Ceny za sportovní vysílací práva vyletěly do neuvěřitelných výšek

Před nějakými dvaceti lety stálo právo na vysílání fotbalové Ligy mistrů stovky tisíc eur ročně, teď vás právo na tříleté vysílání vyjde na vyšší desítky milionů eur, říká šéf televizního operátora Telly Vladimír Rusnák. Vysvětluje tak, proč už v Česku v podstatě žádná internetová televize nemůže exkluzivně nabízet některé sportovní ligy. Prostě na to nemá dost peněz. O vysílací práva se proto musí podělit s dalšími. Divák se tak rozhoduje spíše podle celkové kvality služeb než konkrétního obsahu.

Měl jste jako dítě nějaký oblíbený pořad a věděl jste, že musíte být v určitý čas u televize, abyste ho mohl vidět?

No jasně, pravidelně jsem koukal na Jů a Hele.

Ptám se proto, že v současnosti, kdy se v podstatě na všechny pořady můžeme podívat ze záznamu, tenhle rituál vymizel. Stejně tak se mi zdá, že díky té nezměrné nabídce všemožných pořadů vlastně vymizelo to, co bylo před pár desítkami let typické. Že se podstatná část země sešla v určitou dobu u televize a sledovala jeden seriál, o kterém si pak v práci povídali. Což svým způsobem společnost stmelovalo.

A zrovna tohle si myslím, že ještě pořád v určité podobě existuje. Mám k tomu i jeden rodinný příklad. Můj tchán je neurolog v Ostravě a svěřoval se mi, že se musí pravidelně dívat na seriál Ordinace v růžové zahradě, protože na to koukají sestřičky a v práci si o tom pak povídají. Když ten seriál nesledoval, tak vůbec netušil, co probírají.

Máte vy doma nějaký takovýhle oblíbený pořad, který sledujete společně?

Se synem se rád dívám na fotbal a občas se přidá i manželka. Ne proto, že by měla ráda fotbal, ale přesně kvůli tomu, co říkáte. Abychom byli spolu a měli společný zážitek.

Když se bavíme o trendech v chování televizních diváků, vy je máte určitě dobře zmapované. Jak se v posledních letech vyvíjejí?

Hlavní trend posledních pěti let je to, co jste zmiňoval. Lidé přestávají sledovat pořady live a dívají se na ně ze záznamu, v okamžik, kdy se jim to hodí. Dalším obrovským trendem je odklon od set‑top‑boxů pro příjem internetové televize. Před nějakými třemi lety je mělo asi 70 až 80 procent našich zákazníků, aktuálně je to kolem 30 procent. Stále víc lidí konzumuje obsah na smart televizích nebo mobilních zařízeních, kde set‑top‑boxy nejsou třeba.

Jak vypadá váš typický divák? Respektive, máte vůbec typického diváka?

Statisticky víme, kdo je náš typický divák, ale ten vzorek není přesný, protože nákup sice většinou uskutečňuje muž, nicméně na televizi se pak dívá celá rodina. Statisticky je tedy našemu průměrnému zákazníkovi mezi 40 a 50 lety, je stabilní, platí pravidelně a využívá takzvanou postpaid službu. Tihle zákazníci jsou poměrně konzervativní, mají rádi satelit jakožto roky ověřenou technologii. Máme samozřejmě i mladší zákazníky, ti jsou trochu jiní, často za námi přicházejí s nějakým konkrétním požadavkem, co chtějí vidět, sledují internetovou televizi a využívají naopak prepaid službu.

Co znamená prepaid a postpaid služba?

Prepaid neboli předplacená služba znamená, že zadáte svou platební kartu, zaplatíte a můžete se dívat. Další měsíc se vám to obnoví, když o službu zájem nemáte, tak si ji zrušíte. Postpaid službu si objednáte a zavazujete se k dlouhodobému užívání, normálně vám dojde faktura a tu uhradíte. Platí, že 75 procent našich zákazníků využívá postpaid, zbytek pak prepaid službu.

Co je vaše hlavní lákadlo, o kterém víte, že vám přitáhne nové diváky?

Je to určitě sport. Sportovní pořady patří i k těm nejsledovanějším. Jinak za posledních 12 měsíců patřil k těm nejsledovanějším pořadům na Telly také Silvestr na České televizi nebo třeba filmy Slunce, seno, erotika či série o Harrym Potterovi.

Když jste zmínil sport, je pro internetové televize v Česku možné nabízet některé oblíbené sportovní ligy exkluzivně?

V podstatě ne. Ceny za vysílací práva vyletěly v posledních letech do neuvěřitelných výšek. Ani ty největší korporáty už si pomalu nemohou dovolit vysílat něco exkluzivně. Musí se o vysílací práva podělit s dalšími. Takže máte dva, tři, čtyři operátory s částečně se překrývajícím obsahem a zákazník se rozhoduje podle toho, jak si chce ty sporty a ligy nakombinovat. Nám funguje fotbal tenis, hokej, v poslední době jsou trendem bojová umění, v tomhle ohledu nám pomáhá, že spolupracujeme s českým bojovníkem MMA Jirkou Procházkou, máme práva na UFC, spolupracujeme s česko‑slovenskou MMA organizací Oktagon.

Jak vysoko ceny za sportovní vysílací práva vystoupaly?

Jen pro ukázku. Před dvaceti lety stálo právo na vysílání fotbalové Ligy mistrů stovky tisíc eur ročně, teď vás právo na tříleté vysílání vyjde na vyšší desítky milionů eur.

Co dnes tedy rozhoduje o tom, jakou televizi si lidé zaplatí a u jaké vydrží? Je to primárně obsahová nabídka? A hlavně sport?

Ano, já si ale myslím, že vedle toho je podstatné třeba i to, jak se o zákazníky staráte.

Jak velkým problémem je pro vás v případě sportovních přenosů pirátské vysílání?

To je samozřejmě globální problém který z Česka nevyřešíme. Sportovní federace se s tím snaží bojovat, ale je to velmi těžké. My můžeme s tímhle pirátským vysíláním soupeřit kvalitou. Zajistíme super obraz, výborný český komentář, produkt, který prostě budete mít rád. Můžete se samozřejmě dívat na ten samý zápas zadarmo s polským nebo arabským komentářem s tím, že se vám to bude sekat. Je to sice zadarmo, ale co je to za zážitek.

Vidíte v Česku prostor pro další poskytovatele televize?

Myslím, že trh je už poměrně saturovaný. Hráči, kteří do něj budou chtít proniknout a budovat tu něco na zelené louce, to budou mít těžké. Musíte mít kvalitní brand, nabídku služeb a to je poměrně velká investice.