Maďarsko a Slovensko se postavily proti ukončení dovozu ruského plynu. V případě Slovenska, které je energeticky poměrně saturované díky jaderné elektrárně v Jaslovských Bohunicích, se to zdá poněkud přehnané, ale v případě Maďarska už tolik ne. Maďarská jaderná elektrárna Paks se svými čtyřmi stárnoucími bloky stále čeká na výstavbu nových, modernizovaných ruskou firmou Rosatom. Ovšem na tu se stále čeká a od podpisu smlouvy v roce 2014 se ještě nekoplo do země. Rusko zároveň Maďarsku na zakázku půjčilo finance, ze kterých již Maďarsko splácí úroky.
A zatímco Slovensko je čistým vývozcem energie, Maďarsko již nyní dováží 28 procent své spotřeby a stárnoucí elektrárna Paks pokrývá téměř polovinu maďarské spotřeby. Není tak divu, že Viktor Orbán ústy mluvčího své vlády razantně odmítá evropské rozhodnutí o konečném zákazu importu ruského plynu. Ještě více jej to omezuje v možnostech, jak nahradit stárnoucí elektrárnu Paks jinými zdroji.
Přitom by se Viktor Orbán mohl spolehnout na svého přítele Andreje Babiše. Tedy pokud se ten stane příštím českým premiérem. Existují možnosti, jak energeticky zachránit Maďarsko, aniž by Viktor Orbán ztratil tvář. Stačilo by navýšit kapacitu elektrických přeshraničních interkonektorů mezi Českem, Rakouskem, Maďarskem, Slovenskem, Německem a Polskem. Zatímco Česko, Polsko a často i Německo jsou častými vývozci elektřiny, Rakousko může v případě jejího přebytku sloužit jako baterka díky velkému počtu přečerpávacích vodních elektráren.
Česko by tak získalo robustní druhé patro elektrické sítě. Ta by sloužila jak k dopravě například levné elektřiny z německých a polských větrných elektráren u Severního a Baltského moře, tak přebytečné české jaderné elektřiny, ať už přímo do Maďarska nebo do rakouské „baterky“, odkud by si pro ni mohly okolní státy kdykoliv „sáhnout“ například skrze předdomluvené PPA (power purchase agreement) kontrakty.
A zatímco by si Viktor Orbán zachoval tvář, protože by nekupoval „zlou bruselskou zelenou elektřinu“, ale „přátelskou českou jadernou elektřinu“, Česko by si zároveň mohlo ze sítě samozřejmě levnější větrnou a solární elektřinu odebrat taky. Elektřina je totiž ve skutečnosti jen jedna a nakonec bude vždy proudit integrovanou sítí ta levnější. A zelená.
Pokud bychom takovýmto „visegrádským interkonektorem“ propojili naše sousedy, došlo by k naší i jejich opravdové integraci do Evropy bez jakékoliv ztráty národní hrdosti a identity. Elektřina nezná hranic. Neví, jestli je česká, nebo maďarská. Celá řada studií v čele s těmi od prestižního think-tanku Ember již ukazuje, že by středoevropská integrace do jednoho energetického celku snížila ceny silové elektřiny o 29 procent. Právě český průmysl, hladový po energiích, potřebuje takovouto injekci. Odhadované náklady 130 miliard korun na interkonektory, které by bylo nutné postavit na hranicích, při této úspoře mají návratnost do tří let. Rusko už nebude moci vydírat Maďarsko energeticky, tak jak to činí v posledních desetiletích.
A až bude hotovo, Andrej Babiš konečně uslyší v lavicích evropské frakce Patrioti: köszönöm, příteli, köszönöm.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Adam Ondráček



