Rozsudek o první hromadné žalobě jako slon v místnosti

V červenci dorazilo to, o čem se v posledních dvou letech dosti mluvilo, avšak zatím spíše teore­ticky. Městský soud v Praze vydal první rozsudek ve věci hromadné žaloby, kterou podala OnlineADR.cz, z.ú. Soud v rozsudku vydaném pouhých sedm měsíců po podání žaloby uložil výrobci dětského nábytku, společnosti Postýlkov, povinnost uhradit spotřebitelům – zúčastněným členům skupiny (hromadníkům) – jejich pohledávky vzniklé v souvislosti s uzavřenými kupními smlouvami.

Vzhledem k tomu, že Městský soud v Praze je v prvním stupni výlučně příslušný k projednání všech hromadných žalob v České republice, pojila se s tímto prvním řízením velká očekávání: především jaké obecnější poznatky z něj bude možné dovozovat ohledně rozhodování o příštích hromadných žalobách.

V tomto směru soud nejprve v usnesení o připuštění hromadné žaloby přehledně vyložil, jak v konkrétním případě aplikoval kritéria přípustnosti hromadné žaloby, jak vymezil skupinu a jak stanovil odměnu žalobce. V odůvodnění rozsudku potom soud řešil i několik netriviálních otázek, když například několik hromadníků odkázal z důvodu odlišné povahy jejich nároků na individuální řízení.

I když můžeme vést debaty o tom, které z právních závěrů popsaných v odůvodnění rozsudku je možné zevšeobecňovat, jedna věc je nesporná: a to rychlost, s jakou toto mediálně velmi sledované řízení proběhlo (byť k ní částečně přispěl i pasivní přístup žalovaného).

Možnost rychlého rozhodnutí o hromadné žalobě je tedy realitou. Nelze nadále spoléhat na „racionální apatii“ spotřebitelů při vymáhání drobných individuálních nároků, když mohou poměrně snadno tyto nároky uplatnit v jednom hromadném řízení, přičemž kumulovaná výše takových nároků může být značná. Navíc samotné vedení hromadného řízení může mít pro podnikatele značné reputační dopady.

Máme tu tedy onoho pověstného slona v místnosti. Ten bude potichu stát v každé kanceláři, kde se budou vytvářet produktové koncepty, cenotvorba, sepisovat spotřebitelské smlouvy, všeobecné obchodní podmínky, reklamní slogany, kde se bude řešit nastavení zákaznické podpory, řízení reklamací, a v řadě dalších. Z kalkulace rizik a z risk managementu tak mizí určitý minulý komfort.

Nastává tlak na řešení některých věcí dříve přehlížených: drobností v procesech, neurčitých formulací ve všeobecných obchodních podmínkách, absence kontrolních procesů v zákaznické péči, které by umožnily zachytit první vlnky vznikající nespokojenosti hrozící spojit se do velké vlny hromadné žaloby.

Červencový vzkaz podnikatelům z Městského soudu v Praze lze ale chápat nejen jako zhmotnění nového rizika, ale i jako příležitost: provést kontrolu věcí, které „takto vždycky fungovaly“, ale nikdo již pořádně neví, jak a proč. Udělat revizi vzorových smluv se spotřebiteli a zaměřit se na klíčová ujednání, z nichž spotřebitelské spory mohou vznikat. Zamyslet se nad stávajícím marketingem, nastavením reklamačních procesů a zákaznické podpory. Je na každém, zda toto vnímá jen jako vynucenou investici do prevence, nebo současně i jako příležitost, jak se na zaběhané věci podívat novou optikou a najít možná zlepšení.