Antireklama na hromadné žaloby. Věřitelé porazili firmu bez peněz

Rozsudek v řízení o první české hromadné žalobě je pravomocný, spotřebitelé byli se svou žalobou v kauze Postýlkov úspěšní. Jedná se ale o Pyrrhovo vítězství, které může paradoxně vést k tomu, že se dalšího hromadného řízení dlouhou dobu nedočkáme.

Hromadné řízení je zvláštní typ soudního řízení, který byl v Česku zaveden teprve v průběhu roku 2024. Má umožnit běžným lidem (spotřebitelům) uplatnit u soudu nároky, které by ve standardním soudním řízení nedávalo smysl uplatňovat, řádově půjde o tisíce či nízké desetitisíce korun. Aby mohlo být hromadné řízení zahájeno, musí být nároky typizované, tedy vzájemně si velmi podobné. Například reklamace totožného výrobku koupeného v určitém časovém období. Pak spotřebitelé svou pohledávku do řízení přihlásí a dál se o věc stará certifikovaný zástupce. Hromadné řízení v českých podmínkách je okleštěnou podobou americké class action.

První česká hromadná žaloba mířila proti společnosti Postýlkov s.r.o., výrobci dětského nábytku. Ačkoliv zákazníci uhradili plnou cenu, postýlek ani vrácení peněz se nedočkali. A tady je praktický kámen úrazu kauzy jako „reklamy“ na hromadné žaloby – nepříliš vhodný žalovaný. Postýlkov totiž na vrácení ani dodání zboží neměl peníze.

Městský soud v Praze hromadné žalobě relativně rychle vyhověl, osm měsíců po podání žaloby. Tomu ale velkou měrou přispěl sám žalovaný, který byl zpočátku neaktivní. Větší hráč by řízení bezpochyby dokázal protáhnout na několik let. Proti rozsudku se Postýlkov sice odvolal, ale neuhradil soudní poplatek.

To je výmluvnou pointou za prvním hromadným řízením. Zákazníci mají sice v ruce pravomocný rozsudek, ale ten si mohou po očekávatelné marné exekuci nanejvýš zarámovat. Z dostupných podkladů bylo od počátku možné usuzovat, že Postýlkov neplní své závazky, protože je nemajetný. Celou kauzu by tak bylo mnohem vhodnější řešit insolvencí. Pokud k ní v této kauze dojde, spotřebitelé si své pohledávky budou muset přihlásit znovu, s dalšími náklady a vidinou dalších soudů. Přesně tomu mělo hromadné řízení zabránit.

Běžný zákazník Postýlkova ovšem sám insolvenční návrh nejspíš nepodá, protože insolvenční řízení není takto stavěno. Insolvenční návrh má řadu náležitostí a musí k němu být složena vysoká záloha, to vše jen, aby věřitel výhledově za pár let obdržel několik procent z přihlášené pohledávky. Je promarněnou příležitostí, že hromadná a insolvenční řízení nejsou více provázána. Hromadný rozsudek proti nemajetnému žalovanému proto zůstává jen akademickou zajímavostí.

Spotřebitelé tedy v první hromadné žalobě uspěli, určitá pachuť ovšem zůstává.

Soud si hromadné řízení vyzkoušel naostro, ale zákazníci Postýlkova jsou tam, kde byli před podáním žaloby. Jestli mělo první hromadné řízení propagovat tento nový a pro běžnou veřejnost doposud neznámý institut, mám vážné pochybnosti, jestli se v důsledku nepovedeného výběru kauzy nejedná o negativní reklamu. Na kauzu, která hromadné žaloby skutečně prověří, tak stále čekáme.