Větší podpora asistované reprodukce může zbrzdit demografickou krizi

Dlouhá léta v Česku platilo, že se rodí kolem sta tisíc dětí ročně. Poslední roky se ale tento údaj dramaticky mění, porodnost v Česku klesá, loni se dokonce narodilo jen 84 311 dětí, nejméně od roku 1785, od kdy se tato data evidují.

Jednou z cest, jak tento propad alespoň zbrzdit, může být asistovaná reprodukce. Díky ní je v Česku počato skoro pět procent dětí a její podíl na celkových porodech v posledních letech rychle roste. A to i kvůli tomu, že přibližně pětinu párů v Česku postihuje neplodnost.

Jak v debatě pořádané týdeníkem Ekonom uvedla vedoucí lékařka reprodukčních klinik skupiny Pronatal Nicole Mardešićová, jedním z důvodů neplodnosti je i fakt, že rostoucí množství párů odkládá rodičovství do stále vyššího věku. S přibývajícími léty nicméně klesá kvalita jejich reprodukčních buněk, a tak často nemohou otěhotnět přirozenou cestou a potřebují asistovanou reprodukci.

Podle Mardešićové situaci v Česku v tomto ohledu zhoršuje i chybějící osvěta. „Děvčata při sexuální výchově na základní škole i později velmi pravděpodobně uslyší informaci o tom, že je nutné se správně a efektivně chránit před nechtěným početím. Bohužel se již ale nedozvědí, že plodnost není neomezená a zvláště po 35. roce nekompromisně klesá. Musí se dozvědět, že odkládání těhotenství do vyššího věku má své následky,“ říká. Proto by podle ní měla být už v rámci vzdělávání v dětském věku šířena osvěta, která by rovněž měla zničit různé mýty a tabu kolem asistované reprodukce.

Podle zakladatele a ředitele Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie Zlín Davida Rumpíka je potřeba s osvětou a s prevencí začít i u obvodních gynekologů, kteří by měli ženám nabídnout různá vyšetření, jež jim ukážou, kolik času ještě mají, aby s velkou pravděpodobností otěhotněly. „Mohou tak například zjistit, jak jim fungují vaječníky a jestli nehrozí, že se u nich třeba ve 35 letech tak výrazně omezí produkce vajíček, že bude nutné použít vajíčka od anonymní dárkyně,“ říká.

Jak uvedl předseda Sekce asistované reprodukce České gynekologicko‑porodnické společnosti Štěpán Machač, špatnou informovanost veřejnosti dokládá i to, že většina populace se domnívá, že asistovaná reprodukce má stoprocentní úspěšnost.

„Ti lidé si myslí, že když k nám na léčbu přijdou, tak mají garantované, že dítě mít budou. Jenže úspěšnost se pohybuje zhruba kolem 35 procent na jeden pokus, a tak nám zůstávají páry, kde žena i přes všechnu snahu nikdy neotěhotní,“ vysvětluje.

Matkou v šedesáti?

Podle zákona má v Česku žena nárok na tři cykly umělého oplodnění s přenosem embryí hrazené pojišťovnou, v případě přenesení pouze jednoho embrya při prvních dvou cyklech se jí hradí ještě čtvrtý, přičemž horní hranicí věku je 40 let. Celkově je pak umělé oplodnění legislativně možné podstoupit do věku 49 let. V posledních letech se objevovaly hlasy volající po zvýšení obou věkových hranic, všichni účastníci diskuse týdeníku Ekonom to ale odmítají.

„Kvalita reprodukčních buněk s přibývajícím věkem zásadním způsobem klesá, hlavně u žen po třicítce. Kolem čtyřicítky je kvalita vajíček už tak špatná, že úspěšnost i těch nejsofistikovanějších metod umělého oplodnění je nízká. A naprosto chápu pojišťovny, že proplácet pokusy po 40. roce věku už jim nedává smysl právě kvůli jejich malé úspěšnosti,“ říká Mardešićová.

Podle Rumpíka pak rozhodně není důvod zvyšovat ani druhou hranici 49 let. „Občas se můžeme dočíst zprávu ze světa, že se narodilo dítě paní, která měla třeba kolem 65 let. To je ale podle mne neetické a nesmyslné, ublíží se tím jak té ženě, tak dítěti,“ uvedl. Jak říká Machač, spíše by stálo za to motivovat mladší lidi k jiným technikám asistované reprodukce, jako je například zmrazování zárodečných buněk, na což by se přispívalo ze zdravotního pojištění. Jinou změnu nadhodil Rumpík. Když se ženě narodí první dítě po cyklu umělého oplodnění, mohly by se podle něj vymazat cykly předchozí a při snaze o početí druhého dítěte by žena měla opět k dispozici čtyři pojišťovnou hrazené pokusy.

Nespravedlnost vůči single ženám

Diskuse se dotkla i tématu legální nedostupnosti asistované reprodukce pro single ženy. Podle zákona mohou podstoupit umělé oplodnění pouze heterosexuální páry, což mnoho single žen vede k tomu, že si do klinik asistované reprodukce přivádí fiktivního partnera. Podle všech diskutujících by bylo správné, aby se single ženám možnost umělého oplodnění zpřístupnila. „Kdyby došlo ke změně legislativy a léčba single žen by byla konečně možná, pak by třeba i demografická křivka nebyla tak strašně depresivní,“ uvedla Mardešićová.

Za zvážení by podle diskutujících lékařů stálo i zlegalizování asistované reprodukce pro stejnopohlavní páry. „Už nejsme v roce 1700, víme, že homosexuální páry mezi námi žijí šťastné a spokojené životy, a je podle mne strašně nefér, aby si tyto ženy musely potupně shánět spermie od nějakých dárců a kamarádů,“ říká Rumpík.

Jak dodal, některé historky, které od těchto žen slyší v ambulanci, jsou hrozivé. „Popisují, jak si najdou nějakého dobrovolníka, v autě na parkovišti si předají dávku spermatu, kterou si ta paní na zadním sedadle aplikuje. To je prostě strašné, ponižující, a navíc opravdu nebezpečné, nevíte, co to je za člověka, nemá žádné vyšetření, může mít sexuálně přenosné nemoci. Nevidím důvod, proč bychom těmto ženám nemohli umožnit kvalitní medicínskou péči,“ říká.

Podle diskutujících každopádně nastal čas na změnu celé struktury úhrady asistované reprodukce. Jak říká Machač, podle predikcí by se letos mělo v Česku narodit méně než 80 tisíc dětí, pojišťovny tak výrazně ušetří, neboť tu oproti dřívějším dobám chybí více než 20 tisíc novorozenců. „Nabízí se tedy využít toho propopulačně a peníze, které pojišťovny v současné době neplatí za péči o maminky při porodu a o novorozence, využít na nějaké smysluplné navýšení u náhrady při asistované reprodukci,“ říká.