Druhá světová válka, která skončila před 80 lety, je dodnes důkazem, že velké konflikty rozhoduje ekonomická síla. Začala jako blesková, kdy Adolf Hitler vyhrával, postupně se však proměnila v opotřebovávací. Pak už nebylo rozhodující, kdo měl na bojištích lepší vojáky, ale kdo dokázal vybudovat větší a dokonaleji vyzbrojenou armádu a kdo zajistil lépe fungující zázemí. Právě v tom se převaha spojenců, tedy USA, Velké Británie a Sovětského svazu, stala tak drtivá, že konflikt skončil bezpodmínečnou kapitulací Německa i Japonska. Spojenci, konkrétně Američané, přitom měli v rukou pojistku vítězství v podobě zbrusu nové atomové bomby.
Dělníci nad generály
Navzdory tomu to vůbec nebyla výhra automatická. Na počátku války, v roce 1939, byla materiální převaha na straně fašistického dvojbloku Německa a Itálie a odpovídal tomu i vývoj na válčištích. Polsko, proti němuž vystoupil také Sovětský svaz, padlo. Celková převaha Německa daná jeho náskokem ve zbrojení během druhé poloviny 30. let se zhmotnila i v dobytí Francie. Její průmyslový potenciál pak přešel na Hitlerovu stranu.
Infografika
Uprostřed roku 1940 Velká Británie bojovala prakticky sama, podpora ze strany jejích dominií se teprve rozbíhala. Londýn, který čelil hrozbě nacistické invaze na ostrovy a kde část vlády uvažovala o separátním míru s Berlínem, zachránil zázrak: vyhraná letecká bitva o Anglii.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později