Předčasné volby v Německu konající se 23. února, určí cestu nejen Německa, ale celé EU na velmi dlouhou dobu. Zběžným pohledem můžeme posuzovat tyto volby jako další „normální“ v řadě. Zdání však klame. V Německu dojde k něčemu zásadnímu.

Volební hádanka

Pravděpodobným vítězem bude lídr Křesťanských demokratů (CDU) Friedrich Merz. Samozřejmě nevíme, jak mu němečtí voliči rozdají karty. Nicméně možností na výběr nemá mnoho a koaliční vyjednání potrvají dlouho. Vedle jistoty v podobě bavorské sestry CSU, bude Merz volit mezi Sociálními demokraty (končícího kancléře Scholze) a Zelenými. Pokud by potřeboval oba partnery, bude to špatnou zprávou nejen z pohledu délky dojednání, ale hlavně stability koalice, která má před sebou těžkou práci a rozsáhlou agendu.

Svět se změnil, na problémy je zřetelně vidět

Že Trumpova nová administrativa zamíchá světovými kartami, politickými i ekonomickými, Evropa tušila. Troufám si však tvrdit, že razance a rozsah změn zásadních pilířů globálního světa ji překvapil. Spadla opona a světlo spočinulo na Evropě, respektive EU nepřipravené a spící. Ukolébané velkorysým sociálním systémem, ztuhlým trhem práce, přebujelou regulací a byrokracií a v neposlední řadě nedostatečnou podporou invence a inovací pro udržení globální konkurenceschopnosti. Spojené státy daly Evropě jasně najevo, že se nadále nebudou starat o její obranu a zároveň, že budou preferovat svou národní ekonomiku před tou globální.

Tím se dostáváme k jádru problému. Alokace veřejného kapitálu v EU nebyla efektivní. Nechci nijak zpochybňovat nutnost sociálního smíru nebo podporu znevýhodněných či zranitelných skupin obyvatelstva. Ale podinvestovanost tří klíčových ekonomických sektorů v kombinaci s ambiciózními, avšak pro svou nákladnost nerealistickými environmentálními cíli, je zásadním problémem. Podle různých odhadů je akutní kapitálová potřeba jen v evropské infrastruktuře mezi 500 miliardami až jedním bilionem euro. Výdaje na obranu se v Evropě pohybovaly dlouhodobě v úrovni statistické chyby a energetický sektor podlehnuvší zelenému tlaku, odmítl investovat do tradičních zdrojů energie, plynových nebo atomových elektráren. Přenosová soustava je slušně řečeno zanedbaná.

Klíčem jsou investice

Vraťme se zpět do Německa, třetí největší ekonomiky světa a motoru EU. Není tajemstvím, že se tento motor výrazně zadrhl a německá ekonomika se už dva roky topí v recesi. Uvědomme si však, že recese jsou standardní součástí ekonomického cyklu. Pročišťují trh a vytvářejí nové příležitosti. Cestou z recese jsou investice.

Německá politická reprezentace si historicky schválila zodpovědnou, nicméně velice restriktivní politiku fiskální brzdy, na úrovni 0,35 % HDP. Prvním velkým úkolem nové německé vlády bude zvážit, zda je tento přístup nadále udržitelný. Domnívám se, že minimálně krátkodobě bude fiskální brzdu nutné opustit a navýšit vládní výdaje.

Jen dlouhodobě zanedbávaná infrastruktura spolyká miliardy euro, které v současném rozpočtu, okolo 470 miliard euro, nejsou. Merz si uvědomuje, že pokud chce rozhýbat ekonomiku, musí začít tady, peníze vyjednat a roztočit tak kola ekonomiky. Jeho dalším úkolem bude vyřešit neutěšenou situaci energetického sektoru. V posledním rozhovoru pro The Economist Merz uvádí, že bude nezbytné vybudovat minimálně 50 nových plynových elektráren. Nepočítá se už s ruským plynem, ale s jeho americkou, zkapalněnou variantou. Obnovitelné zdroje budou jednou, avšak nikoli protěžovanou variantou. Výstavba nových jaderných reaktorů bude zvažována. V neposlední řadě, výdaje na obranu a zajištění bezpečnosti budou zásadně narůstat. Obranný průmysl si bude muset vystačit s evropskými výrobními a technologickými kapacitami a nákupy především z US. Výroba mimo Evropu je z celé řady důvodů těžko představitelná.

Místo Německa si můžete dosadit fakticky jakoukoli evropskou zemi. Jak by řekl klasik, stejné chyby, stejné známky. V tomto případě výsledky. Nyní si Evropa bude muset pomoci sama. A také si sama vystačit. Uvalená cla jen tak nezmizí a budou brzdit mezinárodní obchod. Globální obchodní výměna zcela nepochybně poklesne a cesta k úspěchu vede přes silnou domácí poptávku. Současné ekonomické prostředí totiž neprospívá ekonomikám se slabou domácí poptávkou, příklad Číny je varující.

Deregulace dává potenciál pro oživení

Pravděpodobný budoucí německý kancléř Merz má jednu velkou výhodu. Dlouhá léta působil ve vedení německé větve jednoho z největších světových správců aktiv, společnosti BlackRock. Chápe, že jen vládní investice budou pro rozvoj nedostatečné. Potřebuje zapojit soukromý kapitál. Potřebuje, aby soukromý kapitál mohl vznikat a zároveň, aby mohl volně proudit tam, kde to je efektivní. Potřebuje, aby kapitál byl investován v Evropě. Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank uvádí, že se v EU ročně vygeneruje přibližně 1,4 bilionu euro úspor. Téměř třetina ihned odteče do Spojených států. Tento kapitál Evropě zásadně chybí.

Jedním z důvodů, proč evropští investoři nepreferují domácí investice je málo rozvinutý kapitálový trh a přílišná regulace toku kapitálu. Evropa potřebuje liberalizaci. Akumulace a následná distribuce kapitálu do domácí ekonomiky zásadním způsobem nastartuje ekonomickou aktivitu a HDP poroste. V zájmu zachování konkurenceschopnosti se musí začít více spoléhat na působení tržních principů a sil. Inspirovat se může v zemích s velice rozvinutým kapitálovým trhem, kterými jsou Spojené státy nebo Singapur.

Generační šance pro české firmy a kapitál

Z českého pohledu se nám rýsuje generační šance. Pokud se naplní předpoklady, stojí před námi gigantický potenciál. Jednoznačnou výhodnou je historicky silné propojení naší ekonomiky s tou německou. Existují dlouhodobé obchodní vazby. České firmy jsou silnou součástí dodavatelských řetězců německých firem. Známe podnikatelské prostředí, kulturně jsme si blízcí. Němci nás vnímají jako spolehlivého partnera. Také český kapitál se už nejen v Německu postupně rozkoukává, příklad EPH jednoznačně inspiruje.

Domnívám se, že nás čeká velmi zajímavé, ale náročné období. Budeme svědky disruptivních změn. Pokud budeme připraveni, je to pro nás jasná příležitost. Je však nezbytné, abychom neotáleli, inovovali naše výrobní a technologické kapacity, rychle přijali legislativní změny podporující rozvoj investičního ekosystému a pootočili kormidlo veřejných výdajů směrem k investicím.