Ekonomická teorie předpokládá, že jednotlivec volí rozsah jím vynaložené práce tak, aby maximalizoval svůj užitek. Zvýšené či dodatečné množství práce je pro něj racionální pouze tehdy, pokud mezní užitek vyššího příjmu převyšuje mezní náklady v podobě ztráty volného času, únavy, stresu či omezení rodinného a společenského života. Empirická realita však tento zjednodušený model, podobně jako řadu dalších ekonomických předpokladů, většinou zpochybňuje. Lidé totiž často pracují více, než by sami – při zpětném hodnocení, považovali za rozumné, a to i v situacích, kdy jim dodatečný příjem přináší jen nepatrný nárůst subjektivního blahobytu. Psychologická ekonomie tento jev interpretuje jako důsledek zkreslení, která rozhodování o množství vynaložené práce systematicky posouvají směrem k „nadpráci“. Jaké mechanismy za tímto chováním stojí?
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan Urban
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



