Evropa a USA – kdo na kom parazituje?

Americký viceprezident J. D. Vance a mnozí další tvrdí, že Evropa „parazituje“, protože utrácí méně za obranu. Částečně mají pravdu. Což ale znamená, že se také mýlí. V několika ohledech totiž naopak parazitovaly Spojené státy.

Začněme obranou: Utrácí Evropa stejný podíl HDP na obranu? Ne. Ale mají USA stále povinnou vojenskou službu? Také ne. Devět evropských členů NATO ji stále má. Spojené státy ji zrušily před 52 lety.

Nutit lidi sloužit v armádě představuje značné společenské náklady, které se v procentuálním porovnání HDP příliš neodrážejí.

Dokonce i Německo, často oblíbený terč americké kritiky, mělo povinnou vojenskou službu až do roku 2011. Využívání jinak produktivní pracovní síly pro vojenské účely do té doby má dodnes drobný negativní dopad na HDP a větší na bohatství a životní úroveň. A i kdyby Německo parazitovalo posledních 14 let, Spojené státy možná parazitovaly 38 let předtím. Je to nespravedlivé? A vůči komu?

Je pravda, že evropské armády zaostávají za tou americkou. Ale proč by tomu mělo být jinak? Pro svobodné, demokratické země má smysl spojit se při vzájemné obraně. Pokud tak činí, nemá smysl, aby každá budovala např. vlastní síť špionážních satelitů. A opravdu by Američané chtěli, aby všechny členské státy NATO měly tisíce jaderných zbraní?

Od založení NATO navíc USA nikdy nebojovaly za své evropské spojence v NATO. Ti však bojovali za USA. Posílali muže na smrt v Afghánistánu a Iráku. Někteří z nich také bojovali s USA v Koreji.

Evropa rovněž nesla mnohem vyšší náklady na zastavení ruské agrese než USA. Přispěla zhruba stejnou hodnotou zbraní a podstatně větší hodnotou ostatní pomoci.

To ale není nic ve srovnání se dvěma dalšími rozdíly. Zaprvé, Evropa přijala miliony ukrajinských uprchlíků, zatímco USA v tomto směru prakticky nic neudělaly.

Zadruhé, jako ekonom zaměřený na energetiku vidím ještě jednu zásadní věc: Mnozí v USA (a také v Evropě) věří, že údajně „pomýlená“ evropská zelená politika – tedy masivní podpora větrné a solární energie a odstavování jaderných elektráren – zničila evropský průmysl prostřednictvím vysokých cen elektřiny. Ve skutečnosti by tyto vysoké ceny vůbec nevznikly, nebýt toho, že se Evropa ve velké míře odstřihla od ruského plynu. Jinými slovy: Evropa obětovala svou ekonomiku, aby oslabila Putina, zatímco USA nic podobného neudělaly a žádné takové náklady nenesly.

Není to vinou obnovitelných zdrojů. Ačkoli na ně Evropa vydala značné částky, obvykle to nemá zásadní dopad na ceny elektřiny pro průmysl — firmy často nemusí platit příplatky za obnovitelné zdroje, které zatěžují domácnosti. A samotné odstavení několika jaderných elektráren by mělo jen nepatrný dopad.

Odstavení jaderných a uhelných elektráren mělo určitý vliv, ale šlo pouze o jeden ze tří hlavních faktorů. Druhým bylo, že snížená nabídka plynu vedla ke zvýšení jeho ceny – a to výrazně, zejména v době, kdy Rusko na začátku války záměrně zajistilo, aby Evropa měla nedostatek plynu. Později, kdy Evropa sama omezila dovoz ruského plynu, byl dopad na ceny menší.

Třetím faktorem bylo, že vyšší ceny plynu znamenaly větší potřebu vyrábět elektřinu z uhlí. To zvýšilo emise uhlíku – a protože k jejich vypouštění jsou potřeba emisní povolenky a jejich počet je omezený, cena povolenek prudce vzrostla. Vyšší ceny plynu i povolenek tak společně vedly k růstu cen elektřiny a zároveň snížily spotřebu plynu i elektřiny, což Evropu učinilo chudší a chladnější.

Ačkoli je obtížné přesně oddělit účinky těchto tří vzájemně se ovlivňujících faktorů, lze říci, že pokud by v posledních několika letech ceny uhlíkových povolenek zůstaly tak nízké, jako byly několik let před válkou, ceny elektřiny by dnes byly téměř stejně nízké jako tehdy.

Nemuselo to tak být. Evropa měla používat pevné ceny uhlíku, ale místo toho okopírovala americký systém obchodování s emisemi (který se týká jiných znečišťujících látek, ne uhlíku). Ale vzhledem k systému, který si Evropa zvolila, musela přinést velké ekonomické oběti, aby se mohla pustit do ekonomického boje s Ruskem, což udělala.

Tím se dostáváme k dalšímu typu parazitování. Snížení emisí uhlíku je pro Američany stejně výhodné jako pro Evropany. Ale hlavní náklady nesla Evropa. Investovala úměrně více do zelené energie. A cen emisí uhlíku snížilo hospodářský výkon i už před válkou. Zatímco Evropa tyto náklady nesla, USA parazitovaly.

V podstatě parazitovaly dvojnásobně. Ceny uhlíku v Evropě zdražily evropskou průmyslovou výrobu oproti USA. Takže místo toho, aby se průmysl přesunul tam, kde je energie ekologičtější, jak by bylo správné, přesunul se opačným směrem. Evropa platila za snižování emisí. USA se tak nějak vyplatilo je zvyšovat na úkor Evropy.

A na závěr, mám zmínit největší parazitování ze všeho? Jako Američan, i když žijící v Evropě, doufám, že bude pokračovat.

Někteří si stěžují na obrovské obchodní schodky USA. Možná by je uklidnilo, kdyby věděli, že existuje jeden produkt, který se při výpočtu deficitu nezapočítává. Chybějícím produktem je něco, co prodávají pouze USA – a co pouze USA mohou prodávat – a prodáváme toho hodně. Tolik, že nám za to ostatní dávají většinu televizorů a telefonů a spoustu dalších věcí, které potřebujeme.

Co je to za fantastický produkt? Je malý, zelený a vyrobený z papíru – s tváří George Washingtona. Spojené státy mají jedinečné privilegium ražebného (seigniorage), tedy tisknout rezervní měnu světa – dolar. Ostatní země jich kupují biliony. Dokud je chtějí, mohou Američané spotřebovávat mnohem více jiných věcí, než kolik jich dokážeme vyrobit.

A protože nemusíme vyrábět tolik televizí a telefonů, můžeme investovat více peněz, inženýrů, továren a pracovní síly do obrany. Jinými slovy, obchodní schodky USA – a zemí, které pro nás vyrábějí – dotují vojenskou sílu USA.

Problém je, že pokud zmizí důvěra v USA a v to, jak řídí svou ekonomiku, americká výsada ražebného (seigniorage) může zmizet stejně rychle jako její předchůdci.

Smyslem tohoto článku není tvrdit, že jedna strana parazituje víc. Ani že Evropa nemá dělat víc pro svou obranu – má. Ale že jakýkoli příběh o jednostranném parazitování je nesprávný. A politika postavená pouze na něm nedává smysl.

Názory zde vyjádřené jsou vlastní autorovi.