byznysu řeší, aby z něj cítil, že situaci chápe,“ vysvětluje Vít Stehlík, řídící partner pražské kanceláře White & Case, která letos slaví třicet pět let na českém trhu. V rozhovoru pro týdeník Ekonom hovoří mimo jiné i o vysokém potenciálu střední a východní Evropy a o tom, že bez spolupráce nelze ve špičkovém právním byznysu uspět.

Jak se advokát stane specialistou na energetické právo?

Když jsem nastoupil do kanceláře, dostavoval se Temelín a zároveň se začalo privatizovat plynárenství, takže jsem vlastně rovnou vstoupil do energetického práva a začal nasávat témata s ním spojená. Vliv ale určitě hrálo i rodinné zázemí, jelikož můj pradědeček, dědeček i otec se nějakým způsobem v energetice pohybovali. Pradědeček se podílel na výstavbě vodních elektráren na Labi a následně se usadil v Nymburce, kde založil rodinu. Dědeček na něho navázal jako správce rozvodné sítě pro Nymburk a otec se například podílel na projektu odsíření uhelných elektráren ČEZ a také na již zmiňované dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Ačkoliv na rozdíl od svých předků nemám technické vzdělání, k energetice mám velmi pozitivní vztah. Zájem o ni mne motivoval k exkurzím na nejrůznější energetickou infrastrukturu. I dnes mám ve zvyku, když začínáme s nějakým novým projektem, podívat se na místo, kde má stát nebo stojí, abych měl o něm dobrou představu. Takže primární zaměření pro mne bylo zcela jasné a ještě jsem k tomu přidal zkušenosti se sporovou agendou, která v rámci infrastrukturních projektů tu a tam přirozeně vyvstává.

Je projekt, na kterém jste pracoval a na který si často vzpomenete?

Jeden je velmi blízký mému srdci. Jedná se o dostavbu slovenské jaderné elektrárny Mochovce, na níž pracujeme již 18 let. Na projektu jsme myslím zažili téměř vše kromě nějakého formálního sporu, což tak snad i zůstane. Je to velmi komplexní projekt, který pro nás začal náročným a více než rok trvajícím vyjednáváním smluvní dokumentace týkající se dodávky části jaderného ostrova. Zastupovali jsme dodavatele, společnost Škoda JS, a na druhé straně stály Slovenské elektrárne, současný provozovatel elektrárny. Dnes je hotový třetí blok a pracuje se na spuštění čtvrtého. Bylo nesmírně zajímavé vidět realizaci takto komplexního projektu. Právní podporu jsme poskytovali po celou dobu s tím, že její podoba se lišila podle fáze dostavby, ve které jsme se zrovna nacházeli. Tato spolupráce ještě zvýšila můj obdiv k jadernému průmyslu, jelikož v praxi vidím, jak sofistikovaný obor to je a jak velký důraz klade na bezpečnost.

Věnuje se energetickému právu nyní více právníků?

Určitě jde o odvětví na vzestupu. Reagují na to i právnické fakulty. Na pražské je předmět, který se věnuje energetickému, hornímu a atomovému právu. V Brně existuje dokonce samostatné oddělení energetického práva. My jako kancelář rovněž pořádáme pro studenty semináře s tímto zaměřením. Je o ně zájem. Z mého pohledu je to jen dobře, protože energetika tu s námi bude do konce civilizace. Jde o strategické odvětví, které ovlivňuje ekonomiku a je nezbytné pro fungování společnosti. Aby mohlo dobře fungovat, je nutné zajistit fungování všech souvisejících procesů, včetně těch vzdělávacích.

Je současným trendem v advokacii spíše specializace na konkrétní odvětví?

Určitě. Vidíme to jak u českých, tak u mezinárodních kanceláří. Souvisí to s mírou komplexity právního řádu. Legislativy je prostě násobně více než v devadesátých letech a stále narůstá. Dnes už podle mého názoru není dost dobře možné, aby jeden advokát obsáhl na dostatečně odborné úrovni všechny oblasti obchodního práva. Není to totiž jen věc znalosti práva, jde i o odhad některých situací, prevenci a obecně oborovou zkušenost, která přesahuje platné právo. Doplnil bych ale, že z hlediska vývoje advokáta užší specializace dává smysl až po nějaké době. Myslím, že je naopak zdravé, když se jako koncipient na začátku kariéry dostane do styku s širší škálou právních otázek. Pomůže to nejen u advokátních zkoušek, ale i v samotné praxi.

Pro vás byla advokacie vždy jasnou volbou? 

Určitý poměrně krátký čas na gymnáziu jsem uvažoval o medicíně, ale byl jsem na humanitní větvi a říkal jsem si, že mám vůči spolužákům, kteří studovali na přírodovědné větvi, trochu handicap. Na konci gymnázia jsem přemýšlel i o studiu historie, jelikož jsme měli skvělého učitele dějepisu, kterého jsem si moc vážil a který mi to doporučoval. Nakonec jsem se rozhodl pro práva i kvůli tomu, že mi to dávalo větší smysl z hlediska budoucího uplatnění. A pak na fakultě mi advokacie přišla jako přirozená cesta.

Ve White & Case působíte od roku 1999. Začínal jste jako student a vypracoval se až do pozice řídícího partnera. Je to výhoda?

Nemusí být nutně velká. Znalost různých pozic se dá do značné míry získat i v jiných kancelářích. Podstatnější je, že dobře znám své vrstevníky, kteří jsou dnes na seniorních pozicích, nebo dokonce působí v nejužším vedení firmy. Usnadňuje mi to komunikaci věcí, které jsou důležité pro naši pražskou kancelář. Když jsme u studentských let, musím podotknout, že se svět v této oblasti posunul, a to dobrým směrem. Když dnešní nastupující stážisty srovnám se svými studentskými lety, vidím poměrně velký rozdíl ve všeobecném rozhledu a efektivitě. Přisuzuji to i zlepšení kvality právnických fakult, které se více zaměřují na praxi.

V čem se za tu dobu firma změnila?

Největší změnou je vnitřní organizace firmy. Dnes jsme primárně řízeni na základě jednotlivých praxí. Máme celosvětové i regionální skupiny, které se zaměřují například na akvizice, financování, infrastrukturní projekty, kapitálové trhy či sporovou agendu. Díky tomu je know-how koncentrováno tak, že přesahuje hranice jednotlivých poboček. V době mého nástupu toto dělení formálně neexistovalo. Prakticky vše bylo řízeno v rámci jednotlivých poboček, i když se samozřejmě zkušenosti sdílely. Z mého pohledu ale potenciál globální firmy nebyl využit naplno. Změny pomohly lepší organizaci práce, díky čemuž vidím zlepšení i v oblasti rovnováhy mezi osobním a pracovním životem. Hlavní úkol pro partnery, získávat nové klienty, stále platí, ale zároveň je dnes nutné být špičkou v oboru.

Se kterými pobočkami jste nejvíce propojeni? 

Nejvíce spolupracujeme s tou v Londýně. Navzdory brexitu zůstalo anglické právo významné i na našich trzích. Často je voleno jako rozhodné právo pro nejkomplexnější a největší transakce. Londýn zároveň zůstává obchodním centrem, kde se koncentrují velké firmy a kapitál. Často spolupracujeme i s Varšavou díky tomu, že se rozšiřuje spolupráce mezi českými a polskými firmami. Kvůli německé i české klientele spolupracujeme s pobočkami ve Frankfurtu, Düsseldorfu či Berlíně. Významné jsou pro nás i Paříž a Stockholm, a to zejména proto, že jsou sídlem renomovaných mezinárodních rozhodčích soudů, jejichž služeb naši klienti využívají. A opomenout samozřejmě nemohu Brusel, který je klíčový kvůli unijní legislativě. Mimo Evropu pak spolupracujeme například s pobočkami ve Spojených státech, jelikož mnozí čeští klienti tam chtějí expandovat.

Může dnes na nejvyšší úrovni uspět advokátní kancelář, která je ryze lokální?

Lokální kancelář funguje tak, že se snaží co nejvíce uspět na domácím trhu, případně se pokouší navázat kontakty s těmi globálními zahraničními kancelářemi, které na daném trhu nemají zastoupení. Díky tomu mohou do určité míry konkurovat nadnárodním firmám. V praxi s lokálními kancelářemi soutěžíme o čistě domácí zakázky, ale u těch mezinárodních, na které se zaměřujeme primárně, je potkáváme méně. Na českém trhu vidíme jiný zajímavý fenomén. V posledních deseti letech pozorujeme úbytek velkých mezinárodních firem. Souvisí to s velikostí českého trhu právních služeb, která nemusí být pro některé hráče dostatečná. My se jako pražská kancelář v rámci naší globální sítě staráme i o zakázky v oblasti střední a jihovýchodní Evropy. To je další z podstatných změn, které se u nás udály a které nás odlišují od konkurence. Řešíme a zastřešujeme projekty zejména na Balkáně a někdy i ve vzdálenějších státech, jako je například Uzbekistán. I díky tomu, že máme toto regionální zaměření, máme dostatečnou velikost pro náš obchodní model.

Kam byste chtěl, aby se vaše kancelář v příštích pěti letech posunula?

Rád bych, abychom zvýraznili náš otisk ve střední a jihovýchodní Evropě. Pokud válka na Ukrajině neskončí nějakým velice nepříjemným výsledkem, který by ovlivnil region jako celek, má velký potenciál. Zejména v oblasti obnovy a rozvoje infrastruktury nejrůznějšího typu. Zároveň bych si přál, abychom v každé z našich specializací byli pro klienty tou nejlepší možností. To se nám v principu daří, ale vnímali jsme určité rezervy například v oblasti sporové agendy, tedy litigací, arbitráží a podobně. Byl bych tedy rád, aby nebylo žádných pochyb, že jsme i v této oblasti v první lize. A obecně, pokud budeme k výzvám přistupovat jako doposud, tak věřím, že zůstaneme klíčovými hráči na trhu, budou u nás chtít pracovat nejlepší právníci a uspějeme v soutěži o relevantní mandáty s lokálními i ostatními mezinárodními kancelářemi.

A vaše osobní ambice do nadcházejícího období? 

Před téměř dvaceti lety jsme ve firmě vytvořili skupinu specializovanou na energetické a infrastrukturní projekty, která dnes v pražské pobočce čítá deset právníků s unikátními zkušenostmi prakticky ze všech oblastí energetiky, dopravní infrastruktury a telekomunikací. Rád bych v ní byl dále aktivní a přispěl k jejímu další rozvoji. Myslím si, že o výzvy nebude vzhledem k neustále se zrychlujícímu tempu změn nouze, což bude mimochodem platit pro všechny naše praxe. Zároveň mi není lhostejné, jak u nás funguje právní stát v praxi, proto jsem zhruba před šesti lety přijal roli člena rozkladové komise při Energetickém regulačním úřadu. Musím říct, že mne práce v komisi naplňuje, a to především díky skvělým kolegům v ní a jejímu tajemníkovi. Pokud bude Rada ERÚ s mojí prací spokojená, rád bych v této roli pokračoval.

Máte nějakou radu pro začínající advokáty?

Aby byl advokát úspěšný, musí se umět rychle učit a pochopit, že adaptace na změny je přirozenou součástí řemesla. Že dokončením studia či složením advokátních zkoušek nic nekončí. Zároveň je potřeba, aby rozuměl širšímu kontextu poradenství, které poskytuje. Nestačí znát dobře právo. Musí vědět, jaká rizika klient ve svém byznysu řeší, aby z něj cítil, že situaci chápe a rizika i vzniklé problémy vnímá jako své. Pokud bych měl dát nějakou osobnější radu, týkala by se toho, že advokacie není sprint, ale běh na delší trať, který se nedá zásadně zkrátit. Ve všech oblastech, které jsou pro advokáta důležité, ať už jde o znalosti, či důvěru klienta, si zkušenosti musí každý postupně odpracovat. Je důležité mít trpělivost, otevřenou mysl a zároveň si včas najít správnou specializaci. Každý právník má na něco nadání, ale odhalit ho rychle a přesně je dovednost sama o sobě. A v neposlední řadě nezapomínat na to, že jde o týmovou práci. Jenom týmový hráč je schopen v advokátním kolektivu dlouhodobě fungovat a získat respekt.