365 dní s Duolingem: Nejpopulárnější aplikace na učení jazyků je peklo plné chyb, ale v Itálii zvládnu víc než si jen objednat kávu

Za všechno může manželka. Duolingo je sice nejúspěšnější aplikace pro výuku jazyků už více než deset let, ale dlouho se mi dařilo ji ignorovat. Angličtina je v podstatě jediný jazyk, který potřebuji k práci i na cestách, a tu jsem se naučil ještě předtím, než vznikly první mobilní aplikace.

Když ale žena začala trávit spoustu času zavřená s mobilem v ložnici, byl jsem zvědavý. Kvůli práci se snažila zlepšit v angličtině. S Duolingem. Protože jsem se před pár lety naučil alespoň pár základních frází v italštině, zkusil jsem se v tomto jazyce s využitím aplikace zdokonalit taky.

Po 365 dnech, stovkách hodin učení a 44 týdnech v diamantové lize jsem výuku italštiny zvládl absolvovat hned dvakrát – v angličtině i češtině. Za tu dobu jsem zjistil téměř vše, co se o Duolingu zjistit dá. Je to jeden z nejlepších příkladů gamifikace a zároveň ukázkový případ záměrného zhoršování kvality celého systému. Navíc je plný chyb.

Duolingo musí fungovat, když ho každý den používá skoro padesát milionů lidí a sto třicet milionů uživatelů měsíčně. Obě tato čísla jsou fantastická, ale pro mě je nejvíc šokující jiný údaj: 10,9 milionu. To je počet platících uživatelů. Sám jsem Duolingo v bezplatné verzi zažil jen během tří dnů, když mě aplikace opakovaně vyňala z rodinného předplatného, které si pořídila manželka.

Byl to očistec. Nutnost sledovat reklamy nebo čekat na doplnění energie k dalším pokusům není věc, která by člověka motivovala k učení. Většinu času jsem tak strávil v relativně přátelském prostředí placeného účtu, díky kterému je možné jazyky procvičovat bez obav z chyb, které v bezplatné verzi brání v dalším postupu.

Energie místo srdíček a bez vysvětlení

První a naprosto zásadní zjištění tak je prosté: Duolingo dělá všechno pro to, abyste za používání platili. Zásadní roli v tom hraje systém energie, která ubývá s každým cvičením. Když dojde, je nutné pro její obnovení sledovat reklamy. Duolingo novým systémem nahradilo starší srdíčka, která ubývala, pouze když uživatel udělal chyby. I to bylo špatně. Chybami se člověk učí, a při učení nového jazyka je normální chybovat. S energií je jedno, jak poctivě se člověk vzdělává, prostě ubývá.

Bezplatná verze navíc selhává v tom základním – nevysvětluje chyby. Ono i v placené verzi chybí vysvětlování a hlubší pohled na gramatiku. Aplikace při kliknutí na záhlaví jednotlivých lekcí nabízí někdy alespoň trochu pomoci s jazykovými koncepty, ale většinou, alespoň v italštině, sází jen na procvičování frází s tím, že uživateli snad zákonitosti řeči dojdou.

A časem mu dojdou, pokud vydrží. Když jsem po absolvování výuky italštiny s anglickým prostředím zjistil, že je k dispozici i jazykový pár čeština-italština, dal jsem si kurz od začátku znovu, a věci, které mě na začátku výuky frustrovaly, byly hračkou. Ale třeba názvy dnů v týdnu a měsíců jsem se musel nadrilovat sám, Duolingo je nikdy nedává všechny na jedno místo.

Totéž platí i o skládání číslovek. Jedna až dvacet Duolingo naučí v průběhu desítek lekcí, ne na jednom místě. Se složitějšími čísly jsem měl smůlu, centosettantacinque (sto sedmdesát pět) nebo millenovecentosessantotto (1968) v kurzech italštiny v Duolingu nebyly.

Tuny chyb a bugů

Duolingo má nejvíce uživatelů v USA a tomu odpovídá nabídka obsahu. Firma se chlubí 160 různými kurzy, v češtině ale nabízí jen sedm jazyků. Výrazně se také liší jejich kvalita a délka. I česko-anglický kurz má 130 úrovní, italština jich měla pouze 30.

Je to pochopitelné. Nové kurzy si na sebe musí vydělat a Duolingo přesně ví, jaké lekce uživatelé využívají nejvíce, a tak se jim věnuje a přidává do nich nové typy cvičení a další funkce dříve než u těch, které si denně pustí jen pár tisíc lidí.

Hůře se ale chápe to, že jsou jazykové lekce plné chyb. Už v úvodním testu italského kurzu jsou chyby, například u slova „salve“ nabízí Duolingo jako nápovědu překlad „ahoj“, ale jako jedinou správnou odpověď vyžaduje úplně jiný překlad „Dobrý den“.

Podobných nedostatků je spousta i v angličtině, a týkají se jak samotných překladů a nekonzistentního používání synonym, tak gramatiky a slovosledu. Po pár dnech se na to dá zvyknout, člověk se naučí přemýšlet v „duolingštině“, ale příjemné to není. V úvodních lekcích je ovšem přítomnost takových chyb těžko odpustitelná.

Duolingo obsahuje také programátorské chyby. To, že mě aplikace vyřadila z rodinného předplatného, dokonce několikrát, jsem už zmínil. Ještě nepříjemnější bylo, že mi také přerušila týmovou řadu – ukazatel toho, jak dlouho s vybranými uživateli každý den splním alespoň jednu lekci.

K tomu je možné připočítat také to, že aplikace často zapomene přidat násobiče skóre, které uživatelé získávají za plnění denních úkolů. Ty se navíc nesynchronizují napříč zařízeními, což mi při testování telefonů trochu komplikovalo život. Proč? Protože v Duolingu je skóre důležité.

Hraním ke znalostem

Udržování denní a týmové řady je spolu s účastí ve veřejných žebříčcích pokroku hlavním tahounem úspěchu Duolinga. Učení funguje jako hra. Každý splněný úkol přidává zkušenost, každý splněný denní úkol na deset minut zvyšuje násobitel získaného skóre. A splnění třetího denního úkolu nabízí na další den možnost získat trojnásobek XP (zkušenostních bodů) až po dobu třiceti minut.

Aby uživatele soupeření bavilo, algoritmus je rozřazuje do žebříčků s relativně malým počtem lidí. Ti nejaktivnější postupují napříč různými stupni ligy až do té nejvyšší, diamantové. Každý týden se v ní ale udrží jen aktivnější část uživatelů, zbytek se propadne o úroveň níž.

Udržet se v diamantové lize tak znamená získat denně přibližně tisíc bodů, což představuje kolem čtyřiceti až padesáti minut „učení“ při využití všech násobičů skóre.

Kromě toho Duolingo nabízí i týmové úlohy, které plní vždy dva hráči spolu, odměnou je další násobení skóre – místo na deset minut rovnou na půl hodiny. Od prvního týdne, kdy jsem se dostal do diamantové ligy, jsem z ní nevypadl, jednou jsem i vyhrál diamantový turnaj, několikrát skončil v první trojce.

Není to takový „flex“, jak by to mohlo vypadat. Získat nejvíc XP v aplikaci, ve které se má člověk učit jazyk, je falešný úspěch. Honba za XP totiž zhoršuje kvalitu výuky. Snaha získat co nejvíce bodů znamená absolvovat lekce co nejrychleji, takže v úkolech, kdy je třeba zopakovat věty předčítané telefonem, člověk vzor přeskakuje, a rovnou mluví. Při doplňování zájmen nečte celé věty, ale jen podměty…

Duolingo k takovému přístupu svádí, je naprogramované tak, aby vzbudilo v uživatelích soutěživost. Takže jsem se ve výsledku „učil“ italsky denně skoro hodinu, někdy i víc, ale neučil jsem se efektivně. A to není jediná chyba v tom, jak se člověk s Duolingem vzdělává.

Aplikace se snaží uživatele nalákat, i když nesoutěží. Pravidelnou dávku serotoninu dodávají grafické a zvukové efekty, které autoři do aplikace postupně přidávají. Během roku používání jsem zaznamenal dvě nebo tři aktualizace, které chování a množství gratulací a efektů zvýšily. To přitom zdržuje od učení. Nebo od sbírání XP do diamantové ligy…

Pochybná metodika a nové postupy

Nejlepší způsob, jak se naučit řeč, je být v ní ponořený. Odstěhovat se do země, kde se daným jazykem mluví, a naučit se plavat. Druhou nejlepší metodou je co nejvíce mluvit, používat řeč aktivně. A tam má Duolingo největší mezeru.

Většina výuky je pasivní – uživatel ze všeho nejvíce překládá z jazyka, který se snaží naučit, do své mateřštiny, případně skládá věty z připravených slov nebo doplňuje jedno dvě slova do připraveného textu, takže opět překládá do své řeči.

Duolingo opačný postup, tedy překlady do cílového jazyka, označuje za „těžké“ a většinou jimi lekce končí – dva nebo tři příklady z patnácti „úkolů“ v rámci jedné lekce. Aplikace obsahuje i cvičení výslovnosti, která jsou poměrně tolerantní.

Možnost více jazyk používat v aktivní podobě nabízí Duolingo až v novém předplatném Max, které stojí 400 korun na měsíc proti 216 korunám za „Super“ Duolingo. Výhodnější je roční předplatné s téměř poloviční slevou proti měsíčnímu, a ideální je koupit si rodinné předplatné a rozdělit se o náklad v šesti lidech, jako kdysi u Netflixu…

Součástí předplatného Max je možnost „telefonovat“ s AI ovládanou postavičkou Lily a aktivně komunikovat. Platit téměř dvakrát tolik za tuto možnost se chce málokomu, ale dost možná je to nejlepší varianta z pohledu efektivity výuky.

Na konci léta se situace v tomto ohledu trochu zlepšila. Do jazykových kurzů v Duolingu přibyly nové typy cvičení zaměřené na mluvení – mnohem přísnější kontrola výslovnosti a také drilování jedné fráze, kterou v rámci cvičení uživatel zopakuje v minimálních obměnách patnáctkrát. Opakování je sice matka moudrosti, ale tohle je možná trochu moc…

Příliv dalších kurzů, lekcí a typů cvičení i samotná funkce telefonování s Lily je spojená s novou strategií Duolinga – firma všechno vsadila na umělou inteligenci. Místo odborníků připravuje nový obsah AI. Výsledkem je rychlejší přidávání lekcí a také menší spokojenost uživatelů kvůli narůstajícímu počtu chyb a nesmyslů, které k masovému využití umělé inteligence bohužel patří, alespoň zatím.

Po oznámení nové strategie Duolingo ztratilo hodně z popularity, kterou si mezi uživateli drželo, což se projevilo hlavně na sociálních sítích. Tam čelilo kritice i poklesu zájmu o své příspěvky. Interní čísla firmy ale ukazují, že počet uživatelů stále roste, a roste i počet těch platících. Kritika od zkušených uživatelů i odborníků je slabší než marketingová síla zelené sovy, kterou má Duolingo ve znaku.

Jak se učit lépe

Duolingo je přes všechny chyby a nedostatky výborný nástroj na procvičování slovní zásoby a dalších prvků jazyka. Tvrzení šéfa firmy, že se lidé s Duolingem naučí víc, než kdyby nedělali nic, lze těžko rozporovat.

K dobré znalosti řeči a hlavně ke schopnosti ji používat je ovšem potřeba víc. Ani hodina Duolinga denně nestačí k tomu, aby se člověk dokázal plynule domluvit. Minimálně ne v italštině.

Během roku s Duolingem jsem byl v Itálii dvakrát, nejprve na pár dní v Římě, shodou okolností přibližně po půl roce od začátku učení (a dokončení kurzu angličtina-italština), potom po dalších třech měsících na dovolené u Lago di Garda.

Dříve jsem si italsky uměl objednat kávu a poděkovat. Díky Duolingu jsem zvládl italsky komunikovat s prodavači v supermarketu včetně věcí jako „půlku tohodle“ nebo „200 gramů mortadely“ nebo dojednat, aby si dítě mohlo převléknout tričko v obchodě bez kabinek.

Na dovolené jsem si už v kavárně zvládl trochu popovídat s obsluhou, vést small talk s pronajímatelem apartmánu… Zvládnu i rozumět většině věcí v jednodušších videích na YouTube, třeba z kanálu The Pillow, který je navzdory anglickému názvu v italštině. Italsky se domluvím lépe než v němčině, kterou jsem se učil od základní školy a procvičoval na pravidelných cestách do Německa.

Proti angličtině je to i po roce stále bída, protože angličtinu aktivně používám každý den, na webu častěji než češtinu. Ke schopnosti plynule konverzovat je ale potřeba mnohem více. Poslouchat podcasty nebo koukat na videa na YouTube či Netflixu v italštině – a ideálně mluvit…

S výukou jazyků obecně, a mně s italštinou konkrétně, může pomoci i umělá inteligence. Tam, kde Duolingo selhává ve vysvětlování gramatiky nebo idiomů, se mi osvědčil ChatGPT. Jeho tendence být za každou cenu užitečný je ve vysvětlování gramatických jevů překvapivě výhodná. Gemini je často konkrétnější, což mi jinak vyhovuje, ale v případě jazyka se u ChatGPT dozvím víc. Oba systémy umí ale také třeba vytvořit tabulky s přehledy gramatiky nebo zkoušet z frází a komunikovat v libovolném jazyce, klidně i hlasově…

Ještě lepší by bylo zaplatit si online jazykovou školu, jako je Giulia by Treccani, Joy of Languages, které mají i užitečné YouTube kanály, nebo Coffee Break Language, která má vlastní podcast. Náklady za „semestr“ jsou ale řádově vyšší než rok Duolinga… Osobní doučování pak stojí kolem tisícovky za hodinu, a tak odhodlaný domluvit se s italskými úřady zatím nejsem.

A nakonec… naše rodinné předplatné končí za týden. Původní plán byl zrušit ho a Duolingo smazat z mobilu. Otázkou bylo, co dělat dál, aby se mi rok studia nevykouřil z hlavy, když už mi Duolingo nemá moc co dát, poté co jsem prošel italštinu v podstatě dvakrát za sebou.

Odpověď přišla při přípravě tohoto textu. Zkoumal jsem svoje statistiky a zjistil, že Duolingo přidalo do česko-italského kurzu celou další sekci. Ta obsahuje 60 nových lekcí, což představuje skoro zdvojnásobení délky kurzu. Zelená sova tedy dostane šanci i další rok.