Modrý límeček místo bílého. Vysokoškoláci se houfně rekvalifikují na řemeslníky

Počet účastníků rekvalifikačních kurzů podle Úřadu práce stoupá. Zájem je nejen o ty věnující se rozvoji digitálních dovedností, ale také o tradiční řemesla. Chodí na ně i vysokoškoláci, které jejich práce už nenaplňuje nebo ji ve svém oboru nemohou sehnat. Řemeslníků je naopak nedostatek a ti šikovní si mohou slušně vydělat. Do změny profese přitom žene lidi i strach z AI. „Řemeslníka opravdu žádný robot nenahradí,“ říká ředitel Akademie řemesel Praha – Střední školy technické Drahoslav Matonoha.

Na kurzy lze získat dotace od úřadů práce, ty ale od ledna zpřísnily podmínky pro jejich získání.

Angličtinář elektrikářem

Martin Bureš z Jindřichohradecka učil ve škole angličtinu, od ledna se ale živí jako elektrikář. Chtěl změnu. K přihlášení do rekvalifikačního kurzu ho inspiroval bratranec jeho ženy, který stejný proces absolvoval před rokem. A také to, že stavěl dům. „Zabil jsem dvě mouchy jednou ranou. Jednak jsem si v domě mohl natáhnout elektřinu sám a díky mistrovi, který mě vzal pod svá křídla, se řemeslu dál věnuji,“ popisuje. Finančně si mírně polepšil, o zakázky díky zkušenému mistrovi s kontakty nemá nouzi.

Lidí, kteří se na řemesla hlásí až v průběhu své kariéry, podle organizátorů rekvalifikačních kurzů přibývá. A mění se i profily uchazečů. „Pracuji tu už 25 let, dříve se hlásili hlavně lidé s nedokončeným základním nebo středoškolským vzděláním. Dnes jsou to čím dál častěji i vysokoškoláci a středoškoláci,“ uvádí Pavlína Šoborová, vedoucí úseku služeb Střední školy stavební a dřevozpracující z Ostravy‑Zábřehu.

Trend potvrzuje i ředitel Střední odborné školy Jarov Miloslav Janeček. Na kurzy se hlásí lidé, kteří ve svém oboru nenachází dostatek pracovních příležitostí nebo je například jejich administrativní práce nenaplňuje a chtějí se živit rukama. Další skupinou jsou pak ti, kteří už řemeslo dělají, ale potřebují k tomu formální doklad, aby si mohli založit živnost.

Podle informací ze škol posiluje zájem nedostatek řemeslníků a velká poptávka po nich. „V poslední době se čím dál více setkáváme s tím, že musíme zájemce o rekvalifikace zapsat do pořadníků na další rok. Velký převis poptávky máme například u kurzů kamnář a obkladač,“ doplnil Janeček. Právě kamnáři jsou podle Šoborové oblíbení i v Ostravě‑Zábřehu. Kurzy se konají jednou za rok, ten letošní zrovna končí a na následující rok už mají skoro plno.

Pořadníky zavádí Matonoha z Akademie řemesel Praha a Střední školy technické. Největší zájem je u nich o rekvalifikaci na elektrikáře. „Elektrikářských kurzů bychom mohli pořádat i 20 ročně, lidé na ně čekají,“ popisuje Matonoha s tím, že mají naopak problém do nich sehnat mistry elektrikáře. Ti jdou totiž často raději pracovat na zakázkách, kde si vydělají čtyřikrát až pětkrát více.

Zájemců přibývá i o profese, jako je instalatér či truhlář. Například v kurzu pro zedníky na Akademii řemesel bývalo vždy maximálně 12 uchazečů, nyní jich je limitních 25.

Dotace nejsou pro každého

Rekvalifikačního kurzu se může zúčastnit každý, komu už bylo 18 let a má dokončené základní vzdělání. Kdo úspěšně dokončí kurz, dostane doklad o vykonání zkoušky z profesní kvalifikace. Právě na jeho základě si může založit živnost. Ve většině oborů lze díky kombinaci různých zkoušek takto získat i výuční list.

Rekvalifikační kurzy jsou placené, jeden z nejdražších je instalatérský, který se skládá ze tří profesních kvalifikací a jehož součástí je i svářečský průkaz. Stojí 88 tisíc korun. Naopak mezi nejlevnější patří kurzy malíř, lakýrník či tapetář, ten uchazeči seženou i za 16 500 korun.

Kurz lze absolvovat i přes Úřad práce, který na ně poskytuje dotace až 50 tisíc korun. Některé pobočky ale podle informací ze škol v posledních měsících dotace pozastavily.

„V letošním roce nám zatím od úřadu práce nepřišel vůbec nikdo. Podle našich neoficiálních informací to nejdříve nešlo kvůli neschválenému rozpočtu, později se ukázalo, že peněz na dotace přišlo málo,“ popisuje Šoborová z Ostravy‑Zábřehu. Stejnou „stopku“ pocítili i na Střední škole stavebních řemesel v Brně‑Bosonohách. Podle školy velmi záleží na přístupu jednotlivých úřadů, protože postup není v celé republice stejný.

Úřady chtějí mít zároveň větší kontrolu nad průběhem samotných rekvalifikací. Od ledna tak provozovatelům kurzů nařídily nové povinnosti. Například musí denně vyplňovat dotazníky s docházkou a prakticky ihned informovat úřad o zahájení či ukončení kurzu nebo neplnění studijních povinností. Podle Matonohy jde o neúnosnou administrativní zátěž.

S tím souhlasí i Janeček. „Když jsme změřili čas, který jsme nuceni věnovat nově požadované administrativě, vyjde nám to na dva celé měsíční úvazky asistentky, která dosud pracovala jen na poloviční úvazek,“ popisuje. Podle obou ředitelů řada zejména soukromých poskytovatelů rekvalifikací už kvůli novým podmínkám uchazeče o kurzy z úřadů práce odmítají nebo dávají přednost těm, kteří si je platí sami.

Podle Úřadu práce má nový systém evidence zabránit situacím, kdy by podpora byla vyplacena neoprávněně nebo naopak nebyla vyplacena včas. Ředitelé škol se ale obávají, že způsobí spíše odliv zájemců o rekvalifikace zejména z řad nízkopříjmových uchazečů o zaměstnání, kteří si kurz zaplatit nemohou.

S přispěním Jitky Vlkové.