Investování není kasino. Je třeba mít pokoru, vzdělávat se a diverzifikovat

Akciový titul letí už třetí týden vzhůru a těm, kteří do něj před časem investovali, slibuje pohádkové zisky. Investor, který ale nakoupeno nemá, nervózně posedává před monitorem, stále dokola analyzuje graf a svrbí jej ruka k nákupu. Jde o situaci, která je ve světě kapitálových trhů běžná, a má již dokonce svůj název i zkratku – jde o efekt FOMO, Fear of Missing Out, tedy strach z propásnutí příležitosti.

Co v takové chvíli dělat? „Vždy je důležité rozumět tomu, proč jde cena konkrétního investičního instrumentu nahoru, a následně si udělat názor, nakolik je růst udržitelný i směrem do budoucna. Bohužel určitou formu ‚stádní‘ reakce na předchozí cenový růst pozorujeme právě v poslední době, kdy větší zapojení retailových investorů do kapitálových trhů často vede k prodloužení cenového růstu akciového titulu na úrovně, které jsou už těžko obhajitelné,“ říká Martin Řezáč, ředitel Erste Asset Management ČR.

Cena titulu pak stoupá výš, navzdory již tak vysokému ocenění. „Ale žádný strom neroste do nebe. Proto je důležitá diverzifikace nejen v čase, například pomocí pravidelné investice, ale i v portfoliu. Tedy nesázet všechno na jednu kartu a mít více tříd aktiv, sektorů a ideálně se i rozkročit geograficky,“ radí Řezáč.

Nováček se nemá na trh pouštět sám

Dalším psychologicky náročným momentem především pro začínající investory bývá strach z investování jako takového, respektive ze ztráty investovaných prostředků.

„Je zcela přirozené mít z investování respekt. Důležité je začít s rozvahou a s důvěryhodným partnerem – například bankou nebo licencovanou investiční společností. Ti pomohou vyhodnotit investorův vztah k riziku, investiční horizont i cíle,“ doporučuje Radek Šalša z České bankovní asociace.

Začít lze i s malou částkou, investovat postupně a pravidelně. „Rozhodně nedoporučujeme řídit se radami z internetových diskusí či sociálních sítí, kde často chybí odbornost a regulace,“ připomíná Šalša.

I podle Martina Řezáče je především pro začínající investory ideální jít se poradit k renomované finanční instituci nebo k investičnímu poradci a v klidu probrat svá očekávání, investiční horizont a vztah k riziku. „Není nezbytně nutné začínat s velkou částkou, naopak je vhodné do investování vplouvat postupně,“ doporučuje Řezáč a rovněž varuje před zaručenými radami na internetu či na sociálních sítích. „Doporučuji nenaskakovat na jednoduchá řešení a chytlavé sliby,“ říká.

Dotazník není formalita, ujasní stav věcí

Právě pro začínající investory banky připravily takzvaný investiční dotazník, který před první investicí každý jednotlivec vyplní. Je to je povinný průzkum, který ověřuje povědomí o investičních produktech a dosavadní praxi s nimi. Zjišťuje i finanční situaci daného člověka, výši jeho příjmů, úspor a závazků, aby neinvestoval více, než si může dovolit. „I pro klienta je dobré, pokud si odpoví na několik otázek, které určí jeho znalosti, investiční cíle, nebo jak daná investice může ovlivňovat jeho majetkové poměry,“ vysvětluje Jaroslav Kropáček, manažer investičních produktů České spořitelny. Pro poskytnutí investičního poradenství a rady, jaký produkt je pro klienta vhodný, musí instituce také zjistit klientův vztah k riziku a ochotě jej podstupovat. „Takže zjednodušeně řečeno investiční dotazníky klientovi umožní lépe určit jeho cíle a pomohou mu vyvarovat se investic, kterým nerozumí a které pro něj nemusí být přiměřené anebo vhodné,“ shrnuje Kropáček.

Když myslím, že vše vím, je něco špatně

Opačná situace v psychice investorů je přehnaná sebedůvěra. Někteří investoři přeceňují své schopnosti i znalosti a nabudou přesvědčení, že jsou lepší než ostatní ve výběru nejvýnosnějších akcií nebo v načasování investice. „Pokud máte představu, že všemu rozumíte a že už vás kapitálové trhy ničím nepřekvapí, je to známka přehnané sebedůvěry a takových lidí jsou – metaforicky řečeno – plné investiční hřbitovy,“ říká s nadsázkou Řezáč. Dodává, že je potřeba se stále vzdělávat, udržovat si přiměřenou pokoru a dodržovat základní investiční pravidla navzdory minulým úspěchům v investování. „Je důležité neplést si investování s kasinem. Přehnaná sebedůvěra pak často končí zbytečnou panikou,“ podotýká Řezáč. Ta se obvykle dostavuje při prvním poklesu titulu.

I podle Šalši by každý investor měl mít pokoru, dodržovat svůj plán a nepřestat se vzdělávat. „Kapitálové trhy se vyvíjejí, přicházejí nové technologie, geopolitické vlivy i regulace – proto je důležité sledovat vývoj s otevřenou myslí,“ míní Šalša.

Ne všichni finfluenceři mají čisté úmysly

Dalším psychologicky náročným momentem pro investory může být samotné získávání informací o trhu. Většina lidí intuitivně zavítá na online ekonomické servery a diskuse, kde ovšem najde skrumáž více i méně podložených faktů a názorů od různě kvalifikovaných autorů. „Mediální prostor už je přeplněný investičními radami, doporučeními a zaručenými recepty na úspěch. Zkušený investor už často dokáže oddělit zrno od plev, pro prvoinvestora či nezkušeného investora je lepší na začátku spoléhat na rady renomovaného partnera,“ je přesvědčen Řezáč. Doporučuje také kapitálové trhy a vývoj portfolia nesledovat denně. „Jedna věc je zdravý zájem o své úspory a snaha je zhodnotit, ale extrémem často bývají snahy sledovat na trzích každé procento změny ceny, což je spíš cesta k určitému psychickému vyhoření a určitě to neodpovídá dlouhodobé povaze investičního cyklu,“ vysvětluje Řezáč. Platí univerzální pravidlo, že podezřelé je vše, co nabízí rychlé, bezrizikové, či dokonce garantované nadprůměrné zisky.

„Ne všichni finfluenceři mají čisté úmysly nebo dostatečné know‑how a zkušenosti na poskytování kvalitního investičního poradenství. Ostatně před tímto nebezpečím již nedávno varovala i Česká národní banka. Pokud si tedy nejsem jistý názorem na konkrétní doporučení, je lepší se jít poradit, respektive konfrontovat doporučení ještě někde jinde,“ dodává Řezáč.

Emoce nesmí řídit chování investora

Důležitou obranou, jak se nespálit na kapitálových trzích, je práce s emocemi. Respektive naučit se nepodléhat jim. „Častou chybou, kterou investoři dělají, je změna strategie podle jejich emocí. Mají pocit, že je třeba reagovat na aktuální dění na trhu, a proto dělají unáhlené změny. To většinou vede k tomu, že nakupují v dobách, kdy je na trhu klid, pohoda a optimismus,“ popisuje Kropáček. Tou dobou jsou však ceny vysoko. Naopak v dobách, kdy je na trhu nervozita a nejistota, emocionální investoři své investice odkládají. „A tak jim utečou příznivé ceny k nákupu,“ poukazuje Kropáček.

Účinnou zbraní proti panice, ztrátám kapitálu a celkovému zklamání z trhů je již zmíněná pravidelná investice. Ta totiž snižuje riziko špatného načasování. „Nikdy nevíte, jestli jsou trhy na svém vrcholu či nikoliv, a mohlo by se stát, že investujete ve chvíli, kdy začnou klesat. S pravidelným investováním využíváte také efektu průměrování nákupní ceny, kdy pravidelně investujete stále stejnou částku, takže někdy koupíte podílových listů více, protože cena listu je nižší, jindy méně, jelikož je cena vyšší,“ doporučuje Kropáček.

Článek vznikl ve spolupráci s Českou spořitelnou.